Vancouver pro mě ještě před krátkou dobou byl jen jakési metropolitní mraveniště, v němž každý obléká červeno-modrý dres domácího klubu. To se však s příchodem CALLAHAN rychle změnilo a já si uvědomil, že to není jen eponymní

debut, který si mě již prvním poslechem dokázal omotat kolem prstu jako rozmarná baletka s psíma očima a průsvitnou košilkou, ale rovněž tamější procítěnost lemující silnou vrstvou stavby jednotlivých kompozic, s níž se na rozdíl od amerických žánrově spřízněných kolegů setkávám v mnohem výraznějším a důvěryhodnějším provedení. Celoplošný drive ku spokojenosti všech táhne směrem nahoru a každá skladba vyniká jak v komplexním měřítku, tak i v tom individuálním.
Nehraje se podle směrnic udávajících rychlost, takt, společnou stopu nebo kategorickou omšelost. Nic naplat. Zásadní roli nehraje ani emocionální ventilace nějakých osobních sociálních deformací, ale důvěryhodnost a být jednoduše ve správný okamžik na tom správném místě. Když to jednoduše smrdí přetvářkou a alibismem, komerčním tahem napříč masám a hitparádovým Top Ten, ono se to hned pozná a to se potom zrovna tak ví, kdo si jen hraje a kdo opravdu tvoří.

CALLAHAN jsou jednou nohou spokojeně za polovinou a tuto pozici si hledí udržet stůj co stůj. Ta druhá však uvízla někde v tom současném produkčním klišé, v němž to jen řve a díky moderní přeplácanosti tak nějak v koncovkách slábne. Permanentní kompoziční pestrost a jakási přeplácanost se u této nahrávky kompenzuje procítěnými klavírními interludii, rozvášněnými melodickými dohrávkami, šťavnatými porcemi kadenčního syntezátorového aranžmá a bezpochyby hromadných zpěvů, v nichž se objevují jak všichni členové, tak i každého hlas zvlášť (jen ten jeden incidentní mně občas leze pěkně na nervy).
Citelná inspirace moderní vlnou žánrových radikálů je tady znatelná a WE CAME AS ROMANS, ROMANTIC EMILY, A HERO A FAKE zanechávají patrnou zátěž i zde. Společně s GRAY LINES OF PERFECTION nebo A LINE BEFORE THE OCEAN vytvářejí pro kanadský sextet ucelený podklad, v jehož středu to občas zavání nostalgií, rozporuplností, permanentní drzostí a jakousi vypočítavostí. V tom aby se člověk ale stěží vyznal.
Shrnuto a zdůrazněno: Patřilo by se dodat, že Kanaďané svědčí účelnosti. Ačkoliv

jdou díky návalu předchozích vět pomyslné dveře z kategorického hlediska zavírat jen stěží, je nad slunce jasné, že všichni nemohou jet po stejné trase, neboť ta pomyslná skládka se nemůže vršit do nekonečna a někdo by měl už konečně objevit jiný směr. Současní CALLAHAN to zřejmě nebudou, ale co není nyní, může v budoucnu být.