Je libo zemřít? Leč pomalé opouštění za pomalých tónů doomových těles zdá se příliš bolestné! Snad by si pán (slečna) přál(a) něco rychlejšího? Jeden recept bych tu měl. Kousek švédské geniality, něco málo schizofreních riffů, neortodoxní přístup k metalovému besnění, basa, která přináší slast jak bodající díka, vyřvaný a emocemi protkaný hlas, to jsou atributy BURST.
Co vás dozajista praští při pročítání jmen sestavy do očních bulv, je osůbka na postu basového drtiče. A není jím nikdo jiný, něž nedávno odejitý Jesper Liveröd z grindových bohů NASUM (mezi námi, asi jediný grind, který můžu kdykoliv a kdekoliv :-). Dále se v sestavě vyskytují kytaristé-Jonas Rydberg, Robert Reinholdz, bubeník-Patrik Hultin a zpěvák Linus Jägerskog. Skupina už má za sebou 7“ splitko Forsaken, Not Forgotten s Lash Out (1998), jedno CD Conquest: Writhe (2000) a MCD In Coveting Ways (2002), ale až nyní se uchytila pod křídla známého labelu RELAPSE a díky nim vyšlo v roce 2003 album Pray on Life (2003).
Už samotný nástup prvního zářezu na stříbrném kotoučku dává na srozuměnou, že nepůjde o procházku růžovou zahradou, kterou lemují altánky, kde v závoji doutníkového kouře hrají smyčcová kvarteta své ódy na jarní lásku. Pár tónu zahalené v kvílícím jekotu, kytárky hluboko řezající a dusivý řev, to není klima pro milenecké poštuchovaní. To je prostředí temnoty a bolesti. BURST si umí hrát se strukturou skladeb, pořád něco mění a nenechají chvilku odpočinku. Emo brutalita je střídaná se smířlivějším tónem akustických zvuku (ale věřte, že v ne příliš velké míře) a jako manipulanti s posluchačovo náladou jsou jedineční. Znáte ten pocit, když jedete v MHD v melancholičtější náladě a posloucháte si díky skvělému vynálezu “x-manů“ (x=walk, disc a další možné potvory) tu svou oblíbenou. A už se těšíte, že přijde TA pasáž, ale zároveň se toho bojíte, protože to mrazení v zádech vás přinutí se zatřást. Brrrrrrrr :-). Neznáte?. Možná poznáte. Protože čtvrtá Rain nabízí grandiózní pocit švédské zimy (moje nejoblíbenější, nechci přehánět, ale když začně Linus Jägerskog řvát, tak… uuuuuuu ááááách) Po prvních pěti natlakovaných bombách (Undoing (Prey On Life), Iris, Sculpt the Lives, Rain, The Foe Sublime) se vyloupne z moře beznaděje ostrůvek naděje, z kterého se line instrumentálka Fourth Sun v pohodové náladě a nechá chatrný vor (i se svým pasažerem) vydechnout před dalším vlnobitím. V sedmé Crystal Asunder dochází k prvnímu náznaku, že nejen řevem je řvoun živ, neb cyklické opakování brutality a čistého zpěvu. Poté se opět “Pukavci“ ponoří do zajetého stylu prvních skladeb a připraví vás na desátou pecku, náladově ne nepodobnou čtvrté delikatese. A kdo by čekal na konec nějaké usmíření, bude zklamán, neb zvukově industriální outro vám pomyslně hodí hrst hlíny na vaši rakev.
Co napsati k závěru ? Snad jen. Více než milé překvapení … prostě EMO PALBA až z hlouby pekel.
Věci a jiné podivnosti kolem: Nu, doporučuji mrknout na stránky, jelikož úvodní hláška na pomalé počítače a jejich kolegy modemy je vskutku žertovná. Téže mrkněte na povedený klípek na Sculpt The Lives (www.burst.nu/mediafiles/Burst2.wmv) a využijte možnost stáhnout nějakou tu mp3 z nabízený desek celé diskografie.

11 / 40:46