Burning Skies jsou zástupci mladé, velice agilní generace hudebníků, kteří si jako pole své působnosti vybrali extrémní muziku. Extrémní muziku obecně, protože podrobnější škatulkování je vcelku bezpředmětné. Z tvorby britských Burning Skies je více než cokoli jiného cítit ohromný nadhled při komponování skladeb. Jejich novinková deska Desolation, v pořadí již druhá, přináší dokonale zformovanou směsici různých extrémních stylů. Říkám různých, protože okrajově se Burning Skies dotýkají opravdu ohromného množství stylů a z jejich hudby je cítit dost vlivů, ovšem dá se říct, že základ pro svou hudbu položili na pomezí death metalu, grind coru a hard coru.
Právě na syntéze těchto stylů je postaven svojský a svěží styl Burning Skies. Nutno

dodat, že se s kombinací a prolínáním stylů popasovali s takovou bravurou, až mě to vzhledem k stáří, respektive mládí kapely zaráží. I když na druhou stranu je fakt, že dnes jsou již mladí hudebníci natolik vyzrálí, že i začínající kapely vstupují na hudební scénu s jasnou vizí toho, co chtějí tvořit. Přesně to je případ Burning Skies, pokud čekáte nějaké znuděné kluky, kteří si z dlouhé chvíle založili kapelu a tak po pěti albech si možná uvědomí, co vlastně chtějí dělat, odkážu vás jinam. Od první vteřiny je vám jasné, že tato kapela to má v hlavně pěkně srovnané, má přesnou představu o tom, co chce dělat a za tím si pevně jde.
Můžu říct, že mi tato mladá britská parta energickým mixem mých oblíbených žánrů doslova vyrazila dech. Předně, deska je neskutečně našlapaná, takže od první minuty vás nenechá v klidu a zaručuji vám, že jestli vás nerozhýbe Desolation, pak už pravděpodobně nic. Energie, to je to pravé slovo, naprosto nespoutané přívaly energie, které do vás Burning Skies neustále pumpují – není se čemu divit, všechny prvky, které v sobě jejich hudba snoubí jsou víceméně z velice energických stylů. Z prostředního trojlístku Bauer Power, Desolation, Damaged umírám. Na těchto skladbách je nejlépe vidět nekompromisnost a přímočarost s jakou jedou Burning Skies vpřed. Kombinací deathových pasáži, za které by se nestyděly ani leckteré US party, melo deathových pasáží, které by zase s přehledem přežily na severu, grind corových jatek, které tu připomenou Napalm Death, tu třeba ale i Nasum, přímočarých hard corových výjezdů, sborově řvaných refrénů, ale i metal corových „stěn“, které posluchače doslova porcují, vznikají povětšinou krátké (kolem tří minut) skladby, které nenabízí žádný oddych, žádný odpočinek, neúprosně se ženou vpřed a vše v cestě válcují. Výše zmíněné prvky hudby Burning Skies se střídají velice rychle, nic nevydrží příliš dlouho a i díky neustálým změnám je deska tak pestrá a zábavná. O vokální stránce ani nemluvě, zde je pestrost slabé slovo, od hrubých deathových murmurů, přes hard corové řvaní až po grindový jekot. Vše na spoustu variací. Vokály se skvěle doplňují a obměňují se stejně divoce a často jako hudba samotná. Zde vokály opravdu tvoří dialogy, hodně divoké a temperamentní. Další ohromné plus nahrávky je, že nespoléhá pouze na svou energičnost a pestrost, ale nabízí i promakanou melodickou sekci. Kolikrát až „švédsky“ melodické riffy do hudby perfektně zapadají a stejně jako nás na prdel posadí náhlý hard corový výpad, tak na nás neustále číhají i různé melodické vyhrávky a sólíčka.
Poslech tohoto alba je vskutku dobrodružství, dobrodružství ke kterému se hrozně

rád a často vracím a úplně nejraději budu, když zvukař neposere jejich gig před Necrophagist, protože jestli nezradí zvuk, mám obavy, že bude klánovický Black Pes svědkem jednoho z nejlepších a nejenergičtějších vystoupení. 18|02|07 před pódiem, adio! .:. 9/10

Ano, d_m_c má v charakteristice hudby Burning Skies 100%ní pravdu. To je ovšem podle mě asi tak vše. No vlastně ne. I s tou energií má pravdu. Kope to, kope. Ale kurwa kope, na koncertě si utřepu palici. Místy severská melodika, místy brutalita až z Ameriky, místy nějaký ten nápad (třeba brnkačka v Fairytale Supremacy zní zajímavě; vůbec docela dobrá skladba), ale jinak bych řekl silnější nadprůměr – a průměr je pro mne 5. No možná v tom dnešním trendy metalcoru ne, ale i tak, stejně… v čem je tahle kapela třeba extra lepší než třeba zde již se několikrát představivší Born From Pain? Přemýšlím-li, tak opravdu v tom, že se zde mění tempa, něco se stále děje (v rámci stylu?) a není to jen o jednom a taky… …když si jdu uvařit kafe, vyloženě nebrečím nad dvěmi minutami, které jsem prosral…ale i tak, kafe tedy tentokrát neosladím a mám tu změnu jako hrom. A tak zas nevím. Jo, šlape to. Kope to, kope. A tak na ně budu hodney, jsem již stár… Produkce samozřejmě kills!!!