Autor: 99.9 Uživatelé: 95 Tvé hodnocení: hodnoť
The Machinations of Dementia

BLOTTED SCIENCE - The Machinations of Dementia

Kytarista Ron Jarzombek se na Marastu již objevil se svým sólovým titulem (vs1 -:- vs2) a sklidil veliké uznání. Nyní se vrací pod hlavičkou Blotted Science a znovu rozsekává každé ucho, co se mu dostane do cesty, zamotá každý mozek, který se pokusí jeho tvorbu pochopit a jeho nápady přetěžují neuronové spoje. Snad odtud je deska pojmenována Machinations of Dementia. Inu, umělců sázejících na supersložitost a nepochopitelnost je mnoho, jenže průměrný posluchač chce slyšet něco sudého, na co si může podupat a neruší ho v tom žádné nepravidelnosti. Z toho jasně vyplývá, že cílová skupina art-tech tvorby není široká; skoro bych řekl, že v tomto žánru nabídka hrubě převyšuje poptávku. Stejně jako na tomto CD. Když si kluci hrají, ať jim to nikdo nebere, ovšem co je moc, to je zprvu příliš. Schválně říkám „zprvu“, protože kdo zná, ví, že naposlouchat geniální hudbu je dřina a zabere to hodiny času. Ale vyplatí se to!

Přiznám se, že je to pro mne kousek stravitelný asi jako krajíc chleba o tvrdosti podrážky od Martenů, a to i přestože technickou muziku já rád. Po poctivém měsíci a půl poslouchání se mi stále nepodařilo detailně zmapovat celou hrací dobu, k čemuž přispívá notnou měrou počet skladeb a celková délka. Ne že by šlo o stereotyp, prostě je jen problém se tak dlouho soustředit. BS jsou skuteční profíci a přesvědčí o tom spolehlivě každého rockového posluchače. Úplná absence vokálů je vyvážena šokujícími výkony všech zúčastněných. Aby taky ne, bubeník je napojen na kruhy kolem Jordana Rudesse nebo Behold… the Arctopus a basistou je věhlasný Alex Webster. Ten si zrovna od Cannibal Corpse ulétl docela dost.

Silně moderní sound hned od začátku nakopává už tak hluboké kytarové vyhrávky, basa nejede žádné spodky, ale tón po tónu pečlivě spárovanou protilinku a bicman zní, jak když se za bicími narodil. Nekonají se žádná zběsilá tempa, ono to totiž ani není potřeba, nápady a vychytávky se valí obdivuhodnou kadencí. Až na několikátý poslech si hlavní skelet songů zautomatizujete, což konečně uvolní prostor pro vnímání neskutečně rozsáhlé škály detailů, co potěší i zamrazí. I po měsíci denního poslouchání stále nalézám nové souvislosti a vychcávky. Je to jako když se učíte řídit automobil: dokud nezjistíte, jak se to ovládá, těžko sledovat provoz kolem. Tahle autoškola je, zdá se, nekonečná, neboť ke konci pořád pár neprobádaných skladeb zůstává skryto, jako hlubiny oceánu nebo vesmírné dálky. Místo potápění nebo kosmonautiky se raději ponořme raději do hlubin lidského mozku. Téma týkající se vědy a zároveň lidských útrob je velmi oblíbené, tady však rozhodně nepůsobí klišovitě a sedí jak zadek na hrnec.

Laser Lobotomy poprvé ukazuje nejoblíbenější praktiku tohoto spolku, a tou je skládání postupů/vyhrávek/smyček nestejných délek přes sebe. Ono se to snadno řekne, ale zkuste si vytvořit dvě nebo tři různědobé smyčky tak, aby se překrývaly vždy jen o část a stejně stále vše dokonale ladilo. Není to vůbec snadný úkol, to však panu Ronovi jen k dobru. Druhá praktika, předvedená v Oscillation Cycles, spočívá v modifikování jedné smyčky časovými posuny, roztahování a smršťování. Trvá dlouho, než si vůbec všimneme, že tyhle dva riffy nejsou dva ale jeden ten samý, pouze nacpaný do čtvrtinové doby, než jeho klon. A taková zjištění pak vykouzlí úsměv na tváři a vyvolají chuť do dalšího bádání. Melodie jsou silně disharmonické, gaymetalové orgie tedy nečekejme. Blotted Science má daleko blíže k death jazz metalu, než k onaniím z minulých desetiletí. Nějaké to sólo proběhne, jinak by to nešlo; tady se ale nedá ani mluvit o nešvaru, patří sem. Bez debat.

Zase jedno povedené dílko. Soustřeďte se a nebudete litovat, můžete se stát neurochirurgem a zažít fantastická dobrodružství díky moderním technologiím a pokroku lidstva na poli poznávání sebe sama. Stoprocentní poslech vyžaduje bádavou náladu, stejně jako trpělivost. Nakonec se to vyplatí, neuron bude dobyt a posluchač z toho všeho vyjde nesmírně obohacen.

A mínus? Bože, to po mně nechtějte. Nebojte, nechválím ze známosti, Ron Jarzombek není můj strýc ani nic podobného. A já prostě žádný záporný element neshledávám! Bomba, co vám vydrží déle, než běžné baterie. Králíček s bubínkem vítězí! Třeba mu v příštím díle rozříznou lebku a zažijeme další ohromující neurovýlet!
 
PS: 0.01 strhávám jako pomstu za to, jakou dřinu stálo tuhle placku pochopit.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 10 out of 10.

Ron Jarzombek je génius. Nejen muzicírní, ale i skladatelský. Nejenže vytvořil vlastní hudební styl, ale ještě většinu svých hudebních aktivit dokáže dostatečně oddělit a dát jim punc svojskosti. Hned dle úvodního rifu okamžitě poznáte, o čí hudbu jde. Ano, Blooted Science nese Jarzombekův rukopis, do kterého se ale řádně namontoval i Mr. Webster; ty Kanibaly tam občas uslyšíte! BS je death metal par excellence a přitom jde až někam za hranice hratelnosti a myslitelnosti. Hudba určitě nejen pro otrlé, ale i pro žánrové smrt freaks. Sice je to ze začátku pěknej binec, ale pokud se soustředíte na rytmus a jednotlivé segmenty, hudba se vám srovná a vycizeluje v nekompromisní brutální hudební matematicky vystavenou a vykonstruovanou mašinerii. Má atmosféru a při své komplikovanosti neztrácí duši! Dýchá, čaruje, překvapuje, pulzuje a konejší. Pane dirigente Jarzombeku, gratuluji a děkuji.

A pokud jste se k této desce nedostali jen proto, že vám někdo řekl, že je to vypiplaná onanie, dejte si ‘hned zopár otčenášů a důtkama přes xicht‘ (copyright ViteQ) a okamžitě si The Machinations of Dementia sežente! Tato muzika totiž „onanistický“ přístup vyžaduje, je takto složena, samotní protagonisté to mají v hlavě maličko převrácené a nikoho se nesnaží ohromit, takže vlastně dělají jen to, co umí. A tak to je v pořádku.

P.S.: Vyhrávku v Night Terror beru jako nádhernou poctu Coroner.

aktuálně

diskuze