Když jsem prvně slyšel tuto nahrávku, vnitřnostmi jako by mi prolétl chladný závan zkaženého větru. Něčeho, co Dante označuje za ženantní konec. Jenže náhoda či snad vlastní přesvědčení tomu chtělo, abych s narůstajícím počtem poslechů, kterými tu a tam obšťastňuji zdejší ghetto spolubydlících, přešel z patetičnosti do apatického blouznění, nezúčastněného vnímání dění na první pohled překypujícího komplikovaností a puntičkářským

prokreslením.
Snad i netečnosti k matematicky poměrně složitě komponovaným vzorcům, z nichž kvintet vybírá od roku vzniku jen to nejlepší, jsem další poslechy vstřebával stále hůř. S trochou nadsázky by se dalo říct, že z určitého pohledu je EP monotónním výplachem mozkových prostor, ale to by ze mě mluvil cynismus a závist k tak prokomponované struktuře, která víc připomíná chaos než krevní řečiště zdravého člověka. Jakkoliv mám debut rád, tímto stěží sedmiminutovým EP, na němž figurují tři nové skladby, chladný předěl BROKEN HOPE a pokorně zkrášlené individuum z prvního alba, si mě kvintet rozhádal. Nejenom že se cítím být dotčen krátkometrážním provedením, což nahrazují dvě poslední kompozice a video, ale rovněž nenalézám ta správná slova k popsání pointy celku, který proteče doslova jako voda korytem v době záplav. A co z něj zbude?
Zprvu to byl nátlak na mozkovou kůru; musím se přiznat, že jsem nadšením z

dlouhého očekávání propotil svetr i triko. Posléze nadšení vyprchalo jako pára nad hrncem a v hlavě mi zbyly jen vjemy, neurčité úryvky, útržky trojice chlípných vokálů a doslova frenetických nástrojů, které se přeženou jako vichřice sluchovým ústrojím, aby se druhou stranou mohly opakovaně vytratit v nicotě. A to je jedinou vadou na kráse, která je ovšem nakažlivá stejně jako černý kašel.
Je mi líto, ale po koncepčně perfektně situovaném a dlouho vychvalovaném debutu mě toto EP jen stěží rozehřálo, a vlastně je to tak možná správně. Neboť po personální rošádě, kdy soubor opustil Marco Hasmann a Da Silva, se kvintet plně soustřeďuje na nadcházející již plnohodnotnou nahrávku, k níž by tahle jednohubka měla posloužit jako patka mezi dveřmi. Čas tedy ukáže, nechme se překvapit…