Autor: 85 Uživatelé: 85 Tvé hodnocení: hodnoť
Providentia

AWE - Providentia

Providentia je spojením místy až chaoticky znějícího blacku s metafyzickým hloubáním o životě. Dobře se poslouchá, ale není to deska pro každého.

Awe vinylPřesto, že je tato řecká kapela aktivní od roku 2007, je Providentia její první a zatím jediný samostatně vydaný plnohodnotný nosič. Na kontě ale už mají dvě spolupráce. Tou první je LP s názvem Monomaniac (2014), na kterém je můžeme slyšet pouze necelé dvě minuty, v roce 2015 se pak podíleli na vzniku splitu s názvem Moerae společně s Vacantfield a End, avšak, stejně jako ostatní dvě bandy, jen jedním trackem (i když tentokrát sedmnáctiminutovým).

Ale dost bylo historie a raději se přesunu k aktuálnějšímu dílu. Po téměř šesti minutách napínavě temných kytarových riffů a pomalého rytmu bicích se ozývá hlas, který by si skvěle padl do noty s hromobitím. Neodolatelnou blackmetalovou atmosféru zajímavým způsobem doplňují filosofické texty kritizující počínání lidstva a zařazující ho do širších souvislostí. Například hned do prvního textu Awe zakomponovali i citát vídeňského filosofa první poloviny 20. stol. Ludwiga Wittgensteina: „What we cannot speak of, we must pass over in silence.“ (Věnoval se zejména analytické a jazykové filosofii a jen tak mimochodem, jeho dědeček byl český žid a Ludwig chodil do školy se samotným Vůdcem.)

V porovnání s ani ne dvouminutovkou This Nature is Not of Yours z první spolupráce, je posun skupiny znát zejména v hudbě, a to hlavně, co se týče melodičnosti. Avšak milovníci chaosu se přeci jen nemusí bát, i na téhle placce naleznou pasáže, které jejich hlad po sympatickém hudebním zmatku ukojí (k tomuto účelu skvěle poslouží třeba konec druhé skladby Actus Secundus).

AweNa celé Providentia jsou sice jen tři věci, ale zato trvají 15 - 20 minut. Takové uspořádání je mi příjemné, jelikož si více vychutnávám náladu jednotlivých písní. Ještě milejší by mi bylo jejich vzájemné propletení, aby album působilo jako nepřerušovaný celek. Pauzy mezi nimi mi zde přijdou spíše na škodu a docela kazí zážitek. Energické mlácení do bicích a řezání do kytary prokládané nejrůznějšími, až depresivními a pomalu se linoucími zvuky ve mně evokuje tu správou melancholickou náladu, kterou od této odnože extrémního metalu očekávám.

Spojení místy až mírně chaoticky znějícího blacku s metafyzickým hloubáním o životě a všem kolem něj mě osobně ohromilo. Sama se často přistihnu, jak na svět zírám pohledem plným kritiky a zamýšlím se nad smyslem veškerého bytí, a jestli se k mé náladě v takových chvílích něco hodí, je to přesně taková hudba. Pozoruhodná kapela.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 9 out of 10.

AweAwe jsou dalším ze spolků, který svou identitu tají. Kolik je členů, kdo skládá, na čem se podíleli? Velká neznámá. Vůbec to ale nevadí, za kapelu promlouvá muzika. Srozumitelnosti jejich jazyka, i přes určitou výrazovou chaotičnost, napomáhá skvělý sound. Je čistý, dynamický a živý, ale temné auře muziky neubírá. Je plný a kapela se nebojí hrábnout i do hlubších tónů a nebojí se jich v jakémkoli tempu, ani tom nejrychlejším, přesto hudba na srozumitelnosti absolutně neztrácí.

Awe jsou rovněž dalším ze spolků, mohu-li to nazvat, moderní blackmetalové školy. Jasně, často tu promlouvají disharmonie, takže Řeci dost vycházejí z francouzské scény reprezentované kapelami jako Deathspell Omega, Aosoth nebo některých desek Blut Aus Nord. Pro našince (hoj, Laďo) mohu vytáhnout poslední desku Inferna (Actus Secundus), co do kytar by se zmínit dali i holandští Dodecahedron. Awe jsou na tom ale hodně dobře instrumentálně, už jen proto by byla škoda, aby se zvuk nesl v nějakém „jeskynním“ lo-fi blátě. Slyšet jsou nejen všechny ucinkávky bubeníka a pohyby jeho paliček po činelech (úvod desky), ale i každé hrábnutí do strun, každý přejezd přes ně včetně basy a do toho se Awe místy nebojí hrátek s efekty, takže krom místy slušně znepokojující a snad až makabrózní atmosféry na vás sem tam zaútočí nějaká ta psychedelie. Více než čtvrthodinové kompozice mají svůj nabitý příběh, takže fanoušci libující si v odhalování nejrůznějších zákoutí si užijí, odehrává se toho v nich dost a poslouchat je furt co.

AweAwe se ale navzdory tomu, co zde píši, dobře poslouchají, ač nejsou pro posluchače jednoduché muziky. Už jen pro svou rozvětvenost, určitou techničnost a až avantgardnost nebudou pro každého. Celá deska i včetně pomalých pasáží (viz třeba závěr Actus Primus – průběhem skladby zazní i tympány) ale má sílu a způsob, jakým kapela dala všechny ingredience dohromady, svědčí o rafinovanosti a intelektu autorů. Jak tedy se svým potenciálem do budoucna naloží, se přesvědčíme až v letech následujících, jisté je, že Providentia tu po nich už zůstane navždy. Tak ať tu není jen pro pár vyvolených, šiřte! Famózní deska!

Tvé hodnocení:

Tagy:

Providentia, Awe, black metal, avantgarde black metal, progressive black metal

aktuálně

diskuze