Pro mě jednoznačný vrchol tvorby Artrosis. Asi nejtemnější a nejpropracovanější počin s náramnými melodiemi i harmoniemi a samozřejmě – nádherným vokálem Medeah.
Titulní Fetish otvírá celou kolekci opravdu velkolepě a gradace na konci nemá chybu. Následující Druga Twarz je úchylárna na entou, při které se ocitnete v úplně jiném světě. Vybrnkávačka na kytaru ve sloce je fakt maso. Zniewolona Mysl je svou cyber náladou nenapodobitelná, orientální motivy na konci skladby pak smrtící. Na závěr skladby se ocitáme v zajetí různých ruchů a samplů, ze kterých ne a ne se dostat, ale nakonec přeci jen – Prawda. Nedá se popsat atmosféra tohoto kousku. Nádherné. Stejně krásný je i videoklip. „…z glebi ust spragnionych dzwieku … Cichy ton rodzi sie … Mocniej czujesz … Przemieniony w cisze wiesz … Znow zostales sam … Czas nie daje odpowiedzi…“ - Samuel. Zajímavá basová linka, ještě více pak linka vokální. Zmutovaný vokál v polovině skladby dodává songu pekelný nádech, aby vás pak vysvobodil andělský závěr v podání – koho jiného než Medeah. Zatruta vás hned sejme svou „hitovostí“ a úvodní zpěvové linky se ještě dlouho nezbavíte. Výborná práce kláves a samplů dodává celé nahrávce ještě větší mohutnost. Taktéž bicí jsou naprogramované takovým stylem, že akustické bicí by se sem ani nehodily. Na starší desky dává vzpomenout Zanim Wstanie Swit, obzvláště pak sloka a závěr songu. Jako jeden z vrcholů desky pak na nás čeká Ostatni Raz. Těžko se to všechno popisuje…
Nadčasová deska s výbornými aranžemi, produkcí, výkony všech zúčastněných a hlavně svým nezaměnitelným ksichtem!!! A jak by řekl jeden (pro někoho) komik „A vo tom to je.“

12 / 52:44