Jméno Daniela Meiera prostupuje mnoho projekty, nejznámější je patrně Covenant a Haujobb. Architect provozuje také již přes deset let, na kontě má několik alb, EP, za celek by se dalo v sumě říct, že společně s famózním Hecq tvoří to nejlepší z Hymen Records (součást Ant-Zen), což v teoretické rovině samo o sobě může tvořit kvalitativní etalon. Prakticky poté především poslední dvě alba - The Analysis of Noise Trading a Lower Lip Interface můžou být skutečně pádným důvodem, proč letošní novince dát těch 74 minut života. Zejména pak to druhé by mohlo pozitivně naladit ucho posluchače. Tolik k doporučením.
Tvorba Architect patří k nemalé množině děl, u kterých je naprosto zbytečné pátrat po škatulkách. Něco mezi elektronikou a drumíčkem, dalo by se v tom vypíchnout mnohem víc. Jedná se o mix převážně pomalejších temp a ambientních ploch, hlasových samplů, smyček. Nebo si můžete pustit ukázky, s těmi nejdál dojdete. Ale konkrétně k albu.
Po předchozích dost monotematických materiálech přichází

Consume Adapt Create s širším záběrem a nevytváří od začátku do konce ucelený proud hudby. Album v zásadě stvrzuje předchozí slova o žánrové nečistotě, vyvíjí se, pulzuje, žije si tak trochu svým, byť nesourodým, životem. V první třetině jen velmi neochotně nabíhá do silnějších rytmických celků, občas se jakoby vytratí nit, přelije se nějakou silnější plochou. S přibývajícím časem začínají taneční plochy mírně dominovat nad klimbavým pospáváním, pětku For You už by si šlo reálně představit ve víru sobotní diskotéky. Hned na to breakbeatový So I Went Out a album opět trochu klesne hlavou pod hladinu. Temné psytrancové vody sluší Architect asi nejvíce. Samply dostanou svůj prostor a čas a koneckonců – Daniel je podle poslechu spíše autor poslechové hudby, což se právě jednoznačně ukazuje v porovnání vždy dost delikátních samplů na jedné straně a většinou dost jednoduchých rytmů na straně druhé. Příkladem budiž osmička Pure i devítka I Lost My 808 on a Rainy Day (hozené spíše do minimal techna). Nějaký potenciál tam je, nicméně pět a půl minuty (resp. čtyři a půl) opravdu suchopárného tu-tutuc-tutuc-tuc to přejede jak parní válec. Velká škoda, protože ono stačí poměrně málo, dokonce i málo vysloveně novátorského, a dá se vytvořit efektní výsledek (např. Shpongle). To celé berte jako vlastnost komplet nahrávky, ne jen těch zmíněných skladeb.
Každý si na Consume Adapt Create tedy najde to své. Někdo to,

někdo ono, u mě je ovšem výsledek jasný – tahle nevyváženost nahrávku posílá o několik příček níže než předchůdce. Lower Lip Interface nebyla nějaká vyslovená pecka, ale tím uceleným projevem dovedla bavit na celé své délce a nezvrhávala se v exhibicionistické tanečky svého masterminda. Novinka je oproti tomu spíš jako demoverze pro nahrávací společnosti: „Poslechněte si, co vše umím!“ Slušelo by jí méně eventuelních žánrových přemetů a více snahy těch několik málo vybraných nějak okořenit. Jak už jsem psal – u mnohých elektronických žánrů stačí jen docela maličko. Daniel Meier si místo toho bere to největší kladivo a i když album rozhodně a definitivně stojí za poslech, hodnocení vyšší být nemůže.