Na svém čerstvém (promo) CD, které je po demáči Total Brutal Deathal Metal Fekal Blackal a bééékal Deathmetalovej drtič (2003) druhým ofiko počinem, přinášejí pražští Apocryphal Death pořádnou nálož promyšleného a technicky náročnějšího deathově laděného matroše. Zmíněné stylové přívlastky se týkají především strunné práce, jejímž dostatečně vysokým kreditem budiž už to, že

nejednou dá vzpomenout na požehnané chvilky Atheist, Death, Cynic a dalších otevřenějších mozků scény (to věčné přirovnávání!). Naprogramování bicích je rovněž v pohodě, obzvláště když si člověk uvědomí, co všechno jde v tomhle ranku napáchat. Ale přesto je slyšet, že živý člověk vždycky zůstane živým člověkem. Velkou předností materiálu je to, že se neutápí v samoúčelných beglajtových skládankách dle tradičních zlozvyků méně schopných kapel, maskujících nedostatečnou skladatelskou potenci za "techniku". U Apocryphal Death toto nehrozí, v jejich případě každá jednotlivá skladba stojí na jednoznačně daných motivech, které mají jasné opodstatnění, původ a cíl. Rezervy? Největší určitě ve zpěvu. Subjektivní vztah k češtině (kterou já v hudbě až na velmi vzácné výjimky prostě ne a ne) ponechávám stranou. Jsou zde jiné věci, které by si tvorba Apocryphal Death bez debat zasloužila a které by ji nakoply vstříc výšinám daného žánru - především aby vokál nebyl přívažkem hudby, ale její rovnocennou složkou, stejně fikanou jako ty ostatní. K práci s frázováním, feelingem, střídáním poloh atd. muzika Apocryphal Death přímo vybízí a je trošičku překvapivé, že to tahle mazaná parta ještě moc neokusila. Jinak výborné a slibné našlápnutí, držím palec.