Autor: 85 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Hindsight

ANATHEMA - Hindsight

Když si přečtete parádní recku/zpověď na Traced in Air od Cynic z péra (ehm :-)) nejvyššího z nevyšších, samotného mjc šéfa Bizziho, tak jednoznačně dostanete pocit, že tahle kapela nebude jen tak nějaká kapela. Víc, víc, víc, nejvíc. Hned se přiznám a napráskám na sebe vše ve svitu a žáru pět set wattové žárovky nebezpečně blízko očí. Ano, chci zneužít ten pocit. Pocit odjinud. Ukradnout ho. Prachbídně ho ukradnout. A jen připsat, tak takhle já miluji Anathemu.

Od poslední desky A Natural Disaster uběhlo skoro přesně pět let, ne

review_1095_px2

že by byla kapela v nějakém tvůrčím útlumu, avšak po rozpadu jejich labelu Music For Nation ne a ne najít jiný. Anathema však nic nevzdává, skládá nový skladby s plně zapojenou Lee Douglas, vydává je prostřednictvím internetu (už nějaký ten pátek jsou k poslechu na jejich myspace profilu) a hlavně koncertuje, aby během roku 2008 oznámila, že se chystá release dvou nových alb. Lépe řečeno jedno nové (dle posledních zpráv to bude dvojalbum jménem Horizonts; Steven Wilson je hrozná drbna), druhé obsahující akustické předělávky dříve vydaných věcí. A právě jako první vykouklo z mateřského lůna jednoho srpnového dne semi-akustické Hindsight.
Výběr nejdále zasahuje do roku 1996 a alba Eternity (Angelica), takže dřívější dřevnější doommetalový desky jsou zcela opomíjeny, možná škoda, ale je to svým způsobem pochopitelný tah. Všechny následující alba jsou zastoupena takto: Alternative 4 (Fragile Dreams, Inner Silence), Judgement (One Last Goodbye), A Fine Day to Exit (Leave No Trace, Temporary Peace) a A Natural Disaster (Are You There?, A Natural Disaster, Flying). A aby hudba nestála, je na desce věnován závěrečný prostor jednomu novému kousku v podobě Unchained (Tales of the Unexpected).
Vydávání všemožných kompilací předchozí tvorby má určitě svá úskalí, asi by zde šlo vyjmenovat spousta argumentů proč ano, převažujících proč ne, ale myslím, že v případě Hindsight je jasno. Smysl to má. Má a má! Vždyť veškerá tvorba Anthemy k něčemu takovému, jako je semi-akustické album, sama vybízí, vypněte jakékoliv zkreslení a je to tam. Skladby, písničky, rozechvělé struny, rozechvělá srdce. Přidejte hostující cello Dave Weslinga a uf, uf, to tak krásně bolí i utěšuje zároveň, jiný rozměr dřívějšího, ale i stejně intenzivní. Jako když po milionkrátý usínáš se stejnou myšlenkou… choroba, bolí, možná nezabíjí… aby jsi se druhý den mohl probudit, nevzdal to, musí ti v hlavě jako mantra tiše znít Anathema.
Musím přiznat, že některé skladby v nové podobě získaly absolutně jiný a snad i krásnější vyznění. Jednoznačně albu vévodí magická, křehká Are You There? Vincent se překonává, pan zpěvák, charismatický, něžný, ale ne přeslazený. Když už jsem u toho cukru/skoro až přehrávání, možná v One Last Goodbye

review_1095_px3

bych možná maličko ubral, ale zda-li znáte příběh komu a proč, tak je bez okolků odpuštěno. Milým překvapením je Flying, lepší než originál, akustickým zásahem tahle pecka rozkvetla do omamný krásy krás. A je to tady, je jedno zda-li posloucháte Angelicu z roku 1996 nebo úplně novou pecku Unchained (Tales of the Unexpected), a nebojím se napsat, můžete jít třeba i k prvním demáčům, ale pořád je slyšet, cítit ta jediná věc, která tohle všechno spojuje a v žádném případě nevytváří žádné hranice, stylové či časové, upřímná hudba plná nejhlubších citů. Žádná prázdnota, nic pro něco. Upřímnost a srdce, to je Anathema. A Natural Disaster, opět jako dříve vede skladbu ženskost/hlas Lee Douglas, „I can´t Change What Happened“, nádhera, melodie, hlas, naléhavost, slova na rozloučenou.
Asi je zbytečný tady cokoliv řešit, věřím, že Hindsight ocení nejen ty největší nadšenci, ale kdokoliv, kdo se při hudbě rád zasní.

Recenze dalších autorů


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

"Budem se tvářit jak Hugh Grant v jeho největších trhacích (chlapík na fotce úplně vlevo) a to bych se divil kdyby se to neprodalo"
Anathemu jsem nikdy neměl moc rád (ať už první, doom-metalové, období, tak období nynější), ale kdysi jsem jim tu hudbu věřil. Celkově mi ta změna (hudby, image, ...) přijde příliš násilná, vykalkulovaná.
A ani tahle deska mi nepřijdě jako nějaký zázrak - to si raději pustím 12:5 od PoS nebo opethovské Damnation...

music for love?

Nu ju, jsem se ze soboty na neděli intoxikoval větším a ještě větším množstvím alkoholu než je obvyklé, tudíž fyziologické následky byly nepřekvapivě hrůznější než obvykle, tudíž jakékoliv větší cestování mi bylo zapovězeno, ehm, no jo no :-). Doufám, že bude reportos panko Brutusáček ;-).

viteQ a anathema? no why not...anathema mi úspěšně utekla na brutalu... :(..a vítkovi zase včerejší death horse ride ! :)

Tvé hodnocení:

Tagy:

Anathema

aktuálně

diskuze