Suomi grupa Amoral mi svojí třetí řadovkou připravila na konec minulého roku pořádné překvapení, bo doposud jsem je měl v podvědomí založené do

šanonu "nenápaditý death" (no, popravdě jsem toho od nich do té doby moc neslyšel, ale vem to čert..:-), avšak Reptile Ride mě přesvědčilo o naprostém opaku - ani jedna z celkových 9 skladeb, přestože se zvou technickými, rozhodně není samoúčelnou instrumentálně namachrovanou plácanicí.

Tito nemorální Finové svoje technické kejkle totiž zabalili do velice zábavné formy, s jakou se nesetkávám moc často. Album je hodně hravé a nápadité, protkané spoustou krásných melodických vyhrávek, sól a aranží typicky finského prostředí, které se kloubí s technickými formami, rytmy a riffy zámořské školy. K tomu obsahuje řadu ozvláštňujících prvků - lehce funky rytmíčky, atmo-vybrnkávání, zajímavé efekty na basové lince... Deska tak na mě, i přesto, že pochází z extrémnějšího metalového podhoubí, působí v podstatě dost
optimisticky (trochu se zdráham použít slovo "vesele", ale dejme tomu..). Pomyslný vrcholek všeho toho "kdo si hraje, nezlobí.." pak nastává v krásné erupci nápadů, instrumentálce Apocalyptic Scifi-Fi Fun s velice citlivými melodickými nápady.

"Plazí jízdu" vidím zkrátka jako produkt invenčních mladých muzikantů s otevřenou myslí, kteří dokonale skloubili dva vzdálené metalové světy do jednoho funkčního energického celku a navíc vše vyzdobili překvapivě povedeným soundem, krystalickým a nakopávajícím jako finská vodka.