Předem se na následujících řádků vzdávám nějakých objektivních soudů, vím už dopředu, že se subjektivněBaletní piškůtky vystřídaly kanady s extra velkým přídělem kovu v podrážce a spolu s touto změnou přišel chlapácký technický metalcore se vším všudy. Bohužel.přehnaným a vyhroceným tvrzením nevyhnu, takže následující kritiku nutno nebrat tak úplně na plnou váhu. Nemyslím si ale, že podobně subjektivní náhled je stanoviště, které bych bránil osamocen proti přesile, protože po poslechu Intimidator spousta lidí, kterým z A Partial Dialogue Between Ghost and Priest vlhlo spodní prádlo, bude přinejmenším (lze ladně nahradit přiléhavým citátem „eufemisticky řečeno“) rozčarovaná. Tady si vypomůžu dalším citátem, už ani nevím, kdo mi ho po poslechu Intimidator říkal, ale “svět se posral“ v tomto případě v minimu slov shrnuje, co že se to na nové desce A Textbook Tragedy přesně událo.
Zapomeňte na lehkonohé variace na téma Calculating Infinity,

promyšlené rytmické struktury, sympatický vokál a chytré aranže. Baletní piškůtky vystřídaly vojenské kanady s extra velkým přídělem kovu v podrážce a spolu s touto změnou přišel chlapácký technický metalcore se vším všudy. Jen mezi přídavnými jmény mi vypadlo jedno zcela zásadní: tuctový. Debilní chraplavý vokál střídaný ještě horším pokusem o emo procítěnost (tenhle zpěv přímo z přiléhavých slipů provází a zároveň do značné míry i vytváří nejhorší místa desky), jen občas probleskne hezká vypjatá hysterie, pěkná vzpomínka na minulost, která zvedne náladu. Místo nelineárních a přitom krásně soudružných synkopujících nervů vás bude po většinu času provázet tvrdě deathcorová valivost a upachtěnost technických neinvenčních metalcorů, osobitá svěrací kazajka debutu spálená a vracíme se ke každodenním ubíjejícím činnostem, na hravé rozhazování not a úderů až na pár výjimek nezbývá čas. Problémem tady

není jen vývoj neočekávaně obhroublým směrem, ale absence nápadů i v rámci tohoto nového směřování. Jde vskutku o čistokrevný a vlastně jen lehce nadprůměrný tech metalcore, bez nějaké výrazné invence ani atmosféry, takový obyčejný vořech, kterých jsou plné útulky. Bohužel.
Do A Textbook Tragedy jsem vkládal velké naděje právě proto, že dokázali být jiní a z řad obyčejných technických core mlátiček používajících stále stejné postupy, harmonie, vzorce se vyčlenit ladnou lehkostí a živočišností. Na Intimidator se až na pár záblesků výjimečnost ztrácí, očekávání se nevyplňují ani v nejmenším, vztek a pak zklamání, sledovat vývoj kolem kapely ještě z úcty k prvotině budu, ale pokud se dál bude ubírat tímhle směrem, tak učebnicová tragédie dostojí svému jménu. Tohle se stát prostě nemělo, krok naprosto vedle.