Leif

Encenathrakh hodně zajímavý výplach. Řekl bych, že spolu s Pyrrhon to jsou dvě kapely, které dovedly experimentální dekonstrukci deathu do nejzazších končin.

Taky se přimlouvám pro Irkallian Oracle. Dostal jsem od nich to, co jsem marně čekal od Chthe'ilist, neboli Ordo Ad Chao meets Portal. Zvuk donášející se odněkud z hlubokýho sklepa, kytary hrají více méně upozaděnou ambienci, v popředí jsou bicí s velmi fyzickým zvukem - bouchá to, duní a cinká. Rytmicky nejsou moc zajímavé, ale ten zvuk vytváří fajn atmošku. Nejsou to normální metalové strukturované písničky s riffy, spíš soundscape.

Nové album Esperanzy Spalding jsem taky poslouchal, velmi příjemný vkusný pop.

Takhle - live hraje jen jeden původní člen kapely, avšak na desky přispívá ještě Mullen, takže všichni mají pravdu :)

Já už jen s největším vypětím nacházím v sobě motivaci chodit na metalové (a jiné) koncerty, protože je to taková loterie, člověk nikdy neví, zda nějakou hudbu vůbec zaslechne nebo se bude tři hodiny nudit. Loni jsem párkrat odešel uprostřed koncertů, na které jsem se velmi těšil.

Naštěstí tentokrát na Cattle Decapitation zvuk už byl jakž takž únosný a na Suffo i dost dobrý. Byl to zároveň neskutečný masakr a velmi pozitivní party. Koukal jsem, že Suffocation se stali regulérním revivalem, z původní sestavy jen jeden hráč, he-he, což ale vůbec nevadí.

Tihle Imperial Age jsou v ruském internetu komickým memem, především kvůli legračním klipům (https://www.youtube.com/watch?v=UiDGT5M6_TE), ale taky proto, že jejich výjimečně egocentrický frontman neustále zásobuje metalovou obec novými senzacemi (je koučem na kurzech balení žen, prý je mistrem východních bojových umění a duchovním učitelem, porovnává se s Wagnerem, málem zabil nějakého chlápka sekerou kvůli urážce jeho kamaráda, avizoval, že na novém albu angažuje sbor gayů z Thajska, neustále válčí s armádami trollů ve svém blogu atd.).

AddSatan, mizzy:
Tak SunnO))) pro mě nebyli žádnou novinkou, vyjmenovaná alba jsem slyšel (s výjimkou kolaborace s Nurse with wound a White2). Když potřebuji slyšet zemětřesení, tak právě většinou sáhnu po Black One, tam jsou SunnO))) ve své nejčistší a nejkrutější podobě. Jo, tuším, že o vystoupení Phurpa jsem se taky vyjadřoval, že se jedná o nejpůsobivější koncertní zážitek, teď mám na té první příčce dvě vystoupení, proč ne (možná dokonce tři - s nedávnými Kayo Dot). Dobrý nápad seznámit se s texty, těžko říct, jak musí vypadat slova, která by se hodila k této hudbě.

Pravda, od Enslaved jsem slyšel jen debut a potom už Ruun a následující desky, tj. prostřední období neznám, zkusím. U této kapely je zvláštní jak je obecně vysoce uznávána, v podstatě jsem ještě nezaznamenal na ně negativní reakci. Přitom pro mě zní totálně neproniknutelně a šedě - slyším tam jen hobling, minimální melodickou a tempovou variabilitu (svým způsobem menší než u SunnO))), haha).

Nervosa byly roztomilé, Be'lakor a Asphyx sympaťáci, u Benighted jsem chápal jen, že je to hodně rychlý náser. U Enslaved jsem si jen potvrdil, že se mi nedaří pochopit kouzlo této hudby, která mi přijde děsně monotónní jak melodicky, tak i rytmicky (pozor, neříkám, že jsou špatní nebo nevkusní). Vždy mě u nich překvapovala škatulka prog - zřejmě má původ spíše v barvě zvuku kytar kapely, než v komplikované hře a struktuře. Arcturus - no, další legenda, čeknul jsem jen, jakou image zvolili pro toto vystoupení. Jak bylo řečeno níže, spolu s Enslaved další "prog" s ubíjejícím stále středním rytmem, který až příliš často jede podle vzorce bum-čvacht.

Dle očekávání Vildhjarta předvedli atmosférický a nemilosrdně drtící set (považuju je za nejzajímavější djentovou kapelu, pokud pominu otce-zakladatele). Atari Teenage Riot byli celkem dobří, ale už chyběl moment překvapení s doby před dvěma lety a fláky s poslední desky jsou fakt slabota. Sekuriťáci při jejich setu se hodně zapotili, už začínali mít nervy. :) Amenra pro mě subjektivně předvedli druhé nejzajímavější vystoupení festivalu. Introvertní, místy éteričtí, kovově hutní, skvěle gradující do očistné hlukové lázně (tohle klišé na ně sedělo perfektně) ukončené náhlým krutým odseknutím. Zajímavé bylo sledovat trýznivě fyzický výkon zpěváka, potěšili příjemné projekce.

Od Agalloch jsem si poslechl dva-tři songy, žel, tentokrát příliš nezaujali. Nejsilnější jsou podle mě v průsečíku black/doom/neofolku, naneštěstí se taky hodně opírají o rychlý post-rock, který však dělají na můj vkus celkem fádně. Před několika lety na štaci turné po vydání Marrow of the Spirit zněli lépe.

Sunn O))) naprosto nejultimátnější zážitek festu a možná i mého koncertního života. Hmatatelný zvuk, kterého se člověk nemůže nabažit, syntetický kouř byl tak hustý, že na chvíli jsem si říkal, jestli něco na té scéně nehoří, zvláště po výpadku zvuku. Meditace na svět bortící se v poslední křeči. Korunu tomu nasadil Attila, který je unikátním Umělcem. Zvuky, které vyluzoval, jsem snad nikdy v životě neslyšel a nedokázal si ani představit, nemluvě o hereckém výkonu. Kapela dokázala spojit majestátní vznešenost, primitivní pudovost, někdy to šou mělo silný kvazináboženský nádech (aparáty jako oltáře), vzápětí předváděli cirkus k popukání. Například, když Attila hrozíce ukazováčkem zaříkával laserové paprsky na podlaze (bylo to vidět na obrazovce), připomínal hloupý štěně :). Doslova mi z výkonu sluníček spadla brada, první řady soudě podle promítání si tu masáž velmi užívali, měly výraz zajíce překvapeného na noční silnici traktorem. Jsem zvědavý jak daleko doléhal zvuk tohoto koncertu a co si o tom asi pomysleli místní :).

Přátelé, navrhuji pokračovat v diskuzi o periodické tabulce těžkých kovů na BA. Dáme si sraz někde večer v pivním stanu?

Film Vij mě kdysi v dětství pořádně děsil :). Navíc, jsem to četl i v rámci hodin z literatury, bylo to dobré zpestření. Gogol je celkově dost zajímavý autor, zejména v těchto povídkách, kde čerpá z ukrajinského folkloru.

Díky za info, sólovku Skodvina "Flare" jsem kdysi slyšel a hodně se mi líbila. K Bakerovi vztah poněkud vlažný, není to špatný.

Gigan a Wormed maximální zážitek, Solace celkem sympatický, Ulcerate bohužel pro mě jen poloviční - kytaru jsem sotva slyšel, zvuk splýval a chyběly mu výšky a průraznost, ale bicí megamasakr, to zas jo. Nevím no, jiní to slyšeli perfektně, asi jsem stál na nešikovném místě, neb k Ulcerate jsem se přemístil.

aktuálně

diskuze