Ještě dodám, že bonusové CD, čistě symfonické, se mi poslouchá lépe, v porovnání s Great Symphonic Mass. Zřejmě tedy se ze SF stává stále více takový Chaostar, jaký jsem vždy chtěl slyšet. A jestli SF už nebudou hrát metal, zlobit se nebudu. Jen je asi přestanou recenzovat metalisti :) Líbila se mi tahle recenze www.metal-archives.com/reviews/Septicflesh/Titan/408080/autothrall/1 souhlasím hlavně v tom, že teď už to SF vypiplali a příště by to chtělo výraznější posun.
Mně současné směřování SF vyhovuje. Zaujali mě právě u desky Communion. Chaostar chápu spíše jako scénickou hudbu, vhodnou jako podkres pro nějaké jiné senzorické vstupy. Nedokážu si sednout a soustředit se na to - na to je to příliš naředěné a spíše atmosférické. Na soustředěný poslech tu mám Septicflesh. K albu mám jen drobné výtky. Chápu stále alba takovéhoto ražení jako koncepty a tudíž mi vadí textová nekonzistence napříč skladbami. Nejvíc mi nesedí přítomnost textu písně Order of Dracul (ale třeba i Titan, paradoxně). Není to však něco, co musí být, hudebně mi sled skladeb sedí. Ještě mám trochu problém s frázováním textu na začátku písně Confessions of a Serial Killer. Evidentně se jim to tam nepodařilo moc dobře nacpat. Jinak jsem ale nadmíru spokojen, dostal jsem, co jsem chtěl.
Mně se líbí pár momentů, které jsou nadupané - ty "djentové". Ale obecně je to spíš lehce nadprůměrná elektronická hudba. Hlavně mi vadí monotónnost. Zdá se mi, že chlapík používá víceméně stále stejné samply a se synťákem si také příliš nehraje. Amogh Symphony (TQHC) jako fúze je podle mě mnohem dotaženější. Ale i tak, je to příjemný poslech.
Mně se taky líbí, když je album pod obojí. Jinak, musím říct, že - i když jsem čekal zajímavější výsledek, než na prvním albu - jsem mile překvapen. Víc v tuhle chvíli nedokážu říct.
Mě to nebaví, spím už v půlce. Mám aktivity obou chlapíků hrozně rád, ale tohle se jim podle mě nepovedlo. Zkoušel jsem to dvakrát a už se mi zkoušet nechce.
Víte, proč FS neprorazili mimo ČR? Protože jejich "hudba" nemá hlavu ani patu. Sice je tam každou chvíli nečekaný tón nebo riff a člověk se nenudí (protože je neustále vyrušován), ale dohromady nic není skladba. Je to podle mě bohužel jen brilantní onanie. Hromada nápadů na jednu sekundu. Skvělá hra, ale skladatelské selhání.
Listování: 1 2