Ahoj,
zde si můžeš poslechnout a stáhnout živák, který odehráli UNBROKEN letos na konci dubna na Sedmičce. Pokuď tě zajímá, že za tím vězí víc čti dál…
…nebývá zvykem, že bych upozorňoval na nějakou prospěšnou věc. Chápu, že tě skoro denně, oslovuje kde kdo o jakýkoliv příspěvek. Nebudu moc zdržovat a rovnou k věci:

„Aktuálně se C.B.R. snaží sehnat peníze na pomoc dvěma lidem bez přístřeší, kteří se momentálně nacházejí v bezvýchodné situaci a úplně vypadli ze sociálního systému. Tým dobrovolníků se jim snaží pomoci, ale vyžaduje to alespoň v začátku nějaké finance. Michaela je na vozíčku a její partner Jirka je nemocný, takže je pro ně obtížné sehnat peníze na uspokojení byť jen základních lidských potřeb. O případu se mimo jiné psalo i v Novém prostoru.“ (odkaz ZDE)

Toto není jediná akce, na kterou chtějí lidi od COFFEE BREATH podílet. Více info, nejen o benefitu ale celkového postoji free vydavatelství, se dozvíš přímo na webu COFFEE BREATH. Pokud jsou pro tebe UNBROKEN neznámou, ideální bude pár slov o od Banána:

„UNBROKEN, Parta kluků ze San Diega, která vrthla do rozjeté straight edge hard core scény první poloviny 90. let s úplně jiným přístupem než bylo do té doby běžné. Na nohách lakýrky, krátké černé kalhoty, bílé ponožky, košile a účesy ve stylu Elvise nebo Morrisseyho. K tomu všemu tlusté černé X na rukách a oproti tehdejšímu pozitivnímu trendu texty o tom, jak je težký fungovat sám se sebou, o depresích, o nešťastné lásce a v neposlední řadě o zcela reálných myšlenkách na smrt. Byly to naprosto otevřené výpovědi obyčejných kluků o věcech, kterým rozuměli zase obyčejní kluci a obyčejné holky. Frustrace, zlost, deziuluze a zároveň touha to všechno nějak zlomit. Jednou z cest k tomu byla právě hard core kapela, která všechen nahromaděný přetlak uvolňovala pomocí ničivé muziky a textů, které nebylo možné dostat z hlavy. Unbroken ke všemu přistupovali se smrtící otevřeností a téměř až sebezničující energií a tak se i v jejich hudbě neopakovatelným způsobem potkaly vlivy, která by jinak nemohly fungovat dohromady. Slayer, Morrissey, Stray Cats, Misfits, Benny Goodman, Joy Division (nahráli od nich geniálně cover "Love Will Tear Us Apart") a všechny ty skvělé hard core kapely té doby jako Undertow, Four Walls Falling nebo Groundwork. Přidejte k tomu pět rozdílných, ale silných osobností, neortodoxní přístup k věci a obrovskou dávku obyčejné lidskosti a uvěřitelnosti a máte kapelu, jež beze zbytku naplnila podstatu pojmu hard core. A to hlavně díky tomu, že to pro ni nikdy nebylo jen o scéně, ale především o tom jak přemýšlíme a jednáme. Tohle byl způsob, jak všechny ty negativní emoce přetavit v silné pozitivní poselství - my víme, že to bolí a nic není v pořádku, ale je třeba s tím bojovat a začít vždy sám u sebe. Možná i proto má v bookletu desky "Life Love Regret" každý člen svoji osobní stránku, kde píše o tom, co cítí a přidává i pár obrázků nebo fotek. Eric Allen mluví o tom, jak se pokusil o sebvraždu a že doufá, že už to nikdy neudělá, protože to slíbil těm, co miluje. Vedle textu je fotka lístku na autobus z Washingtonu do San Diega. Nastoupil do něj poté, co utekl přímo z podia při koncertě v DC a pak jel několik dní zpátky domů přes celou zemi a nikdo nevěděl, kde je. Steven Miller napsal mimo jiné tohle. "Je mi právě 18 let. Zrovna jsem vyšel střední školu a podle názoru mých rodičů nesměřuju nikam. Ale jak můžu někam směřovat, když nenávidím vše, čím bych podle nich měl být. Nevidím sám sebe jako kariérního otroka bojujícího o přežití v neustálé snaze vydělat dost peněz. Vidím svého otce a je mi ho tak líto. Pracuje opravdu tvrdě a teď to vypadá, že přijde o místo, protože vláda rozhodla, že jeho pozice už není důležitá. Vypadá to, že opravdu není žádná cesta z tohohle systému. A tak jsem si jako únik zvolil hudbu." Nutno dodat, že se přidaly tisíce kids na celém světě, koncerty byly jedna obrovská vřava, kde si všichni mohli vyřvat plíce a desky Unbroken jsou dodnes opatrovány ve sbírkách jako něco, co nám před mnoha lety změnilo život. Bez jakéhokoliv patosu. Bez vypočítavosti. Bez snobismu a posranýho "cool" aspektu. A v tomto duchu se nese i návrat zpátky na podia. Osobně vlastně nenávidím reuniony, ale tady je to opět jinak. Všech těch pár koncertů, které zatím po svém návratu odehráli, byly benefity. Z jednoho putovalo 10 000 dolarů do Chiapasu v Mexiku, z dalšího 12 000 pro jejich kamarádku, která trpěla nevyléčitelnou nemocí a zbýval jí rok života. Byla z chudé rodiny a Unbroken ji ty peníze předali s tím, ať je procestuje, protože to si vždycky přála. Z koncertu v Londýně v roce 2010, který byl mimochodem naprostý masakr, putovaly peníze na May Day v Praze. Všechno to bylo navíc většinou v malých klubech, bez ochranky, stupidních bariér, debilního násilí a podobných věcí, ale naopak s výzvou na začátku ať si to lidi užijou naplno, ale hlavně si neubližujou mezi sebou, protože tohle na jejich koncerty nepatří .“  Autor: Banán

Ještě jednou odkaz, stahuj  zde. Pomoci můžeš přes paypal, jak je uvedeno na webu, nebo skrze účet: 670100-2209381173/6210. Své případné dotazy můžeš zasílat na fearslave@safe-mail.net.

Díky moc

Honza
Brutusáček