Ahoj Michale, v době našeho rozhovoru je již dávno po loňské festivalové sezoně. Nemohu tedy jinak, než se zeptat, jaká byla z pohledu NEUROTIC MACHINERY? Kde jste si zahráli, jak jste si zahráli a též, kde jste si zahrát chtěli a nezahráli?
Zdravím tě! Z těch známějších festů se nám loni podařilo dostat na Basinfirefest a na sklonku léta jsme se ukázali na provinčních festech, kde jsme si spravili chuť po letní okurkové sezóně. Hraje se nám dobře všude tam, kde jsou odposlechy a zvukař, který je ochoten komunikovat. A kde jsme si chtěli zahrát? Samozřejmě pokud možno na všech profláknutých festech, jak jinak.
 
A v čem je podle tebe „zakopaný pes“, že vás fanoušci na takovém festu ještě neviděli? Jakou volíš cestu při komunikaci s pořadateli takových akcí ty konkrétně?
To je spíš otázka pro dané promotéry. Jako každý rok, obesíláme promo dopisy skoro všechny festy, na které bychom se tematicky mohli hodit. Možná přízemní způsob, ale účinnější metodu nikdo z nás bohužel nezná. Když ti druhý rok za sebou přijde z jednoho nejmenovaného festu odpověď „víme o vás, ale letos už máme obsazeno, zkuste to zase za rok,“ oukej, budeme to tedy zkoušet i příští rok… To by bylo, aby to jednou nevyšlo.
 
bizzaro: Tohle nevyřešíme, Michale, ale přesto. Kdybys měl možnost tyhle „praktiky“ změnit nebo alespoň ovlivnit, jak by sis představoval, aby pořadatelé - při výběru kapel – fungovali? Máš pocit, že v tomhle ranku panuje férová hra?
Já jsem muzikant, ne pořadatel… A jak se mě na to ptáš, začínám o tom pochybovat.
 
Máte venku stále aktuální EP s názvem Exi(s)t. Čtenáři (a zároveň) posluchači našeho webu si jej mohli poslechnout celé přímo zde. Jaká je jeho aktuální prodejnost a jsi s odstupem času spokojen s tím, jak dopadlo?
Přesný čísla ti nepovím, protože to zatím ani já sám nevím. Na statistiky jsou v kapele jiní, kompetentnější osoby :). Vždycky je (celkově) co zlepšovat, ale v globálu bych s Exi(s)t mohl být spokojen.
 
bizzaro: Pouze mohl? Máš tedy pocit, že by bylo ještě na čem máknout? Kolik jste vůbec dělali cédéček a na co jste na něm nejvíc zaměřili?
Dělalo se 500 kusů. Tentokrát jsme se snažili víc podchytit produkci-celkový sound. Jak jsem už zmínil, vždy je co zlepšovat, takže nevidím důvod, proč si honit ego.
 
Sleduješ tedy alespoň recenze, jak nahrávku přijala „novinářská“ komunita? Nemyslím teď, že bys z toho měl dělat nějaké závěry, ale jsou třeba weby, kde je pro tebe dobrá recenze přece jen důležitější?
Recenze samozřejmě sleduju a co si vybavuju, tak nás prozatím žádná strhující kritika nepotkala, ba naopak. Reakce na Exi(s)t jsou velmi příznivé, až se mi tomu nechce věřit. Ale nechvalme dne před večerem, že. Určitě mě třeba potěšilo, že jsme vyfasovali ve Sparku 5/6, ale že bych tomu přikládal větší váhu, to rozhodně ne. Největší obavy mám samozřejmě z Marastu. Uvidíme, snad nedopadneme jako sedláci u Chlumce.
 
Na desce se prezentuje jako kytarista ještě Marek Štembera (na scéně známější jako Štembus). Jaká byla jeho úloha na Exi(s)t a proč už v kapele není?
Štembus byl víc než rok stálým členem Neurotic Machinery a na přípravě Exi(s)t se podílel stejnou měrou jako my všichni ostatní. To, že už není součástí kapely, souvisí s věcmi spíše osobního charakteru. Myslím, že dál to není třeba rozvíjet…
 
Dobře. Do sestavy se vrátil staronový člen, Miloň Šterner. Nebojíš se trošku otřepaného „dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“? Kde se vzal největší impulz k jeho návratu do NEUROTIC MACHINERY?
Taky se říká „dvakrát a dost“, tak dejme tomu, že má Miloň u nás „poslední“ šanci. Zprvu nás k tomu vedly čistě pragmatický důvody. V daný okamžik se nám nechtělo zdlouhavě zaučovat nového člověka a zvykat si vzájemně na sebe atd. Potřebovali jsme někoho, kdo bude schopen a ochoten se za krátkou dobu naučit náš playlist a jezdit s námi po všech čertech. S Miloněm jsme byli v kontaktu a věděli, že nemá do čeho píchnout, takže ta „výpomoc“ byla vzájemná. Pokud jde o minulost, za tou se udělala „tlustá čára“ a jede se dál. Co bude za měsíc, za rok, dva, tam nikdo z nás nedohlídne. Podstatný je, že teď to funguje po všech stránkách.
 
bizzaro: Takže věříš, pokud jste v minulosti měli nějaké problémy vyvrcholené až v jeho odchod, že se lidé mění? Jako typ člověk, jsi důvěřivý?
Sám zastávám názor, že lidi se ve své podstatě nemění, ale to mi nebrání v tom, abych někomu nedal druhou šanci. Z důvěřivosti pomalu procitám.
 
Děláš muziku už nějaký rok. Jak se díváš na současný stav na scéně? Musel jsi za tu dobu odehrát spoustu koncertů s kapelami, o kterých si ne pokaždé musíš myslet, že patří k úplné špičce. A stejně si třeba zahrají na akcích, na kterých si NM zatím nezahráli. Narážím na věčně se opakující tuzemská jména, zejména z Prahy a okolí. Je problém právě v tom, že se nepohybujete takříkajíc v „centru“ dění?
Jaký je můj názor na scénu, myslím, nikoho nezajímá. Každý dělá to, co umí a v závislosti na jeho možnostech/schopnostech pak sklízí úspěch, nebo neúspěch. Proto jsme s NM momentálně tam, kde jsme.
 
bizzaro: Naopak. Tvůj názor na scénu by mě zajímal. Jsi kreativní a přemýšlivý člověk, lidi z ní znáš…
Nejsem si jistej, že bych znal.
 
Nemyslím si, že by to čtenáře nezajímalo, naopak. Nepřijde ti divné, že jména kapel se vlastně dokola opakují a provinční spolky tak nějak „suší ústa“? :)
Jakkoliv se mi to může zdát divné, tak si myslím, že my dva tuto problematiku stěží vyřešíme.
 

Dobrá, nechme to tedy „odborníkům“. Jelikož vím, že patříš mezi hudební fajnšmekry, nemohu se nezeptat na muziku. Letošní rok je poměrně bohatý na zajímavá alba, zejména v rockové, potažmo metalové muzice. Storm Corrosion, Architects, Gojira, The Faceless, Devil Sold His Soul atd. Co zaujalo konkrétně Tebe a proč?
Je fakt, že na Míšu Akerfeldtů trpím, takže jsem byl napjatej, s čím vyrukuje a opět u mě zabodoval. Noví The Faceless si to nejspíš pohnojili u zarputilých deathmetalistů, ale mě ta deska přijde naprosto v pořádku. Kvituju, že se vydali tímto směrem. Že jsem popíkář, víš dávno, takže ti je jasný, že jak Architects, tak Devil Sold His Sold pohaním těžko. Naproti tomu Gojira mě svým „recyklačním“ albem moc nenadchnula. Spíš zklamání. Co mi ještě letos udělalo z rocku/metalu radost, jsou Periphery, Anathema, Ihsahn, The Gathering (který jsem skoro už odepsal), The Mars Volta, The Safety Fire,  Whitechapel, Monuments, Enslaved, Between The Buried And Me, Deftones, Stone Sour…
 
Jako každého muzikanta (a ty nebudeš výjimkou) tě určitě inspiruje spousta hudby okolo. Nemyslím teď ve smyslu nějakého bezduchého kopírování, ale spíš přístupu. I když neděláš NEUROTIC MACHINERY profesionálně, už se tomu věnuješ nějakých pár let. Začal jsi od píky, a když se ohlédneš, můžeš nějak shrnout svou dosavadní kariéru? Na co jsi hrdý a co se třeba vyloženě nepovedlo?
No, už je tomu nějakých patnáct let. Rozhodně jsem rád, že jsem se vydal vlastní cestou „objevování“ a neshnil zaživa v jedné místní deathmetalové „legendě“. Cením si toho, že s Mašinérkou už to táhneme šestým rokem a každým albem se posouváme kupředu. To je pro mě jedna z nejzásadnějších věcí. Co mě může štvát, je, že se mi tu kapelu nepodařilo dát dohromady dřív…
 
Vím, že jsi z hibernace probral svůj projekt NERON. Na někoho to může působit dojmem, že když se nedaří prokopnout NM, zkoušíš to cestou druhé kapely. Můžeš tedy objasnit čtenářům, proč zároveň NERON a jaké s ním máš cíle?
Kdybych to tenkrát věděl, že se mi to s NM nebude dařit, tak jsem se do toho vůbec nepouštěl a dneska si mohl užívat výhradní postavení na „blackmetalové scéně“. Věc se má tak, že to celé vzniklo na základě jednoho sezení v hospodě (jak jinak), pak už to mělo rychlý spád. Jedinou podmínkou byla účast živého bubeníka, což se stalo a momentálně už průběžně pracujeme na novém materiálu a plánují se i koncerty. Nicméně, na začátku jsme si ujasnili, že NERON sice bude seriózní projekt, ale nebudeme se s ním někam vehementně cpát. Na to už nezbývá bohužel čas, ani prostředky. Prioritou jednoznačně zůstává Mašinérie, která funguje na jiných principech, i když sestava obou kapel je dalo by se říct skoro totožná. S NERON se vracíme k základním kořenům, tedy k blues, na kterém je nový materiál postaven. Vydali jsme se cestou experimentů a to nás baví.
 
bizzaro: Cestou experimentů a blues? To znamená, že máme očekávat něco šíleně vyfetovaného ve stylu některých norských kapel, nebo jak to s tím blackem máme chápat? A výsostné postavení, nejsou to silná slova? Zdá se, že tomu projektu dost věříš.
Všechno je samozřejmě věc aranží. O norskou „avantgardní“ scénu (pokud nemáš na mysli zrovna Ulver) se už nějaký pátek nezajímám. Pokud bych tomu nevěřil, tak se tím přece nebudu zaobírat.
 
bizzaro: A ještě jeden výňatek: „Kdybych to tenkrát věděl, že se mi to s NM nebude dařit, tak jsem se do toho vůbec nepouštěl.“ Máš pocit, že NM nemají úspěch? Demáč, debut Opsialgia v Pařátu, koncertování, teď EP Exi(s)t, solidní umístění v soutěži Metalgate… necítíš se, Michale, náhodou lehce nedoceněn? Trošku trpělivosti, co? :)
Máš pravdu, cítim. Já byl vždycky nedočkavej a rád bych všechno hned.
 
Vynechám obligátní dotaz na to, čeho bys chtěl v muzice dosáhnout. Spíš by mne zajímalo, co je pro tebe konkrétně oním měřítkem úspěchu v této branži? A můžeš jmenovat někoho, o kom si myslíš, že to dokázal…doslova „Z Čech až na konec světa“?
Když už musím zmínit nějaké měřítko, tak to budou pro mě nejspíš Behemoth, potažmo Nergal. Ti se jen tak z ničeho nic nevyskytli, ale vše si od píky postupně vybudovali. A nebylo to přes noc. Je mi sympatické, že mají ideu, filozofii, nepodvolují se trendům a jdou si pevně za svým. Cítím tam přidanou hodnotu. Neříkám, že se mi od nich líbí všechno, na co kdy sáhli, ale můžu je brát jako synonymum úspěchu, vzor pracovitosti. Určitě bych takhle zmínil i moje oblíbence Opeth, ale přece jenom na tom Severu je to trošku jiný… Už díky tomu, že Behemoth pochází z post-socialistický země jako my, je lepší se s tím jejich úspěchem ztotožnit. Sorry, možná mám mezery ve vzdělání, ale na nikoho si nemůžu vzpomenout. Ve své době to mohli klidně být Krabathor, určitě na to měli. A kdyby se to nakonec tak „nepokurvilo“, mohli jsme mít dneska své vlastní hrdiny.
A propo, podle všeho Seven podepsali s Nuclear Blast na 50 let, tak to by bylo, aby se na ten „konec světa“ nedostali…