Články

přeposlat článek tisknout
Zahraniční divadlo v Praze aneb festival Apostrof

Zahraniční divadlo v Praze aneb festival Apostrof

  • kdy: 30.6.2012 - 3.7.2012
  • kde: Divadlo Na zábradlí, Teatro NoD

14. ročník Mezinárodního festivalu nezávislých a amatérských divadel, jeden z nejzajímavějších tuzemských festivalů vůbec, proběhl na startu července. Představení nejen zahraničních souborů, workshopy a aktivní poznání různých divadelních technik. Apostrof nezklamal.

ApostrofZačátkem července proběhl již 14. ročník Mezinárodního festivalu nezávislých a amatérských divadel, který se řadí mezi nejzajímavější tuzemské festivaly vůbec. Nejenže českým divákům umožňuje zhlédnout představení zahraničních souborů (v minulých letech se na festivalu představily například soubory z Jižní Koreje, Brazílie, Indie, Sýrie, Rumunska atd.), ale zároveň účastníkům festivalu skrze workshopy umožňuje aktivní poznání různých divadelních technik – tento rok to byly Butó (pohybový workshop), základy improvizace a ženské divadlo – tvůrčí workshop pro ženy.

Letos do Prahy přijely soubory z Polska, Maďarska, Rakouska, Slovenska a po krátké odmlce byla na festivalu zastoupena i Česká republika. I když byl tedy festival pouze „evropský“, opět mne nezklamal.
 
StereotypFestival mělo zahajovat Prešporské divadlo – soubor, který se minulý rok dle hlasování diváků umístil na druhém místě, se Apostrofu letos bohužel kvůli nemoci nemohl zúčastnit. Organizátorům se na poslední chvíli podařilo zařídit vystoupení českého uskupení Theatroparty – mladí herci otevřeli festival originálním představením STEREOTYP. Režisérka Veronika Kellnerová spolu s mladými herci vytvořila představení, v němž jsou každodenní stereotypy vtipně ztvárněny pohybovou formou. Jedná se o první představení souboru, kterým Theatroparty dává jasně najevo, že si naši pozornost zaslouží i nadále.
 
Následovalo mnohými očekávané představení esnes.n.on2 - skupina cieLaroque, kterou založila choreografka Helene Weinzierl, je jednou z nejčastěji vyjíždějících tanečních skupin v Rakousku. V esnes.n.on2 skrze náhodné setkání tří rozdílných mladých lidí můžeme sledovat postupné sbližování jedné ženy se dvěma muži, jejichž vztah od prvotní nevraživosti, způsobené bojem o sedačku v přeplněném autobuse, přes společné stanování a večer s marihuanou dospívá až k tomu, že si vzájemně sdělují svá nejhlubší tajemství. A pro diváka závěr hry odkrývá, jestli opravdu šlo o náhodné setkání. I když bylo v NODu opravdu strašné dusno, umělci předvedli skvělé výkony – skutečnost, že se jednalo o jeden z vrcholů festivalu, byla potvrzena i při slavnostním vyhlášení - cieLaroque byl oceněn druhým místem Ceny diváků.
 
Druhý festivalový den byl zahájen workshopem butó – pod vedením Evy Elxy jsem spolu s dalšími třemi účastnicemi měla možnost alespoň trochu proniknout do této japonské divadelní techniky – i když byl workshop pouze tříhodinový, tak si myslím, že se Evě Elxe podařilo ukázat nám jádro této velmi zajímavé vyjadřovací techniky. Eva Elxa butó studovala u samotného Mina Tanaky, významného japonského tanečníka.

Skrze různá cvičení jsme se na své tělo dívaly z trochu jiného úhlu pohledu, než jak ho mnozí z nás běžně vnímají. Zamysleli jste se někdy například nad tím, jaká část těla na poslouchanou hudbu reaguje jako první? Velmi zajímavá mi přišla také práce s vnitřními představami – je kouzelné vnímat pohyby těla při představě dešťových kapek stékajících po nahém těle, při brodění se ledovou řekou anebo ve snaze uniknout žáru rozpálené plotny.

Jak řekla sama lektorka: „Jde v podstatě o introvertní taneční projev, v němž se interpret snaží vyjádřit své vnitřní pocity. Je to, jako byste svým tělem psali báseň.“

Zkušenost z workshopu mi přijde velmi cenná a v budoucnu bych se určitě chtěla zúčastnit nějakého dalšího workshopu Evy Elxy.
 
PlaceboPrvním představením dne bylo PLACEBO, technologie gesta, polského souboru Teatr Jednego Wiersza. Tři mladí herci se představili v režii Krzystofa Źylińskiho, který je zároveň i autorem hudebního doprovodu. Bezesporu jde o velmi zajímavé představení, které divákům pokládá mnoho otázek - zabývá se například otázkou lidské přirozenosti, mezilidských vztahů, hledáním významu a potřeby víry a mnohých dalších, aniž by ale nabízelo odpověď alespoň na jednu z nich. Při následných dotazech při diskuzi po představení sám režisér prohlásil, že mu přijde důležité pokládat otázky, ale předkládat na ně odpovědi již nikoli. Právě ona neuchopitelnost způsobila, že ve mně PLACEBO zanechalo poněkud rozpačitý dojem.
 
Následovalo intimní monodrama ZBYTKY LÁSKY německého Thag-Theatru. Ve hře inspirované textem od Jeana Cocteaua se v režii Gustava Adolfa Franka představila Tagried Gneidieh, herečka pákistánského původu, která předvedla úchvatný výkon – z krásné a vyrovnané mladé dámy se stala zničenou ženou, která čeká na jediné - telefonát od svého expřítele, který odešel za mladší ženou. Mladá herečka mezi těmito extrémními polohami pendlovala zcela přirozeně, přičemž dokázala vystihnout i jemné odstíny emocí v rozdílných stavech. Atmosféra představení byla podtržena zpěvem – Gneidieh dokázala, že je nejen výbornou herečkou, ale i zpěvačkou. Písním plným vášně dominoval její nádherně sametový hlas.

Symbol telefonu byl zvýrazněn i ve scénografii, kdy jinak strohé scéně dominoval nad stolem zavěšený starý telefon, na jehož šňůře se zoufalá žena během představení dokonce pokusí oběsit, nakonec se ale rozhodne pro jiné řešení. O tom, že mladá německá scéna má co nabídnout, svědčí i to, že diváci představení ocenili třetím místem.
 
Zapomenutá píseňDruhý festivalový den uzavírala ZAPOMENUTÁ PÍSEŇ maďarského souboru Kompánia Studio, které se letos na festivalu představilo ve spolupráci s Artus Studiem. Kompánia Studio se na Apostrofu objevuje už pár let a sledovat jeho vývoj je velmi zajímavé - od čistě pohybového divadla se přes různé experimenty mladí herci pod vedením režiséra Lászó Lukácse dostali až k rozmanitému tvaru, v němž spojují nejrůznější vyjadřovací prvky a metody – je úchvatné, co všechno mladí lidé, z nichž nikdo nemá klasické herecké vzdělání, ovládají – ať už jde o tanec, herectví, hru na nejrůznější nástroje, zpěv…

Uhrančivé ZAPOMENUTÉ PÍSNI dominuje především hudební složka – umělci hrají na nejrůznější nástroje, od tradičních nástrojů až po obyčejné železné konve na vodu. Hudbu podtrhuje výrazná výtvarná stylizace – od kostýmů, přes líčení až po pohyby herců. Z úchvatného koncertu, který by rozhodně neměl být zapomenut, mne na chvíli vytrhlo jen použití videokamery, což bylo možná pro některé diváky zajímavým zpestřením, ale mně samotné natáčení právě probíhajícího jednání herců narušilo dosavadní prožívání představení. Ale i přesto se přikláním k názoru ostatních diváků, že šlo o jeden z naprostých vrcholů festivalu – Kompánia Studio se zaslouženě stalo vítězem Ceny diváků.
 
Pondělí zahajoval KABARET NA KONCI SVĚTA aneb VÝPRODEJ KOMEDIANTŮ Divadla Inventura. Herci a herečky s mentálním postižením se představili v samostatných výstupech, které byly propojeny hudbou akordeonisty a bubeníka Štěpána Smolíka, který spolu s Ilonou Labuťovou kabaret i režíroval. Všem aktérům se podařilo navázat úzký kontakt s publikem a vykouzlit na jejich tvářích úsměv. Smích se představením proplétal od začátku do konce, bylo vidět, že si představení užívají jak diváci, tak i samotní herci.
 
DiODV kabaretním duchu se neslo i následujícím představení, kdy jsme se přesunuli za komediantem jménem Zeppo, ústřední postavou DiOD & T.E.J.P.. Tvorba divadla T.E.J.P. se pro mne stala největším překvapením festivalu. Příběh, v němž se drobný komediant snaží uspět ve velkoměstě, kde se nesetkává s pochopením, mne naprosto fascinoval. Režisér Jakub Škrdla spolu s mladými umělci vytvořil nádherně rozmanité představení, které v sobě spojuje prvky pohybového, stínového a loutkového divadla. Jednotlivé vyjadřovací prvky spolu výborně komunikují, přičemž základem je právě pohyb – výkony tanečníků jsou opravdu skvostné, přičemž udivoval i věk samotných umělců – jak jsme se dozvěděli při diskuzi po představení, věk členů souboru se pohybuje od 13 – 25 let. Hravost prostupovala celým představením, takže publikum opravdu nevycházelo z údivu. Již po začátku představení mi bylo jasné, že se právě dívám na jeden z nejosobitějších českých souborů.

Během diskuze došla řeč i na příběh – Jakub Škrdla pravil pouze: „Lidé se nás často ptají na příběh. Nám je to jedno.“ Takže neváhejte a na DiOD & T.E.J.P. zajděte také, nejbližší možnost potkat Zeppa budete mít 1. září, kdy soubor vystoupí na Letní Letné.
 
Ženský úsměvDen uzavíral ŽENSKÝ ÚSMĚV polského souboru Teatr Nikoli. Němá groteska líčící život dvou svobodných kamarádek vtipně pracovala se situacemi, s nimiž se mnohá z nás určitě setkala. Jednoduchá scéna, představující útulný byt, dala vyniknout mimice a pohybové práci hereček (Dominika Jucha a Dominika Drag), které byly neustále v pohybu – obě slečny byly dokonale sehrané a jejich výkony diváky vtáhly do děje. Dokázaly sdělit jak radost, tak i beznaděj a strach, přičemž hra neztrácela nadhled a humor.
 
Posledním představením festivalu bylo JUSTINE HAS A RASH norského souboru Compania Teater, který se na Apostrofu představil minulý rok s Kafkovým Procesem. Letos na Apostrof přivezli současnou norskou hru, kterou napsal jejich režisér Adam Levine. V příběhu narkomanky a jejího přítele z dnešního Osla se jim podařilo skvěle vystihnout atmosféru nejrůznějších prostředí – od rockového klubu až po nemocniční toalety.
 
Celý festival byl završen závěrečným vyhlášením vítězů Ceny diváků a koncertem české keltské skupiny Vintage Wine. Závěrečný ceremoniál se letos uskutečnil v Pruhovaném sále Divadla Na zábradlí a jako obvykle se nesl v přátelském duchu, ostatně jako celý festival. Vítězný soubor (Kompánia Studio) získal chladič na víno ve tvaru skřítka.

Změnou oproti předešlým ročníkům bylo, že koncert skupiny předcházel samotnému vyhlášení – tato skutečnost (spolu s tím, že koncert se také odehrával v sále, a ne v kavárně) přispěla k velmi komorní účasti posluchačů – ale jejich nadšení vedlo k tomu, že skupina dostala prostor k hraní i po slavnostním vyhlášení vítězů – posluchači se opět sešli v komorní sestavě, jak ale pravil sám zpěvák kapely Petr Polák: „Jen málokdy se stane, že tak málo lidí dokáže udělat takovej bordel.“
 
Tak neváhejte a příští rok přijďte taky! Budeme se na Vás těšit!
 
http://apostrof.webnode.cz/
http://prague.apostrof.org/
http://www.facebook.com/FestivalApostrof

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze