Zcela náhodně se dozvídám kolem poledního, že večer v pražském Lucerna Music Baru vystoupí legendární jazz/bluesový kytarista Scott Henderson. To, že Henderson navštíví Prahu v rámci Jazz Festivalu Agharta jsem veděl, ale netušil jsem, že zrovna v tento den. Někteří jedinci měli to štěstí a viděli Henderson již podruhé, minulý rok se v Praze objevil opět díky Aghartě v řadách mimozemšťanů Tribal Tech. Pro úplnost ještě uvedu, že Scott Henderson mimojiné také působí v Vital Tech Tones. V minulosti spolupracoval s takovými jmény jako Chick Corea, Jean Luc Ponty nebo Joe Zawinul. Pražský koncert se však uskutečnil, aby předvedl věci, které produkuje se svým Blues Bandem, který tvoří neskutečný bubeník a zpěvák Kirk Covington (účinkuje např. v Tribal Tech) a baskytarista John Humprehrey. Z prvu zarážející skutečnost, že se více než o jazzový fusion bude jednat o blues, mohla způsobit rozpory u některých lidí, zda jít do Lucerny či ne, se rozplynula, ještě předtím, než se začalo hrát. Jakmile se na pódiu objevil 150 kilový týpek ve fotbalovém dresu, mohli jste jen tiše předpokládat o koho půjde. Pro mne velké překvapení, že se tento týpek usadil za bící, mě vedlo hned k myšlence "bílý Chambers". První song byla nakopávačka na uvítanou a bylo vám jasné, o co to tady jde. Útok mimozemšťanů, kteří si ujíždějí na bluesových standardech, které však posouvají o několik let dopředu. Covington si během songu stihne připravit jednou rukou mikrofon ke zpěvu, druhou se pošimrat na nose, a přesto jsou bicí plné. Skvěle zazpívá a když už ho to nebaví tak hodí pár breaku, o kterých se může metalovým bubeníkům jenom zdát. Neuvěřitelné, co dokáže takhle "velký" člověk... Občas si nažidli jakoby povyskočí, strčí si pod paží paličkou s filcem, aby ji mohl během songu použít, občas si ji strčí mezi zuby a občas jen tak dvě paličky během chvilky zahodí za sebe, aby bylo sólo zajímavější. K tomu přidejte skvělý úder, který má i při velice jemných úderech a nestačíte zírat...
Ovšem hlavním mimozemšťanem tady je páně Henderson, který využívajíc většinou jen tří prstů levé ruky, produkuje své typické harmonie pro mě dosud známé jen z alb Tribal Tech a Vital Tech Tones, založené na akordech a jakoby zastřeném rozmáznutém tónu, připomínajícím až bluegrasové steel kytary (v jednom momentě zní jeho kytara téměř jako banjo), ovšem v moderním hávu. Když k tomu přidá pár akordů s volume pedalem a běhů a la mistr Holdsworth, tak už jsem asi tak deset metrů nad Lucernou. A přesto vládne skromnost, když se na něj rozsvítí reflektor okamžitě reaguje a vše se vrací k velice střídmému osvětlení. Po krátké přestávce se představují v sólech i páni Covington a Humprehrey, který zatím nepředváděl nějaké zvláštní exhibice a hrál především pro band, se vytáhl s basovým syntezátorem a předvedl pár běhů na basu.
Následující dva přídavky, po vtipném nástupu na pódiu mistra Covington, který se plazil na pódium Music baru, následuje Hendrixovka Fire, která hodně naznačuje, co Henderson poslouchá, z čeho vychází. Pak následuje přehrávka bluesové klasiky a mimozemšťané odlétají...