Prurient. Jméno, které se nyní na noisové scéně i mimo ni skloňuje asi nejčastěji. Hlavní projekt Dominicka Fernowa, jenž vystupuje také jako Vatican Shadow, působil v Cold Cave atd., v poslední době vydal několik skvělých alb. Za zmínku stojí například výborná techno diskotéka Through The Window nebo letošní dvojalbum Frozen Niagara Falls. Všichni, kteří jej v minulosti viděli, chválou jeho koncertů nešetřili. Když tedy Stimul Nights oznámili, že 28. října bude Prurient v Praze, nebylo nad čím přemýšlet, dostatečně výživná akce byla zaručena.

V klubu Neone vystoupil také Ukamau. Týpek s baryton saxofonem, na který sice nehrál žádné pecky, ale různě jej smyčkoval a k tomu pouštěl z efektů před sebou pěkné rychty. Přiznám se, že mě bavil tak 50/50. Když začínal pouze se saxíkem, nepůsobil zrovna úžasně, ale jak šlápl na pedál a nečekaně pustil více než minutu dlouhý diktát, nakládalo to slušně. Celkem by mě zajímalo, jaká šleha by byla, kdyby onen elektro-nářez nechal puštěný celou dobu a saxofon použil spíše jako doplněk. Asi by jeho set musel mít poloviční délku, ale byl by určitě fajn. Takto působil poněkud přerušovaně.

I tak se ale jednalo o jeden z nejlepších supportů, které jsem na Stimul akci viděl, což není úplná výhra, ale spíše pochvala pořadatelům, že tentokrát vybrali relativně zajímavého i poslouchatelného interpreta, ne jako minule.

No a Prurient, uf… Stál jsem v první řadě, asi metr od Dominicka, tudíž o bezprostřední zážitek opravdu nebyla nouze. Špunty jsem, kdyby to bylo moc nahlas, měl pro jistotu nachystané, použít jsem je však nechtěl. Nakonec jsem až do konce vydržel bez nich. (Sice jsem občas skřípal zuby, ale vydržel.)

Fernow během svého setu předvedl víceméně všechny hlavní polohy, které z Prurientích nahrávek známe. Začal vyloženě ambientně, což se mohlo táhnout přibližně pět minut, dokud nechytl mikrofony, do kterých začal řvát a máchat s nimi před kytarovým kombem, na které je měl napojené, čímž odstartoval noisovou část. A řeknu vám, když poprvé do mikrofonů zaječel a otočil volume doprava, měl jsem docela bobky, protože náhlé zaskřípání výšek byl šok - lidé, co stáli na levé straně, byli zřejmě v pohodě, ale pravá strana dostala pecky z komba přímo do xichtu. To původně bylo otočené doprostřed, ale naštěstí ho Dominick posunul, díky čemuž mi následující den jen lehce pískalo v pravém uchu.

Co se jeho výbavy týče, neměl s sebou hromady efektů ani různých krabiček. Před sebe postavil pouze notebook, ve kterém měl nachystaných milion různých stop, ze kterých si vybíral, vrstvil je, pouštěl do repetic a modifikoval je jakýmsi synťákem, který měl na počítač napojený. Dále před sebou měl dva mixy, jeden velký a druhý menší s několika svítícími tlačítky. Tím menším, myslím, ovládal primárně stopy, jež šly z počítače přes synťák a tím větším reguloval mikrofony. Samozřejmě si ale nejsem moc jistý, jelikož byla tma a kroutil s čudlíky jako zběsilý. To bylo každopádně vše. PC-linky šly do velkých beden po krajích místnosti a vokály pouštěl ze zmíněného Marshall komba, které měl postavené hned vedle sebe.

Kravál však vytvořil Prurient velmi slušný a jedincům, co měli hlavu přímo před kombem, které ničilo ze všeho nejvíce, opravdu nezávidím. Vydržet se to dalo, ale vsadím se, že na uších to cítili.

Noisovější část setu se celkem nesla ve stylu jeho nedávné nahrávky Frozen Niagara Falls. Alespoň některé linky, které pouštěl, byly poměrně podobné. Během - primárně - vokální performance, která přišla po ambientní části, dominoval Dominickův řev (do mikrofonu) a jeho křečovité škubání sebou, během něhož s mikrofony, kromě jejich otírání o reproduktory, i několikrát praštil o zem (a díky silnému echu vždy zazněl mocný náraz). Tato část byla tou nejenergičtější a zároveň nejhlasitější. Poté pouštěl různé rytmicky minimalistické a částečně melodické podklady, které samozřejmě narušoval podivnými bordely a dalším řvaním. To nejlepší přišlo ale před koncem, když pustil do lidí nekompromisní rychlou rychtu, něco jako There are Still Secrets z Bermuda Drain, ovšem ještě naspeedovanější, ve které pochopitelně ječet nepřestal. V tu chvíli se i několik jedinců odvázalo k infantilní tancovačce. Rozhodně vrchol večera!

No a na úplný závěr se Prurient opět trochu uklidnil, vytáhl nahlas pískot s dronovými pasážemi, zaječel, vše vypl a utekl kamsi za záchody.

Nehrál moc dlouho, asi 45 minut, možná i o něco méně. Jeho set byl ale vyčerpávající dostatečně. Osobně bych snesl určitě ještě více, nevím ale, co by na další ohulení beden říkaly uši.

Jediná škoda, že hipsteři jsou banda, která nevydrží tleskat déle než minutu v kuse. Kdyby se vrátil a pustil ještě třeba techna z Through The Window, mohlo být ještě fajněji. I když… kdo ví, jestli by se vrátit vůbec chtěl.

Za dvě kila každopádně super večer. Rozhodně jeden z nejlepších noisových koncertů, co jsem kdy viděl.