Slovensko mysteriózní: Vrby a Trhlina

Slovensko mysteriózní: Vrby a Trhlina

Dvě knihy, které od sebe sice dělí 109 let, ale mají mnoho společného a obě rozhodně stojí za přečtení.

Shodou náhod jsem se letos na jaře dostal ke dvěma knihám, které od sebe sice dělí 109 let, ale mají mnoho společného. Obě se odehrávají na Slovensku (Trhlina zcela, Vrby z větší části, resp. asi spíše na slovensko-maďarské hranici?), stylově jde přibližně o mysteriózní thriller/horor (nebo prostě mysteriózní příběh) a těží především ze styku člověka s přírodními a pravděpodobně i nadpřirozenými silami. U obou knih je mi ale sympatické, že prvky nadpřirozena zde nejsou podány až příliš explicitně a nikdy není ani zcela jasné, zda ony paranormální jevy nejsou jen výplodem fantazie hlavních hrdinů.
 
Algernon Blackwood - VrbyVRBY

autor: Algernon Blackwood

vydáno: Vyšehrad, 2018

The Willows (Vrby) napsal anglický spisovatel Algernon Blackwood v roce 1907, ale v českém překladu vyšly až 2018. Příběh vypráví o dvou dobrodruzích - vodácích, splouvajících Dunaj v době počínajících záplav, kteří se kousek za Bratislavou (tehdy Prešpurk) dostávají do oblasti plné písčitých ostrůvků, neustále se přetvářejících a mizících působením řeky. Ty jsou poseté keřovitými vrbami a především právě z nich, ale i dalších podivných jevů začnou mít dobrodruzi brzy nepříjemný pocit.

Styl a (archaický) jazyk v mnohém připomene slavnějšího H. P. Lovecrafta, ostatně ten tuto novelu označil za své nejoblíbenější žánrové dílo. Autor velmi detailně a až poeticky popisuje krajinu a působení živlů – vody, větru a propůjčuje jí až lehce snový ráz. Důraz klade i na zvuky. Pomalu stupňuje a občas uvolňuje napětí, hlavní hrdina – vypravěč - se snaží všechny záhadné jevy vysvětlovat racionálně, což se mu většinou daří ve dne, v noci už méně. Podobně jako u Lovecrafta občas působí lehce komicky vrstvení slov souvisejících s pocity hrůzy a styku s neznámem a nepopsatelnem, ovšem Blackwood nezachází až tak daleko a na chapadlovité zrůdy zde nenarazíte vůbec (nepočítám-li mezi ně právě ony vrby).

Vrby samozřejmě nelze považovat za thriller/horor v moderním slova smyslu (říká/valo se tomu mj. weird fiction) a člověka nijak nevystraší, ale pokud se dokážete do postav a prostředí vcítit, v několika místech mírně zneklidňující pocit vyvolat může (kdo někdy spal sám v noci v lese apod. a má bujnější fantazii, jistě pochopí). Přestože jde o krátkou, malou knížečku, její děj může místy působit mírně rozvleklým dojmem, nicméně autorovi pravděpodobně šlo hlavně o navození zvláštní atmosféry, což se mu dle mého poměrně podařilo a dílo za přečtení určitě stojí.

Rozporuplný dojem mám z ilustrací od Jana Híska, které působí, jakoby je načmáralo předškolní dítě, ale nutno uznat, že některé z nich určité kouzlo mají a k místy snovému pojetí příběhu svým způsobem i sedí.

75%

Jozef Karika - TrhlinaTRHLINA

autor: Jozef Karika

vydáno: Argo, 2017

K hlavním zbraním Trhliny (vyšlo 2016, v češtině 2017) patří reálné „kulisy“ a do jisté míry (údajně) reálná fakta – některá z nich, v knize zmíněná, lze prý i úředně ověřit.

Tribeč není ani příliš vysoké, ani rozlehlé pohoří, táhnoucí se od Nitry na severovýchod. O to více překvapí, že se na něm za posledních cca 90 let (zdokumentované případy) ztratilo až podezřele velké množství lidí (k poslednímu zmizení mělo dojít v roce 2012), po kterých jakoby se slehla zem, nenašla se ani jejich těla.

Jde o jakousi slovenskou obdobu bermudského trojúhelníku. Někteří lidé, kteří se odtamtud vrátili, také popisují jisté zvláštní pocity, či vyloženě paranormální jevy. Autor knihy, Jozef Karika, prý pouze beletrizoval vyprávění právě jednoho z lidí, který tam právě „cosi“ podivného zažil. V tom také tkví asi hlavní problém, který jsem s knihou zvláště zpočátku měl.

Ústřední postava, vystupující pod pseudonymem Igor, je zkrátka „moderní týpek“, tak trochu „loser“, závislý na svém blogísku, s určitým vyjadřovacím způsobem. Místy mi ale přišlo, jakoby mu autor „podsouval“ věty, poznatky, pocity, které mi k němu úplně nesedí (mj. popisy krajiny, atmosféry atd.). Drobné výhrady jsem občas měl i k chování a někdy trochu strojeně působícím dialogům mezi jinak velmi dobře vykreslenými postavami.

K dojmu autentičnosti na druhou stranu přispívá částečně detektivní forma, kdy si hlavní „hrdina“ různá fakta („“?) ověřuje, nebo je uvádí i sám autor knihy (pomocí předmluv a poznámek pod čarou), nebo konfrontace mezi přísně racionálním skeptikem Davidem a nadšeným záhadologem Andrejem. Přestože se děj v některých částech také posunuje jen pozvolna, atmosféra neustále pomalu, ale jistě houstne, místy se slušně vyhrotí a už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha tak moc pohltila a přečetl jsem jí za 3-4 dny.

Některé části jsou dosti napínavé a přiznám se, že mi několik pasáží přišlo až vyloženě zneklidňujících (ale to mohlo být zčásti i tím, že když něco čtete ve 2 v noci s teplotou přes 38 stupňů, dostává to přece jen trochu jiné grády) mj. i díky tomu, že nedochází k žádnému lacinému strašení a možné vědecké („“?) vysvětlení, které nabízí jedna z postav, je vlastně děsivější, než ten nejhorší necrodaemon terrorsatan.

85%


Přispěj do diskuze

Sachet: dík za tipy, vypadá to zajímavě :), neznal jsem, komixů se neštítím, i když je zrovna nevyhledávám, k tomu Ligottimu ještě dodám, že jsem si tam místy, hlavně ve Snu o figuríně vzpomněl i na Lynche (bráno volně, ne nějaká větší podobnost)

bizarro: už jsi druhej (z lidí který znám), kdo říká, že je ten film ok, byť jsem četl spoustu komentářů, že je to hrozný a umocnilo to ty věci, který mi vadily i v knize, trochu se toho bojím, resp. si asi nechci kazit svojí představu

jsem nedavno videl Trhlinu zfilmovanou. docela povedenej kus, kterymu sice ve vsem chybelo kousek, aby to s clovekem vic hejblo, neb docela dobře vypravela, budovala atmosferu, zatahovala do mysteriózna i mela obstojně nakročeno k napětí, ale knizka v tomhle pripade bude knizka, jinak od sousedu slušnej kousek

AddSatan: Moc díky za tip, to vypadá zajímavě, určitě dávám do pořadníku.

Jestli se úplně neštítíš komiksů, můžu doporučit Cromwella Stonea ( www.databazeknih.cz/knihy/cromwell-stone-362189 ). Nemyslim si, na rozdíl od spousty hodnotících, že by šlo o úplnou lovecraftovinu, ale něco málo společnýho maj (ale spíš jakousi "divnost", než bubáky a sliz). Scénář je sice chvílema lehce zmatenej, hůř srozumitelnej (což ale nemusí bejt vždycky na škodu, podle mě to byl často i záměr a do konceptu příběhu lehká chaotičnost dost pasuje), ale atmosféru a kresbu to má fenomenální.
vlcibouda.net/wp-content/uploads/2017/12/cromwell-stone-recenze.jpg
vlcibouda.net/wp-content/uploads/2017/12/cromwell-stone-recenze-2.jp

A asi nejlepší věc z beletrie-fikce, kterou jsem za posledních cca 10 let přečetl a která malinko, opravdu malinko, ale přece jen možná zapadá do okruhu knih, o kterých tu píšeš je Gormenghast ( www.databazeknih.cz/knihy/gormenghast-titus-zal-1163 ). Napsáno už ve 40. letech, ale nepoznal bych to. Nechápu, jak to, že kolem toho nevzniknul totální kvlt a vůbec nikdo z mýho nerdskýho okolí tu sérii nezná a nikdy o ní neslyšel. Neskutečně hravě napsaná věc (na dnešní dobu možná trochu zdlouhavě, ale co je mi po "dnešní době") a podle mýho i moc dobře přeložená, u spousty slovních hříček jsem se tetelil čtenářským blahem. Je to dost "wierd", opravdu hodně "gothic" a trochu něco jako "mrazivá groteska", strašně špatně se to popisuje / zařazuje a to je jedna věcí, kterých si na Gormenghastu cením - naprostej originál...

jsem chtěl původně psát recenzi, ale vyšlo to už před 3/4 rokem a originál je z 80. let (+ nějaký pozdější přírůstky / úpravy?), tak alespoň takhle, kdyby někdo nevěděl / zajímalo ho to - první sbírka povídek Ligottiho v češtině
www.databazeknih.cz/knihy/pisne-mrtveho-snivce-456195
+ - experimentálnější weird fiction / gothic horror, občas je tam znát i Poe, Lovecraft (v Sektě slabomyslného boha přiznaně) a další, ale Ligotti je částečně modernizoval a ještě víc surrealizoval, víc tísnivosti a pesimismu (až kafkovská nemožnost něčeho), některý nápady a styl jsou poměrně osobitý, nebo dokáže celkem svérázně vyprávět i nějaký klišé téma ... některý věty / odstavce jsem si musel číst víckrát, abych to dostatečně "vstřebal" ... občas takový vyjetý, divný filosofování
mj. doporučuju fanouškům Current 93 (mj. The Frolic) / NWW, posledních Vaura a i True Detective :) (i když s tím je relevantnější pozdější Conspiracy Against the Human Race)
ne všechny povídky mě bavily, některý jenom částečně / zajímavej prvek / myšlenka / scéna, nejlepší asi:
Sen o figuríně - místy slušnej mindfuck :)
Ústav Dr. Locriana
Dovádění - předvídatelný, ale zneklidňující, zvlášť jestli máte děti
Dr. Voke a pan Veech
Sekta slabomyslného boha a Hudba měsíce - Lovecraftoviny, ale povedený
+ celkem povedený ilustrace od Serhije Krykuna, trochu jako míň srandovní Štorm
www.sanctuary.cz/images/stories/Demi/2013/serhiy-krykun-the-troubles-of-
www.sanctuary.cz/images/stories/Demi/2013/serhiy-krykun-greater-festival
asi se vyplatí občas mrknout co vychází u tohodle nakladatelství:
www.carcosa.cz/

tak Hrůza od Machena fajn, i když by se našlo nemálo výhrad, sbírka Temnota nepomíjí převážně slabší, některý povídky (resp. scény) i určitý kouzlo mají, ale ani kvltovní Bílý lid mě moc nevzala, mj. on je často fakt extrémně repetitivní a až moc detailně popisnej a přehání s tím, "jak moc velká hrůza to byla", což ale tomu, co se tam děje, většinou neodpovídá - tohle sice je i u Poea, Doylea, Blackwooda, Lovecrafta atd., ale u Machena je to už vyloženě otravný a i z jiných hledisek je oproti zmíněným o level, spíš možná o dva níž ... ještě se někdy teda musím dostat k The Inmost Light (už kvůli C93) a Great God Pan, ale zatím spíš zklamání...
no, ale docela mě zaujaly některý ilustrace v té sbírce, tak jsem hledal ještě další díla autorů ... třeba to někoho zaujme:
Coulthart dělal i nějaký hudební obaly - metalu i nemetalu, jsou tam toho tuny... jen namátkou třeba:
www.johncoulthart.com/pantechnicon/fate.html
www.johncoulthart.com/bibliopoesy/dunwich.html

komixovej:
www.artstation.com/cabrol

surrealistka:
www.wikiart.org/en/leonora-carrington

od Schwabeho se mi líbí jen tyhle 4:
www.artrenewal.org/artworks/the-grave-diggers-death/carlos-schwabe/61285
www.artrenewal.org/artworks/pain/carlos-schwabe/61292
www.artrenewal.org/artworks/the-faun/carlos-schwabe/61284
www.artrenewal.org/artworks/the-wave/carlos-schwabe/61297

"viktoriánskej Schikaneder":
www.johnatkinsongrimshaw.org/

no a tenhle ve sbírce nebyl, ale šoupnu ho sem taky, objevil ho dreckus někde:
www.darkartandcraft.com/blogs/news/johfra-bosschart-occult-surrealism

o Trhlině už jsem slyšel z více stran, a taky se tomut rika slovensky Dyatlov

od Machena zatím jen pár stránek z Hrůzy, kterou jsem loni pro někoho kupoval, což jsi mi připomněl, že si to chci koupit a přečíst taky, koukám, že letos od něj vyšla sbírka povídek Temnota nepomíjí (mj. i novela Bílý lid, aj.)

Brány Meonu dle popisku to vypadá až moc na nějakou eso-konspiraci, ale tak může to být zábavný no :)

z toho "weird tales" okruhu jsou celkem dobrý ještě některý povídky od R. W. Chamberse ve sbírce Král ve žlutém (z něhož některý jména/motivy použili v True Detective, ale tím ta inspirace/podobnost vlastně končí), kvalita je tam teda hodně kolísavá, ale...

jinak klidně sem sypte tipy na dobrou četbu, ideálně asi alespoň zhruba související, ale i klidně cokoliv jinýho, teď zas bude na čtení času habaděj...

Pokud se líbil Blackwood, jistě zaujme i Arthur Machen, ale toho asi už znáš.

"...možné vědecké („“?) vysvětlení, které nabízí jedna z postav, je vlastně děsivější, než ten nejhorší necrodaemon terrorsatan."

Hned mě napadlo, že bys mohl od Kariky zkusit Brány Meonu. :)))

aktuálně

diskuze