Články

přeposlat článek tisknout
SUFFOCATION, CATTLE DECAPITATION, ABIOTIC, MONUMENT OF MISANTHROPY

SUFFOCATION, CATTLE DECAPITATION, ABIOTIC, MONUMENT OF MISANTHROPY

  • kdy: 3.3.2016
  • kde: Praha, Futurum

Suffocation s Cattle Decapitation a Abiotic v klubu? Zážitek nepřebil ani místy solidně rozkolísaný zvuk.

Monument of Misanthropy

Hurá, Saffo přijeli po letech do pražského klubíku a přivezli s sebou dokonce hnilobné Ketly! Pro vege grindery to byla v ČR mimo festivalové podium premiéra, stejně jako pro floridské techniky Abiotic první návštěva Evropy vůbec. Místo dvou dalších avizovaných předkapel nakonec vystoupila jen jedna, ale moc to nevadilo. Co se tedy ve Futuru onoho památného večera odehrálo?

JúEs dědkóristi Convalescence doplatili na porouchanou dodávku, a tak byli ušetřeni toho, co rakouští brutal deathers Monument of Misanthropy zakusili víc než dost. Otřesný zvuk jejich půlhodinku poznamenal silou zdrcujícího hlukového chaosu a nepomohla ani luxusní steampunková bezpražcovka bassmana, ani nasazení bubeníka. Z jeho hry si vybavuji hlavně bolestivé údery přehuleného rytmičáku a triggery. Notoricky známá Pull the Plug od Death potvrdila, že to prostě nehraje. Takže sorry, kluci.

AbioticNa první z Amíků Abiotic jsem se těšil, jsa namlsán zdařilou novinkou Casuistry. Jenže zvuková bída pokračovala, zkoušel jsem několik míst v sále, až jsem se nakonec klasicky usadil na hranici kotle, kde bylo alespoň dobře vidět. Kluci jsou neuvěřitelně hráčsky nabušení a velká cedule u jejich stánku s nápisem „Got Weed?“ svědčí o mocné kouřové inspiraci.

Floridská pětice se do toho pustila naplno, jenže ouha! I když to šlo zvukově trochu nahoru, bylo dost náročné rozpoznat jednotlivé skladby. Zvuk tolik přehulený nebyl, naopak všechno potlačené, nekonkrétní a nezměnil na tom ani tapping a slap famózního baskytaristy Alexe Vasqueze a výkon dvojice sekerníků Matos/Mendez.

Přesto se již dalo leccos vypozorovat. Celkově sound nevyzněl tak brutálně jako na albu, dojem byl více jazzový až komornější. Atmosférická kytarová plocha nejednou vyvolala vzpomínku na poslední zásek Fallujah a agresivní vokál Travise Bartoseka ve vyšších polohách možná staré Atheist. Odzíraná hra bubeníka Brenta Phillipse vypadala skvěle, ale slyšet bylo pramálo. Takže spíše po paměti tuším, že zazněly skladby Reanimated Destruction, Violent Scriptures, The Absence of Purity a Molecular Dematerialization z posledního alba a ještě jedna starší, možná Universal Plague ze Symbiosis, ale za to ruku do ohně nedám. Těším se na ně jindy a jinde.

Cattle DecapitationAsi nebudu daleko od pravdy, když jako hlavní tahák toho večera označím kalifornské Cattle Decapitation. Jednak k nám přes svých sedm alb ještě mnohokrát nezavítali, v klubu nehráli vůbec a navíc jejich hvězda stále stoupá. Není divu, chroptič a ječoun Travis Ryan patří v současnosti mezi nejlepší vokalisty na extrémní hudební scéně a zvláště dvě poslední alba kapely jsou doslova klenoty nelidské brutality.

A právě úvodní Manufactured Extinct z aktuálky The Anthropocene Extiction otevřel více jak hodinovou nakládačku magorů ze San Diega. Na to, že hrála pouze solidně vyřezávaná kytara plešouna s ojkou, tedy Joshe Elmorea, stál zvuk zpočátku opět zaprd. Slyšet jsme mohli hlavně McGrawovy kopáky a pochopitelně Travisův vokál. To se zhruba od třetího songu zlepšovalo. The Prophets of Loss vystřídala první pecka z Monolith of Inhumanity Your Disposal a opět Clandestine Ways a Plagueborn z novinky.

Na tenhle setlist publikum reagovalo dost pozitivně, žádné vykecávání a náhul střídá námrd. Ultrarychlé sypačky poněkud nahrazovaly fakt, že Derekova basa i přes jeho výšku slyšet nebyla. I nadále se sázelo na nové skladby Circo Inhumanitas, The Burden of Seven Billion a Not Suitable for Life. Travis se svými hlasivkami předváděl psí kusy, syčivý chrochot probublával do skřehotání, a to zas do jeho typicky ironické a jízlivé melodické polohy. Nasazení kapely slušné, ale nešlo přeslechnout, že v závěru stále žvýkající David neumlátil nejrychlejší tempa tak strojově. Ale budiž – v tom kvapíku… Kromě Forced Gender Reassignment a závěrečné Kingdom of TyrantsMonolithu jsme se dočkali ještě Pacific Grim, a tak bylo jasné, že na starší tvorbu nedojde. Publikum se ovšem bavilo na výbornou a k závěru konečně srovnaný zvuk také potěšil.

SuffocationS příchodem Suffocation mě čekala premiéra na postu vokalisty, protože dosud jsem drtiče z NY viděl jen s Frankem Mullenem. Ten už se má do budoucnosti objevit v Evropě spíš výjimečně a na The Tyrants of Death Tour ho alternuje Ricky Myers, jenž jinak tluče paličkami ve spřízněných Disgorge. A světe div se, ten chlápek mi i přes lehkou počáteční skepsi vůbec nevadil. Frank je sice kultovní figurka, ale náhradu si Saffo sehnali více než důstojnou.

Od prvotní vypalovačky CatatoniaHuman Waste udeřil metalheads do ušních bubínků konečně poprvé čistý sound. Jestli bylo stupňování kvality zvuku záměrem, tak teď bylo jasné, že hraje headliner. Ale fér to vůči ostatním kvalitním účinkujícím určitě nebylo. Na rozdíl od Cattle Decapitation, kteří hráli skladby nové, Suffocation těžili výhradně ze starší tvorby. Pochopitelně k velkému jásotu v kotli.

Breeding the Spawn, Thrones of BloodPierced from Within včetně následující titulní, pak Effigy of the Forgotten, to byly jasné hymny pro každého fandu brutálního technického death metalu. A i když to zní podezřele, v klubu se všichni tlemili od ucha k uchu, jako by to ani nebyl koncert ve znamení smrtícího kovu. Suffocation totiž klapali jako na drátkách, skvělý drummer Kevin Talley předváděl kousky, nad nimiž srdce plesalo.

Vedle Franka další ikona newyorkských Terrance Hobs pařil s blonďatým basákem Derekem Boyerem bok po boku jak na život a na smrt. Další náhradník na postu kytaristy Guye Marchaise, samotný Charlie Errigo z ex-Pyrexia a Internal Bleeding do kapely zapadl rovněž skvěle. Nadšení z muziky bylo na celých Suffocation znát a kotel tepal jak magma v sopce. Třeba při Devoid of TruthDespise the Sun.

SuffocationEntrails of You vystřídala Souls to Deny a naprosté pecky Liege of Inveracity a Infecting the CryptsEffigy. Z kapely lilo, z fans lilo, kapela se smála, lidi se smáli, pogo jak hrom. Léta strávená na scéně dokáže kapela zúročit do mrtě a sympaťáci si lehce získají publikum kdykoliv. Rozdávají dobrou náladu, a to se sakra počítá. Pak snad už zbývá jen Funeral Inception, nadšená děkovačka a jde se na bar. Totální KULT!

P.S.: Chlapi z Hard Bones, jedete! Držím palce s dalšími koncerty, kam dorazí víc než cca tři sta kousků na áčkovou akci. Takže příště…

Fotky © Jakub Asphyx

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Načíst jiný

zobrazit vše

Jenom pro info, Funeral Inception (satanžel) nehráli...

Devoid of Truth nehrajou, ale zbytek je furt stejnej...

Takhle - live hraje jen jeden původní člen kapely, avšak na desky přispívá ještě Mullen, takže všichni mají pravdu :)

beru zpět..jeden :)
třeba bicí... na něj spousta lidí nadávala, ale já Smitha měl rád a jeho hra se mi líbila...

   brutusáček: kolik lidu?  
pres 300
   Pan Bö: jak dva? jeden :)  
presne, nezna, nevi :)

   brutusáček: Leif: Koukal jsem, že Suffocation se stali regulérním revivalem, z původní sestavy jen jeden hráč, he-he, což ale vůbec nevadí.
dva
  
jak dva? jeden :)

Bizz: Bavil jsem se s Charliem a říkal mi, že už je regulérním členem. Guy se chtěl údajně víc věnovat rodině a práci.

kolik lidu? a co zvuk....ten ve futurum evidentně klasika, vloni jsem tam byl na darkest hour a pak na Bane a oboje hlasistostně překulený, nechápu proč...jinak Suffo by mohli mydlit pinacle a s/t teda jako rozhodně

   Leif: Koukal jsem, že Suffocation se stali regulérním revivalem, z původní sestavy jen jeden hráč, he-he, což ale vůbec nevadí.   
..dva

aktuálně

diskuze