Super! Konečně zas nějakej pořádnej hardcore! Skarhead jsem poznal až těsně

před koncertem, ale čím více jsem se začal pitvat v jejich původu, začal jsem zjišťovat, že tahle kapelka je pořádný kultík! Vzhledem k tomu, že byl koncert v Modré Vopici a v ten den byla kosa jak blázen, obával jsem se, že koncert bude vevnitř a vzhledem k potenciální návštěvnosti a prostoru vnitřního klubu, jsem měl zlé tušení. A obavy se vyplnily! Vopice byla narvaná jako prase! No nic, aspoň bude slušnej marast, a že bude jako cyp! :)
Před Skarhead byla napasována kapela Status Praesents. Co k nim říct… no asi to, že hrají to samé jako dalších milión kapel u nás i ve světě. Na druhou stranu kapela už existuje skoro 15 let, takže by bylo zas nefér tvrdit, že někoho kopírují nebo se svezli

na něčím úspěchu. Zkrátka jejich post-hardcore byl v pořádku, valil tak akorát a vzhledem k tomu, že lidi v narvané Vopici by před nimi ani neměli kam utéct, měli vcelku úspěch. Na druhou stranu nic převratného se nekonalo a navíc se jejich písně podobají jako vejce vejci, takže se o nich ani nemá cenu nějak sáhodlouze rozepisovat. Čili jsem se po chvíli šel oblažit rezavým mokem, abych se připravil na hlavní a jediné hvězdy večera. U baru jsem ještě zaslechl, jak zpěvák vyřvává „Máte rádi metal?“, což mi přišlo z jeho úst minimálně trošku přitažené za vlasy, ale budiž. Jako rozjezd to bylo v pořádku, i když mi tedy přišlo, že by bylo možná lepší, kdyby hráli tak polovinu své stopáže, minimálně bych se dostal dřív domů…
Skarhead už zvučili na pódiu, tak jsem si řekl, že půjdu na plac před něj. To byl ale blbej nápad! Samozřejmě jediná možnost vecpání byla přímo před bar, kde jsem se uhnízdil se svým zrzavcem s falešným pocitem bezpečí a ujištěním sama sebe, že kotelní šílenství se mě netýká. Já naivka! Mohlo mě napadnout, že když fanoušci řvou už při zvučení, při začátku samotného koncertu se šťourat v nose nebudou.

Musím říct, že frontman Danny Diablo je neskutečný sympaťák a v podstatě po celý koncert mu ze rtů nezmizel úsměv od ucha k uchu.
Kapela spustila a já začal litovat svého nápadu. Hardcoroví maniaci ihned pohltili do svého kruhu smrti naprosto všechno, co jim přišlo do cesty. Opravdu, že by kapela měla takovýhle úspěch, to jsem skutečně dlouho nezažil. Čeští fanoušci je skutečně milují! New York HardCore s punkovým feelingem, občasnými popěvky a breakdowny se mísil s potem a řevem masy těl, která byla jak zhypnotizovaná. Koncert měl neskutečné koule a to především zásluhou jednoho muže – Riggse. Když odešel z Madball, byl jsem skutečně hodně zklamán, protože od té doby je jejich bubenická židle poměrně nestálá. Každopádně jak vidno, ve Skarhead si našel své místo a perfektně do jejich soukolí zapadl. Naproti tomu kytary se mi zdály maličko v pozadí, ale stál jsem poměrně vzadu, takže ruku do ohně za to nedám. I když je to vlastně dobře, protože pak by zanikla krásná hra právě pana Riggse. Hraje jednoduše, ale naprosto skvěle a sebejistě. Nádhera! Jako druhý flák kapela zahrála úvodní píseň z nejnovějšího alba Drugs, Music and Sex - Fuck the Scene, kterou s nimi zpívalo skutečně celé publikum, ani já se neubránil. Nespoutaná energie procházela všemi zůčastněnými a bylo to skutečné maso! Po dalším songu jsem dezertoval do přístupnějšího zadního křídla, protože jinak by můj report už asi nepokračoval. No jo, možná jsem srab, ale dávam přednost užít si muziku a ne se nechat zabít. No, i když u Skarhead to jde tak nějak ruku

v ruce :) Nicméně ty 3 songy, co jsem tam vydržel, jsem si to skutečně užil! Kapela pokračovala v rámci nového alba výbornou hardcorovkou ve středním tempu - Duck Down. Tleskám! Tenhle song živě opravdu šlape! Následující Bomb the System a opět všichni zpívají s kapelou. S klipovkou D.F.F. (viz níže) už jsem si skoro připadal jako jejich člen. Na ní je vidět, že kluci se snaží svou hudbu ozvláštňovat vlivy rapu, reggae, či různými scratchi. Normálně bych z toho asi moc nadšený nebyl, ale do Skarhead mi to sedí. Nevím, jak to ti kluci dělají, ale atmosféru dokaží vykouzlit naprosto neskutečnou. Musím ale pochválit i fanoušky, kteří to kapele vraceli plnými doušky. Hm, zapomněl jsem zmínit druhého zpěváka - a víte co? Vzpomněl jsem si na něj až teď, tak už to asi tak nechám. Party si víceméně půlili, ale chlápek se jménem Ceekay Jones mi v kapele moc neseděl, moc se předváděl, ale do celkové atmosféry překvapivě zapadl. A že to byla nějaká atmosféra!
Na Skarhead se živě skutečně vyplatí zajít a kdo zmeškal, nechť to příště napraví! Možná by ale příště nebyl od věci větší klub, jinak falešné zuby a helmu s sebou. Otázka je, co by to udělalo s atmosférou, takže možná nakonec ten stísněný prostor udělal své, nemyslíte?