I když jsem původně po středečním koncertním zážitku vůbec nechtěl na Metal Gate Enclosure jít, nakonec jsem byl donucen okolnostmi. Nakonec jsem rád, že své návštěvy nemusím litovat, byť důvody nebyly čistě hudebního charakteru. Krátce po 18h jsem dorazil po několika letech absence do "továrního" prostoru Abaton. Překvapením pro mě byl volný prostor bez front - po zkušenostech z No Mercy festů v letech minulých.
Odhadem okolo čtvrt na sedm spustila první kapela, moravskoslezští Public Relations. Před akcí jsem si je poslechl na bandzone, abych se připravil - moderně znějící crossover - HC/metal/atmosférické klávesové podkresy s až popovými refrény. Dali by se tedy velmi vzdáleně přirovnat k takovým Raunchy, Mnemic či SyBreed. Naživo to však byla úplně jiná kapela... I přes celkem obstojně čitelný zvuk postrádalo vystoupení ostří a dynamiku a vyznělo velmi ploše. Bicí byly spíše upozaděné a to samé platilo i pro rytmickou kytaru. Pravděpodobně se jedná o zkušené muzikanty spíše středního věku, pouze zpěvák byl o poznání mladší. Sečteno podtrženo, Public Relations mě nepotěšili, na druhou stranu ale ani vyloženě neurazili. Dávám raději přednost svojštějším hudebním uskupením.

Další kapelou v pořadí byli Endless. Kapela, která existuje už

od půle devadesátých let a která toho má nemálo za sebou. Včetně problémů se sestavou a změnami v hudebním směřování. Velmi kontroverzně musím rovnou napsat, že Endless byli pro mě ten večer nejlepší! Skvělý dynamický přednes s výborným zvukem nepostrádal tlakovanou naléhavost a stejně tak funkční byly i melancholické pasáže. Po koncertě jsem si poslechl jejich poslední desku Refuse to Shine a ta se mi ani zdaleka tak nelíbila jako jejich živá produkce tento večer. Jediné mé dvě výtky směřují k občas upozaděnému zpěvu a (mně) do koncepce vystoupení příliš nezapadajíci skladby DNA ReWritten a Sixth Sense. Začalo se hitovkou SunDown a postupně došlo i například na Fragments, Between a Rock and Hard Place a Deep Inside ze starších desek. Endless jsem viděl možná v posledních deseti letech asi 10x a vždy se mi víc líbili ze studiových alb než naživo. Toto vystoupení ve mně zanechalo jakýsi průlom - bravo! O to víc zamrzí, že z kapely odchází baskytarista Romek. Přeju Endless šťastnou ruku při hledání náhrady.
Vystoupení Silent Stream Of Godless Elegy

mě až na dva momenty nechalo v podstatě chladným. Osmičlenná kapela měla velmi slušný zvuk. Bohužel mi skladby SSOGE vyzněly, jako by byly složeny podle jedné šablony. Hádám, že Radek se snaží hrát rytmické kytary směrem do Meshuggah, ale melodická nadstavba vše pošle do už typických střednětempých kolejí započatých na desce Themes. Jediný světlý příklad, kde strukturovanější rytmika, melodie a dynamické zvraty fungují, je největší novodobý hit kapely I Would Dance. Tím druhým světlým momentem bylo zakončení setu ceněnou předělávkou Cantara od Dead Can Dance. Hrálo se výhradně z Relic Dances a EP Osamělí (když nepočítáme výše zmíněný cover). Na Masters of Rock 2007, odpoledne a v největším pařáku, mi prostě sedli víc než zde.
Po delší přestávce, během které se připravoval zvuk hlavní hvězdy večera, řečtí

Septic Flesh konečně začali. Neduh Abatonu se znovu potvrdil. Čím známější kapela hraje, tím hlasitěji se valí do lidí - v dobré polovině skladeb z reproduktorů i praskalo. A i když bylo většinou vše slyšet, zvuk se častokrát sléval do neforemné koule. K dokonalému zážitku pro mě zbývalo nemálo... Z playbacku se pouštěla symfonická složka a chorály, což se dalo očekávat, ale nepotěšil mě fakt, že čistý zpěv v refrénu skladby Anubis ze zatím stále aktuální nahrávky Communion byl pouštěn taktéž z playbacku. Další vadou byla absence ostatních skladeb, kde je více využit čistý zpěv. Z poslední desky zazněla titulní Communion, We the Gods, LoveCraft's Death a Persepolis, z alba předcházejícího potom titulní Sumerian Daemon, UnBeliever a Red Code Cult a došlo i na jednu skladbu z experimentálnějšího alba Revolution DNA. I přes všechny nedostatky jsem rád, že jsem viděl Septic Flesh v klubu naživo a zapařil si. Škoda těch much. Hned po jediném přídavku tryskem vystřeluji z Abatonu na tramvaj, abych se po půl dvanácté svezl sloním vláčkem domů.