Články

přeposlat článek tisknout
SAMUEL KERRIDGE, UNCLEAN

SAMUEL KERRIDGE, UNCLEAN

  • kdy: 6. 2. 2015
  • kde: Praha, Neone

Majestátně ničivá fúze techna, noise a industrialu, která se dost vymyká podobným pokusům. Kerridge je rok od roku lepší a tenhle koncert bude patřit k těm, na které se vzpomíná. 

Se Samuelem Kerridge jsme se poprvé setkali na CTM 2014, kde prý předváděl excelentní temné techno výrazně lépe než z tehdejších nahrávek. O rok později, už poněkud lépe obeznámen s jeho tvorbou, jsem natěšeně přešlapoval v prvních řadách, načež mi znovu překvapením padala čelist. Namísto netradičního techna tlačil Kerridge do lidí spíš masivní industrial/noise, který si v agresivitě nezadal s Prurientem, a to včetně naprosto psychopatického pódiového projevu.

Párty vlastně začíná až v sobotu, někdy kolem jedné ranní dorážím na Uncleana, který jede příjemný zahřívací set, nic výjimečného, ale po chvíli rovná rychta a namotávácí smyčky jednoduše vtáhnou a nepustí.

Ovšem od prvních momentů následujícího setu je jasné, kdo tu dnes vládne. Lehce přebuzené basy zmizí, všechno zní čistěji a promyšleněji. Kerridge má vizi. Set se vlastně rozjíždí pomalu, ale prakticky ani na vteřinu neztrácí napětí. Autor si nahrává zvuky z kytary, beaty pouští dost střídmě a vlastně vytváří jakousi rozbitou parafrázi na doom metal. Místy to znamená podobnost kytary s O))), častěji ale autentickou zvukovou zkázu nesvázanou žánrovými konvencemi. Trochu podezřívám Kerridge, že u jeho proměny z techna v peklo stojí jeho kolegové z labelu Downawards OAKE, se kterými má v současnosti společný projekt. To by vysvětlilo zpomalení, hutnou temnotu, ozvěny jejich gotického nádechu v kytarách, majestátnost. Ale Kerridge chce také strhnout; zároveň ničit a bavit. Na CTM zněla jeho snaha o totální likvidaci přes obrovskou působivost trochu pubertálně, tentokrát jakoby o krok poodstoupil a místo pokusu o neustálou gradaci chaosu přidal strukturu (něco takového udělali Haus Arafna, ale zašli nesrovnatelně dál). Set funguje jako celek - nikdy nestojí na místě, jeho celkový vývoj nenabízí lehká vodítka, ale v závěrečné třetině graduje, beaty a kytarové stěny fúzují a já cítím, že moshpit by byl odpovídající odpovědí, bohužel jsme takoví v davu jen dva. Po hodinové párty, kdy člověku padá svět na hlavu, už není chuť na normálnější rychty, míříme tedy do nonstopu, ze kterého mizíme až na oběd. Prostě památná noc se vším všudy.

Doporučuji především loňské EP Deficit of Wonder, případně brzy vyjde LP, které streamuje FACTmag: http://www.factmag.com/2015/02/06/premiere-stream-samuel-kerridges-new-album-always-offended-never-ashamed/

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze