Posledního červencového dne se uskutečnila parádní akce, kterou zorganizovalo “Otevřené občanské sdružení pro podporu kultury“ SALOMENA. Toto sdružení má své kořeny ve Spáleném Poříčí a mimo hard-metalově-corových večírků pořádá (nejen) koncerty všemožných menšinových žánrů. Hudební produkce kapel madebythefire, Dive, Kombucha, Swabach se uskutečnila ve

štítovském Hard Core Café (aneb řádná hospůdka s přilehlým sálem, který naleznete pouze a jen v těch nejzapadlejších vesničkách – s hard core kamny přímo u tanečního parketu), které bylo příjemným hostitelem a do jeho vnitřností si našlo cestu mnoho po hudbě lačnících lidiček. Jelikož mrchy múzy létají po všech čertech a ne, a ne políbit marast hlavinky :-), rozhodl se tuto “neutuchající“ situaci vyřešit Alanis (kytara mbtf) a sepsal několikero dlouhých vět o jednatřicátém večeru prvního prázdninového měsíce. Než-li se ponoříte do jeho vyprávění, dovolte mi pár slov o vystoupivších kapelách.
Jednoduše a stručně: Swabach – punk-core, moc mě nedostali a po dvou počátečních písničkách jsem jejich set oželel a raději se věnoval panu Pivku na čerstvém vzduchu. Nic víc, nic míň. madebythefire – jako vždy geniální, grrr, ratatata… instrumentální palba, s občasným zpěvem basáka Honzíka, ve stylu božských Meshuggah hraná s lehkostí a obrovským nasazením. To se musí slyšet, už aby byl nějaký ten po zvukové stránce kvalitnější záznam na jakémkoliv záznamovém médiu. Kombucha – emo-grind, tentokráte pouze jen s jedním zpěvákem - oči v sloup klopící yarrdesh - i takto oslabena zahrála přesvědčivě. Žel někdy byla pod podiem slyšet pouze a jen zvuková koule, kterou doprovázel animální ryk. Škoda. Strašně rád bych kapelu někdy slyšel s pořádným zvukem. Posluchači hc-grind hlomozů zbystřete, vyskytne-li se poblíž houba Kombucha, neváhejte, stojí za to. Dive - trip corová paráda na závěr. Živelný projev hudebníků, instrumentální zručnost, cit pro melodii a strukturu skladeb. Výbuchy emocí. Sakra, tahle kapela má co říci. Inu, a teď již zmiňovaný slohový elaborát pana Alanise (text je v původním znění s… ne, ne, bez titulků…). Pohodlně se usaďte … začínáme.

Termonukleární vyprávění skrze nachově hnědý oči Alanise uVon mbtf /viz px/ s psychadelickým nádechem…

…snad nebudu za opilce či poblouzněného vymýšlivce, ale opravdu to takhle bylo...bylo nebylo...za sedmero horami a sedmero řekami (tam, jak žije třiapůltero siamských krkavců) rozkládá se na kopci, přesně mezi spáleným poříčím (nebrat doslova, jde o název obce) a blovicema, malebná vesnička štítov. zde se nachází malebná hospůdka s malebným sálečkem, toho času spravovaná místními požárníky a hasiči (podle toho, co zrovna podnikají). a právě hospůdka byla hlavním důvodem návštěvy tohoto pohádkového kraje. poslední červencovou sobotu léta páně nula4 zde totiž jisté spálenopoříčské sdružení salomena pořádalo kulturně-hudební přehlídku čtyř mladých a neklidných kapel z obce plzeň a z veleobce praha...ano, i z prahy sem zavítalo několik umělců a i se značným, ale očekávaným zpožděním se jako první pustila do práce s kulturní osvětou právě pražská kapela s hodně punkovými kořeny jménem schwabach. z jejich vystoupení stojí za vyzdvižení hlavně parádní punkově zahuhlaný sound, z kterého vyčníval punkově parádní - dámy prominou - nasraný zpěv. mezi přítomnými nejvíce pogoval nedávno zvolený nejmladší premiér v historii země, jistý standa grossů (nebo mu byl teda hodně podobný, hlavně podle ochranky a audiny se státní vlaječkou zaparkovanou před vchodem), který se po skončení jejich setu vytratil někam směrem na vysočinu.
potom tomu možná nebudete věřit (ať sním svůj klobouk s kyanidovou ampulí, jestli jsem vám lhal), ale nebe, po západu slunce téměř setmělé, najednou jakoby se rozjasnilo a přímo na pódium se z něj snesla anjelská trojice (do té doby si všichni mysleli, že jsou ze z plzně) madebythefire! dav v sále ztichl v němém úžasu, jen tu a tam se někdo uprdl či zaznělo nesmělé ´haleluja´!!! pak již tito hudebně nadaní anjelé rozezněli své zlatavě třpytivé fujaríny, a proč to nepřiznat, jejich nebesky psychotický chór zní všem účastníkům v uších nejspíš ještě teď. ach, ty podmanivě líbezné disharmonie, k tomu velice působivé mávání bělostnými křídly do (na svůj původ poněkud pekelných) rytmů arcianjela andrejeva. poté, co během své produkce vypili veškerou svěcenou dvanáctku, zamávali naposled svými křídly na pozdrav, udělali nad námi v sále pár vývrtek a s oslepujícím zablesknutím jakoby se vypařili. moc pěkný trik!

to už na pódium několik bedňáků doneslo pět desetilitrových sklenic od okurek (dále jen okurkáčů, přičemž se prý jeden zapomněl v hlavním městě) s nějakýma slizkýma medúzama uvnitř. ano, tušíte správně, byli to pražští kombuši. nejspíš vlivem teploty z osvětlovací techniky začali se tyto houby nechutně rozpínat a následně formovat, až se před námi ocitli téměř všichni ve velikosti dospělýho člověka, dokonce v podobných parametrech (maximálně dvě až tři ruce, nohy, uši, oko, nos, hlava apod.), hned se chopili připravených nástrojů a rozjeli nefalšovaný mazec. jeden z kombuchů nadchl kromě svého mistrného vokálu umným použitím pseudodydžerydů, k tomu mersbouovsky zanojzoval, zbytek kombuch masíroval svým rachotem ušní bubínky všem kolem hlava nehlava! opravdu maso! pak se asi ochladilo nebo co, kapela se začala pro změnu deformovat, nechutně rozplyzávat, a tak tak, že je jejich realizační tým stačil pochytat do připravených okurkáčů.
po této masáži se pod pódiem z nevinně vypadající kaluže začali vynořovat

potápěči z dive. jen co všichni čtyři vylezli (filip samozřejmě v nepraktických ploutvích na schůdkách vedoucích na jeviště zakopl, zavrávoral a spadl zpátky do hlubiny, aby se za několik okamžiků vynořil s chaluhou na šnorchlu, což vzbudilo veliký ohlas), a vysvlékli se z mokrých a nepohodlných skafandrů, začali potvrzovat, že opravdu ví zmáčknout. svými řízně libými songy se jali léčit diváctvo přeživší kombušský ušní teror. jejich opravdu kvalitní vystoupení, které prý jinak předvádějí výlučně pod vodní hladinou, uzavřelo tento velice povedený štítovský věčírek. pak už se většina návštěvníků rozjela plna dojmů vstříc svým klidným domovům, jen někteří pokračovali v konzumaci alkoholu přímo na místě, aby debatovali o této podivuhodné podívané.
co říci závěrem? snad už jen příště nevypít hned na začátku tolik toho absinthu, nicméně se akce na mou duši fakt vydařila...

Na konec je třeba poděkovat pořádající SALOMENĚ, jmenovitě – J3, Karel, Lukáš a všem lidičkám kolem, všem dorazivším posluchačům, pařičům, kaličům a hlavně zúčastněným kapelám a panu Pivku. Bylo to ČUPR.

SALOMENA (http://www.salomena.org)
madebythefire (http://www.madebythefire.tk)
Dive (http://www.diveband.net)
Kombucha (http://www.kombucha.hujer.cz)
Fotky (http://salomena.kbdata.cz/gallery/view_album.php?set_albumName=album17)