S mbtf na cestách, aneb madebythefire & kombucha deviant audio minitour 2007

S mbtf na cestách, aneb madebythefire & kombucha deviant audio minitour 2007

article_378_px1

day o01 > čtvrtek 27.09.07 – Brno (Yacht) + Škoda 120

Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence, snad se v nepřátelském znamení štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem, ale jisté je, že kolem půl páté opouštíme Plzeň jako jeden vůz Fiat, který přibližoval během následujících čtyř dnů tam, zpět, napříč a dokonce i jinam něž je jenom tam a zpět kucka uVon mbtf a mě. Jmenovitě v hlavních rolích: Onďa – bubeník a vodky pěstoun, Alan – kytarista a vedoucí zájezdu, Honzík – basista a dukát (nejen od slova ducati), ve vedlejších rolích: já – opilec a schizofrenik.
Čumím z okna a ubíhající krajina mi připomíná, že za všechno, co se stane i nestane, může milá dvojice organizátorů BuKy (Brno, Větřní) a Pavli (Blansko), kteří si vzali na svá bedra následující večírky pro středně a více pokročilé v čemkoliv. Kucka jsou chvilku jako malý kluci, ale najednou, až jsem udiven, ticho jak v na střechu obráceném kostele, na ja, předchozí den byl v Lampě koncert Diario a Synergy, práce, zamračené počasí, relax je třeba. Dorážíme do Prahy a po DéJedna to míříme směr Brno. A jelikož se nic v podstatě zvláštního až do naladění rádia Proglas nestalo, povyprávím vám o rybníčku Brčálníku, který za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, ukrýval více než příjemný koncert Diario a Synergy.
Fousáči z mechu a kapradí zanotovali ten jejich instrumentální mathcore-rock, který je čím dál tím víc klidnější, ale o to nervnější, zajímavější a hlavně nacházející vlastní tvář, mám pro ně slabost, kterou si jednoznačně zaslouží. Poté nastoupili Diario, vůbec jsem neznal, ale odpráskli mě od první vteřiny, intimní post rock, muzikanti, vyspělost, cit, um, hračičkovost. Bulvární vložka - Mejdi zanechali zpěvu po společném koncertu právě s nimi.
A sakra, bouračka, první zácpa, v podstatě rychle za námi, je to hnusný pocit vidět ty blikající majáky v šedivém oparu večera... O něco „příjemnější“ důvod druhé zácpy, ale jako pořádné, snad 15 km za dvě hodiny, si pro nás přichystal chybějící panel v mozaice vozovky. Naštěstí neutuchajícím zdrojem zábavy se stala frekvence 666 FM aneb rádio Proglas zasahuje, nic proti víře, ale tohle organizovaný tlachání, uf, nic tak vymletého jsem dlouho neslyšel, aspoň že pobaví.
A lup, už to vaříme na plné gule, pak už jen nějaké to více než malé bloudění, poptávání a jsme před klubem, vřelé přivítání s BuKym, a jelikož dorážíme, myslím kolem desáté, tak ze Škody 120 slyším tak akorát prd z motoru, škoda. Jsem v Yachtu poprvé a skoro hned je mi jasné, že se mi tu bude líbit, chvilku potřebuju k rozkoukání a aklimatizaci, nemám moc rád takový ten vpád do plného klubu, ale meducína je jednoduchá, pivko, pivko, vodka, pivko, příjemní seznámení s Mechugagem a jsem skoro jako doma.
Kucka postavili a jde se na vyvolávání ohňů, co vám budu povídat, odpálili to od první vteřiny, intimní, nasekaný, muzikanti, vyspělost, cit, um, hračičkovost, bořící se hranice stylů, mám je rád ty kluky nosatý. Třetí a zároveň poslední nastupuje na pódium pražská sebranka unikátu Kombucha. Maličko jsem kouknul pod pokličku Kombuchy a řeknu vám, je na co se dívat, pestrá přehlídka lidí. O tom možná až později. Hupsli do lidí ten jejich chaos masakr grind core se dvěma zpěvy. Kucka i kombuši sklidili zasloužený ovace.
Super jídlo od brněnských Food Not Bombs, po uších se dočkal pohlazení i žaludek, díky, velká dobrota to byla! Tlachání. Bulvární červená vložka – BuKy se ožral, po nalezení na stráni uplivnul bratru litřík čehosi. Seznámení s Pavli, chlastání, kolaps, jedeme k BuKymu … smutek. Dostávám luxusní postel a říše snů je mi vysvobozením.

day o02 > pátek 28.09.07 – Blansko (Rachota) + Blastera

Probuzení, je mi nádherně, spánek je sakra echt gold vynález, cítím se parádně,

article_378_px2

vítám se s Álou, Honzíkem a Onďou, ráno nám zpříjemňuje BuKyho kamarádka Eva, příjemná slečna, kterou později uvidíme i ve Větřní. Povinná kávička, někdo snídá, někdo zneužije koupelnu a jede se pro věci do Yachtu.
Co mi hned za denního světla praští do očí je prosba, aby se v klubu nekouřilo, ajajaj, hlavou mi problesknou všechny ty kubické metry svinstva, co jsem vypustil do ovzduší uvnitř klubu. Velká omluva všem! Opravdu jsem si nevšimnul. Malý drb, BuKy prý ráno pronesl: „Včera jsem byl vším, jen ne organizátorem.“
Opouštíme BuKyho s Kubou z Kombuchy a zanecháváme je na prašné cestě jejich osudu a hr jako jeden Fiat do Blanska. Neb je malebné městečko s cirka 22tisíci obyvateli coby kamenem dohodil, jsme tam coby dupák i obkročák dohromady. Návštěva obchodu. V Onďovi se projevují jeho velmi silné ochranitelské sklony a ujímá se jedné nebohé, a věřím že do té doby velmi smutné, láhve vodky. A tak se pro dnešek stávají nerozlučnou dvojicí, něco jako Vinnetou a Old Shatterhand, přátelé na život a nestřízlivost.
A už je tu Pavli, máváme na sebe jak děcka na výletě a za rozpustilé nálady vítězí hospodská strava nad sojovým guláškem, kterýžto však neunikne a je ztrestán v pozdních nočních hodinách, v těch hodinách, kdy umírají stíny. Skvělá restaurace i s Plzní jak na dlani a následně i v žaludku, vynikají štrúdl se špenátem, leč v půli mého obžerství jsem atakován podivným tlakem v krajině břišní a krůpějky studeného čehosi po celém těle (teda doufám, že to byl pot), uf, uf, nedojídám a věnuji se meditaci, aneb polkni a čekej. Ve velmi důvěryhodném psychologickém dialogu vítězí mozek nad žaludkem a temnou stranou síly a najednou je hej.
Balíme a frčíme na slibovaný výlet do Moravského krasu, juchůůůůůůů, Macocha, Punkva, hurej, super, díky Pavli, díky! Přátelé to vám byla nádhera. S vražedně drncajícím vláčkem až ke vstupu do Punkevní jeskyně, něco zevlingu a už jsme tam, bereme to přes Přední a Střední dóm (metal) až k dómu Zadnímu, kde valíme na tu krásu, co pro nás chystala matička země milióny a milióny let, kukadla jak blázen v jeskyni. Stalaktity, stalagmity, brčka (ano brčka, avšak nic pro příznivce vtipných rostlinek), stalagnáty, krajina jiného světa, vápenec, voda a čas. Co mě uchvátilo na nejvyšší míru, byl vstup do dna Macochy, úžasný pohled na masu zeleně po stěnách propasti, ohromný prostor s chladivým vzduchem příjemně uklidňuje, jen tu a tam proběhne hlavou křik těch, co našli odvahu. Zajímavé místo.
A šup, a už šroubujume vodním šroubem a vtipným kapitánem bez kapitanské čepice mokrou část cesty. Chladná, průzračná voda svadí k ponoření ruky, avšak nedoporučuje se, snad jen pro příznivce zlomených prstů, neb v úzkém prostoru narážíme do stěn jak po jednom desetipivu. Pořád jsem čekal na nějaké ty příšery z hlubin, leč jediné široko daleko byly ty z Plzně. Opět vláčkem zpět, hromadné obdivování motokolového veterána, krásný kousek, hlavně Honzík je hodně na větvi. A jelikož už lanovka nepremávala, děláme vozmo taktický obchvat a ocitáme se přesně na druhém konci Macochy, respektive na můstku, který ční nad dnem 92 metrů. Nu, moc vám o tom pohledu nepovím, neb kamarádi jsou od toho, aby povzbuzovali a vždy zneužili čehokoliv, co o vás ví, tudíž za křiku „Přidej, to je hloubka, jůůůůů, to se ti bude líbit Vítku,…“ se mi zatím jen, tak deset metrů od můstku, roztřásla kolena, leč jakmile začal Alan předvádět až moc laškovně akrobatické kousky s něčím tak na pohled chatrným a honosně nazývaným zábradlí, tak už ani krok. Čelem vzad, uf, ta vejška.
Je čas na návrat, prdíme to zpět do Blanska, potkáváme Kombuchu, věci do klubu, kucka staví, já s Pavli vezeme všem věci na spaní k ní domů, neb v noci nás procházka nočním Blanskem nemine, a to je dobře! Pěkně nám to tam připravila.
Jojo, a zase zpět v Rachotě, klub se jmenoval Rachota pro upřesnění, už je postaveno, pivko, pivko, čaj, alkohol, alkohol, zábava v plném proudu, příjemné pokecání s kýmkoliv, uvolněná atmosféra, cítím se jak v reklamě na nějakej extra cool výrobek. Metalové klipy na obří televizi, taky fajn zdroj zábavy.
Nedokážu se z té pohody nějak vymanit, takže místní kapelu Blastera těžko hodnotit, neb jsem je lajdácky prošvihnul. Madebythefiráci září, zajatec v ohni, škvaří mi mozek, do ohně odkapává vše nepodstatné, vše je pryč, jen hudba, hudba srdce, jsem na těch pár minut svobodný a šťastný. I když budou kucka určitě tvrdit pravý opak, nevěřte jim, super, super koncert. Masakr! Následující Kombucha mně však dává další ťavku, už jsem ji měl čest párkrát slyšet, ale dneska jsem jí ochoten nastavit i svou druhou tvář. Grindující emo mašina, stroj, jen s Davčou za mikrofonem, klucí hrajou, ano hrajou, žádné moc divadlo, prostě hrajou a já jim to žeru. S poslední peckou dokonce zjišťuju, že slyším i melodii a ne tak ledajakou, super kytarová práce! Jsem nadšen.
Pivko, pivko, kávička, loudání se klubem, loudání se vším možným… Neb rada rozhodla, vyrážíme alou jakou jeden muž vzorným pochodem, kdy levá střídá pravou. Pozdně noční hodování, shutdown, vypnuli proud. Tu a tam probuzení, jednou mě vystrašil kocour, jednou mrtvá ruka, kocour byl asi strašnější.

day o03 > sobota 29.09.07 – Větřní (u Českého Krumlova) + Den za dnem, Muggles

Vstávám docela brzy a dostávám šílený kopanec do žaludku, neboť vedle Pepkovo hlavy (basa, Kombucha) si trůní pěknej kočičí poblítos, hehe, kočky jsou moc

article_378_px3

chytrá stvoření, jojo, asi pomsta za ty včerejší excesy, nu nic. Uf, zase ta rána do žaludku. Kávička zachraňuje situaci a v kuchyni se střídá na etapy všech devět spáčů. Je o nás královsky postaráno, jojo, Pavli to je hospodyňka.
Jedeme sbalit hudební propriety a čeká nás už jen těžké loučení, Blansko ve mně zanechalo moc a moc příjemné pocity. Ještě jednou díky Pavli! Opět malý bulvárek, hodně mě pobavil drb, že se prý chováme jak banda buzerantů. Nu což, dyť jsem přeci ímo, ne? Věrni drbu jsme chvilku naměkko, ale zahnali jsme to pořádnou dávkou Symbolic od Death.
Kurs Větřní u Českého Krumlova, aneb BuKy je zase o jeden rok moudřejší. Vše nejlepší pane! Pivko, pivko z benzínky, vítr ve vlasech, pohoda jazz, dokud neprojíždíme Novou Říší, veškerá politická korektnost je najednou ta tam, pravá střídá pravou, ja fůl, ja ja. Dáváme v Telči nějaký ten pokrm, příjemná restaurace a ještě příjemnější servírka, na které můžeme oči nechat, nádherná slečna. Zalepujeme nakřáplá srdce a pokračujeme tam kam máme.
Už je maličko znát únava, přeci jen už jsme pár dní na cestě, alkoholu spousta, spánku poskromnu a do toho Dredg linoucí se prostorem Fiatu, vražedná kombinace. Začátek konce, nostalgie, startér střídání nálad. Jednou křepčím na vrcholu blaha po poli, vřískám jak dítě, abych vzápětí strnule počítal tíhu světa, pořád se ne a ne dopočítat, unavanej matematikář. Dredg.
Ovšem BuKy dává vědět, že se mu nedaří sehnat blánu do kopáku Onďovo bicích, jelikož ta stávající, prokopnutá, byla darována Pavli. Zjišťujeme, že se krajem však šíří tou dobou nezvyklá pandemie prokopnutých blan, pro jistotu voláme do Plzně Pájovi (bubeník Synergy), aby si dával pozor, neb v neděli večer, nejpozději v pondělí ráno je možný, že si ani nekopne. Tudíž kontaktujeme i nejvyššího z nejvyšších, principála mjc, ano, přesně tak, onohotamtoho Bizziho, ten posílá nějaké kontakty, naštěstí zároveň BuKy sděluje, že se štěstí zakřenilo a čutat bude do čeho. Díky neznámému!
Za neomylné navigace BuKyho sms, kdy se zdá chvilku levá pravou, nacházíme hospodu u Wágnera, kde bude probíhat dnešní mecheche. Nosí se a zubí nástroje, Kombucha přijíždí, půl litr čaje na uklidněnou, pivko, vodka, pivko. Dáváme docela dlouhé vyvenčení u Fiátku, posloucháme Dredg, povídáme a povídáme. Dredg. Je mi divně.
Zpět v hospodě se chováme za přispění kombuchů extrémně politicky nekorektně, Nová Říše, ach ta Nová Říše Snad se o tom doslechlo pár místních uctívačů pravého emaře s tou jedinou pravou patkou, co měl tak rád pravou, tak přišli v dobrém úmyslu podpořit náš extremismus, avšak, jaké bylo prý jejich zděšení, když je přivítala prý líbající se Kombucha.
Vidím drobet vystoupení Dne za dnem, ju, příjemný grindík se dvěma řevy. Možná mám časovou osu popletenou, ale pak nevím, Muggles neregistruju vůbec. Třetí se do toho opřeli kucka uVon mbtf, super, pod pódiem se řádí, lidi šílí jak utržení ze řetězu. Navrátivší se Yarrdesh a Davča zkouší jak by mbtf opět zněli s nějakým tím zpěvem. Fajn zpestření.
Uf, je mi čím dál tím víc podivně, nedostatek samoty, moc lidí, potřebuju relax, utíkám do auta, Dredg. Škoda že jsem prošvihnul Kombuchu, dle doslechu tajfun a komedie zároveň. A nevím, zbytek noci prožívám v nějaké podivné bublině, chce se mi u mřít, plánuji do podrobností atomový útok na Větřní, probouzím se na různých místech, konečně zvracím, někdo se pere.
Někdy v sedm usínám, v hlavě mi zní Dredg a chci umřít. Spalo se v hospodě a muselo se počkat na odchod posledního návštěvníka. Maličko se stydím, takhle jsem nechtěl, aby to dopadlo, omluvám se všem, na které jsem se tvářil jak kakabus. Tenhle večer jsem moc neustál, doufám, že jsou i horší věci na světě. Ještě jednou vše nejlepší k narozeninám BuKy!

day o04 > nedělě 30.09.07

Ho hoooo, ráno kolem jedenácté je fajn, konečně se drobet usměju, to je ale

article_378_px4

vynález to spaní, super, snažím se být milý a koukám, že to není problém, Houstone jsem doma! Jelikož je Honzík starej poeta a poslouchal celou noc Dredg v zamčeném autě, tak žel ráno zjišťuje, že je autobaterie vycuclá do mrtě a Fiátek ne a ne nastartovat. Sosne se tedy něco elektrické energie z autobaterie klučiny, který se mimochodem jmenoval stejně jako já a dokonce i s „q“ na konci, ale vypadal na sympatického mladíka, takže je jedno, když si nás budete plést, teda mně to určitě vadit nebude.
Balí se věci, pronáší se magické formule, škatulata hejbejte se, naloženo, loučení s bdělými kombuchy a BuKym. Rád jsem poznal, koho jsem neznal. Díky BuKy! Ještě se stavíme v Krumlově na procházku, pěkný to ta tam mají, turisticky velmi atraktivní, ale na mě už maličko takový moc umělý. Po cestě dáváme oběd, uf. Pár chvil na sluníčku, rozehráváme detektivní hru o ztrátě mikiny a klíčů v její kapse. Klíče se našly, mikina ne. Ovšem otázka, jak se dostaly klíče z mikiny do kalhot, zůstává nezodpovězena.
Před námi je domov, cestu zvládáme během doby dvou přehrání desky El Cielo, hádejte schválně od koho. Po cestě si jen tak lelkuju po mozkovně a cítím, že jsem moc a moc rád, že mě kucka vzali s sebou. Super čtyři dny! Před zkušebnou se pronesou magické formule v obráceném slovosledu a voala, je vyloženo. Rozvoz, loučení. Velké díky vám pánové from madebythefire, že jsem s vámi mohl jet, díky! Myslím, že na tyto dny budu vždy s radostí vzpomínat.

Ehm, chtěl jsem to pojmout profesionálněji…

Tagy:

aktuálně

diskuze