Články

přeposlat článek tisknout
S Gábou za klasikou - volume II. > Pražské jaro - Pierre Boulez, Ensemble Intercontemporain

S Gábou za klasikou - volume II. > Pražské jaro - Pierre Boulez, Ensemble Intercontemporain

  • kdy: 30.5.2010
  • kde: Praha, Rudolfinum

Po dlouhých dvaceti letech dorazila na PJ největší žijící legenda soudobé klasické hudby, skladatel a dirigent Pierre Boulez. Spolu s tělesem Ensemble Intercontemporain, které sám v roce 1976 založil, uvedli díla Edgara Varèse, Franca Donatoniho, György Ligetiho a na závěr své poslední velké dílo, sur Incise.

Na úvod jen velmi stručné přiblížení samotného Bouleze. Letos pětaosmdesátiletý vystudovaný matematik, posléze žák Oliviera Messiaena a André Vaurabourgové (žena Artura Honnegera). Největší propagátor klasické hudby dvacátého a jednadvacátého století a experimentátor s elektronikou. Velmi známé jsou jeho dost osobité interpretace některých operních děl, v poslední době konečně i Janáčkovy. Někdejší ředitel BBC Symphony Orchestra i jiných světově známých těles, laureát Francouzské národní ceny za zásluhy, držitel Grammy atd.

 
Edgar Varèse

Octandre
----------
Kratičká třívětá experimentální skladba jednoho ze zakladatelů moderny určená pro osm hráčů a deset nástrojů. Poprvé byla uvedena už v roce 1924. Na samotný úvod dost těžké, ale předpokládám, že na tento koncert lidé nepřišli odpočívat. Boulez jí dirigoval bez jakýchkoli zbytečných gest a samozřejmě bez taktovky, ostatně jako celý zbytek večera. Po pár minutách tedy první (jak jsem se posléze dočetl na jednom hudebním serveru „manifestační“) potlesk.

Franco Donatoni
Tema
----------
Franco Donatoni, u nás prakticky neznámý italský profesor a skladatel, napsal skladbu Tema přímo pro Ensemble Intercontemporian před osmadvaceti lety. Obsazení klasické komorní, krásné překrývání zvláště smyčcových nástrojů, to vše v relativně poklidném tempu. Pro návštěvníka večera určitě to nejpřístupnější, co mohl na tomto koncertě slyšet - upozorňuji ovšem, že se stále jedná o modernu. Pro mne obrovské překvapení, samozřejmě v tom dobrém smyslu slova. A jelikož jsem velký fanda violoncella, mohl jsem oči a uši nechat na naprosto fantastickém Pierru Strauchovi. Bělovlasý ultrarychlostní běhač po hmatníku a trhač strun, toť asi nejlepší přirovnání.

György Ligeti
Concerto de chambre
----------
Pro mnohé předčasný vrchol. Čtyřvěté dílo maďarského skladatele skutečně nezapře. Zde bych si vypůjčil jeho vlastní slova: „První věta je polyfonní a obsahuje mikropolyfonně protkané linie, které splývají do podoby homogenní struktury. Druhá věta je homofonní a statická, třetí strojově mechanická (má skladba z roku 1962 Poeme symphonique pro 100 metronomů mi zde posloužila jako vzor) a čtvrtá věta je ztřeštěně virtuózní Presto.“ Zjednodušeně: klasický Ligeti. Všech třináct sólistů krásně zapadá do celé kompozice, byť každý z nich hraje opravdu
nelehké party. Úvodní tiché přelévání nástrojů občas vyrušené typickými Ligetiho „psycho-výjezdy“ člověka okamžitě vtáhne a pak už nepustí. Poslední čtvrtá věta se změní v parádní jízdu, když se všechny nástroje chtějí prosadit na úkor ostatních a vzniká tak šílené několikaminutové peklo. Po doznění posledního tónu následoval ohromný aplaus a mistr Boulez se musel tedy ještě před přestávkou - tuším, že pětkrát či šestkrát - vracet zpět na pódium.

 
Pierre Boulez
sur Incises
----------
Uvedení tohoto díla pro tři klavíry, tři harfy a tři hráče na bicí nástroje bylo předem avizované jako premiéra, byť bylo sepsáno již v roce 1994 a v roce 2001 za ní autor dostal prestižní Grawemeyerovu cenu. Vtip je v tom, že Boulez se ke svým pracím vrací a přepracovává je. Výjimkou není ani sur Incises, kterou již jednou rozšířil a upravil mezi lety 1996-1998 a i tento koncert nabídl rozdílnou interpretaci. Mimochodem, původně byla určena jako povinná skladba pro jednu pianistickou soutěž a měla dokázat úroveň soutěžících. Na pódiu bylo vše rozděleno do tří skupin, což nejen krásně vypadalo, ale i znělo. Vzájemně se doplňující nástroje vystupují do popředí, různě se mění a transformují a vytvářejí kolikrát zvláštní zvukové efekty. Původně dvouvětá skladba se propojila v jednu a po přibližně čtyřiceti minutách s efektním dozněním klavíru končí. Následné neutichající ovace vestoje (které jsem dlouho nezažil) jen potvrzují, že kdo toho večera přišel, nepochybil.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

Příští rok na PJ mj. 11.000 Saiten od G. F. Haase (pro 50 mikrotonálně laděných pian a komorní ansámbl), dle ukázek to bude místy asi solidní peklo :) - ve Fóru Karlín
https://www.youtube.com/watch?v=6xnho9LzU14
Solar od Kaiji Saariaho
Rebecca Saunders s Klangforum Wien (neznal jsem jí, ale ukázky zní dobře)
vokální skladby od Pendereckiho (ale až 80. léta) a Góreckiho v Anežském klášteře
Penderecki Koncert pro violu a orchestr
atd.
https://www.festival.cz/koncerty/

30. 10. 2023 The World of Beksinski v Krakově:
výstava obrazů Zdzisława Beksińskiho + koncert s promítáním:
Alfred Schnittke - Requiem (jeden z jeho nejoblíbenějších skladatelů prý)
Szymon Sutor - Sine Titulo (zkomponováno speciálně pro tuhle událost)
https://www.koncerty-beksinski.pl/
škoda, že pondělí a není to blíž, třeba ve Wroclawi, snad se to bude ještě někdy/e opakovat...

4. 1. 2023
Olivier Messiaen - Quatuor pour la fin du Temps (Kvartet pro konec času) pro housle, klarinet, violoncello a klavír
(+ Mahler, Martinů)
živě pár let zpátky tamtéž hodně dobrý, magický, místy i trošku starý Kayo Dot/rio feeling :)
www.rudolfinum.cz/event/27537-irvin-venys-cesky-spolek-pro-komorni-hudbu

13. 2. 2023
György Ligeti: Concert Românesc
György Ligeti: Koncert pro housle a orchestr
György Ligeti: Lontano
Béla Bartók: Podivuhodný mandarín, suita z baletu
www.socr.rozhlas.cz/kopatchinskaja-hraje-ligetiho-8743666
(8743 ... 666! :) )

Lontano jsem letos už živě slyšel a bylo to mocný, dám si rád znova, v Rudolfinu to počítám díky akustice vyzní ještě líp než v malým sálu La Fabriky

No jo, toho Mozarta jsem už určitě (nejednou?) slyšel, i když asi spíš náhodou - možná v nějaký reklamě, nebo právě v supermarketu apod. :). Zkusil jsem nějaký skladby od Andersona (neznal jsem) a to zní zajímavě, takže to asi dám od začátku a Mozarta holt "vydržím" :). K té premiéře:
www.radiozurnal.rozhlas.cz/jak-zni-sudkovy-fotografie-julian-anderson-na

Zajímavý, díky za tipy. Obojí vypadá zajímavě. U toho Mozarta je hlavně známá druhá věta, budeš tuty znát... už pomalu hrajou i v supermarketech :-) Ale s Vikingurem a Byčkovem to bude dobrý.
Ovšem jako Svěcení kua hmmmm....

6. 4. Filharmonie Hradec Králové v Praze - La Fabrice:
György Ligeti: Lontano ("znáte z TV" :) - resp. z Kubrickova The Shining)
Witold Lutosławski: Mi-parti
Jan Rybář: Futurologický kongres (jsem před lety viděl němýho Nosferatu s novou hudbou co k tomu složil a dobrý)
Jakub Potoček: Mysterium quadratum
Kateřina Horká: Polymerace
www.facebook.com/events/3210067495943803

20., 21. a 22. 4. Česká filharmonie v Rudolfinu:
Igor Stravinskij: Svěcení jara
+ premiéra Julian Anderson - Symfonie č. 2 "Pražská panoramata"
škoda, že k tomu přilepili i Mozarta, navíc něco v C-dur, což asi nebudu riskovat a přijdu až v přestávce...
bude tam mj. hrát klavírista Víkingur Ólafsson - skvělý jméno :)
www.ceskafilharmonie.cz/koncert/25729-ceska-filharmonie-vikingur-olafsso
na všechny tři večery zbývá už jen 10-15 vstupenek...

Faustovská symfonie od Liszta je hodně našlapaný kus muziky.

PJ zveřejnilo program, mj. Lost Highway Suite od Olgy Neuwirth, komorní věci od Saariaho, Ligetiho, Faustovská symfonie od Liszta, a taky Glassova nová symfonie inspirovaná Bowiem... atd.
www.festival.cz/koncerty/

aktuálně

diskuze