Články

přeposlat článek tisknout
S Gábou za klasikou - volume II. > Pražské jaro - Pierre Boulez, Ensemble Intercontemporain

S Gábou za klasikou - volume II. > Pražské jaro - Pierre Boulez, Ensemble Intercontemporain

  • kdy: 30.5.2010
  • kde: Praha, Rudolfinum

Po dlouhých dvaceti letech dorazila na PJ největší žijící legenda soudobé klasické hudby, skladatel a dirigent Pierre Boulez. Spolu s tělesem Ensemble Intercontemporain, které sám v roce 1976 založil, uvedli díla Edgara Varèse, Franca Donatoniho, György Ligetiho a na závěr své poslední velké dílo, sur Incise.

Na úvod jen velmi stručné přiblížení samotného Bouleze. Letos pětaosmdesátiletý vystudovaný matematik, posléze žák Oliviera Messiaena a André Vaurabourgové (žena Artura Honnegera). Největší propagátor klasické hudby dvacátého a jednadvacátého století a experimentátor s elektronikou. Velmi známé jsou jeho dost osobité interpretace některých operních děl, v poslední době konečně i Janáčkovy. Někdejší ředitel BBC Symphony Orchestra i jiných světově známých těles, laureát Francouzské národní ceny za zásluhy, držitel Grammy atd.

 
Edgar Varèse

Octandre
----------
Kratičká třívětá experimentální skladba jednoho ze zakladatelů moderny určená pro osm hráčů a deset nástrojů. Poprvé byla uvedena už v roce 1924. Na samotný úvod dost těžké, ale předpokládám, že na tento koncert lidé nepřišli odpočívat. Boulez jí dirigoval bez jakýchkoli zbytečných gest a samozřejmě bez taktovky, ostatně jako celý zbytek večera. Po pár minutách tedy první (jak jsem se posléze dočetl na jednom hudebním serveru „manifestační“) potlesk.

Franco Donatoni
Tema
----------
Franco Donatoni, u nás prakticky neznámý italský profesor a skladatel, napsal skladbu Tema přímo pro Ensemble Intercontemporian před osmadvaceti lety. Obsazení klasické komorní, krásné překrývání zvláště smyčcových nástrojů, to vše v relativně poklidném tempu. Pro návštěvníka večera určitě to nejpřístupnější, co mohl na tomto koncertě slyšet - upozorňuji ovšem, že se stále jedná o modernu. Pro mne obrovské překvapení, samozřejmě v tom dobrém smyslu slova. A jelikož jsem velký fanda violoncella, mohl jsem oči a uši nechat na naprosto fantastickém Pierru Strauchovi. Bělovlasý ultrarychlostní běhač po hmatníku a trhač strun, toť asi nejlepší přirovnání.

György Ligeti
Concerto de chambre
----------
Pro mnohé předčasný vrchol. Čtyřvěté dílo maďarského skladatele skutečně nezapře. Zde bych si vypůjčil jeho vlastní slova: „První věta je polyfonní a obsahuje mikropolyfonně protkané linie, které splývají do podoby homogenní struktury. Druhá věta je homofonní a statická, třetí strojově mechanická (má skladba z roku 1962 Poeme symphonique pro 100 metronomů mi zde posloužila jako vzor) a čtvrtá věta je ztřeštěně virtuózní Presto.“ Zjednodušeně: klasický Ligeti. Všech třináct sólistů krásně zapadá do celé kompozice, byť každý z nich hraje opravdu
nelehké party. Úvodní tiché přelévání nástrojů občas vyrušené typickými Ligetiho „psycho-výjezdy“ člověka okamžitě vtáhne a pak už nepustí. Poslední čtvrtá věta se změní v parádní jízdu, když se všechny nástroje chtějí prosadit na úkor ostatních a vzniká tak šílené několikaminutové peklo. Po doznění posledního tónu následoval ohromný aplaus a mistr Boulez se musel tedy ještě před přestávkou - tuším, že pětkrát či šestkrát - vracet zpět na pódium.

 
Pierre Boulez
sur Incises
----------
Uvedení tohoto díla pro tři klavíry, tři harfy a tři hráče na bicí nástroje bylo předem avizované jako premiéra, byť bylo sepsáno již v roce 1994 a v roce 2001 za ní autor dostal prestižní Grawemeyerovu cenu. Vtip je v tom, že Boulez se ke svým pracím vrací a přepracovává je. Výjimkou není ani sur Incises, kterou již jednou rozšířil a upravil mezi lety 1996-1998 a i tento koncert nabídl rozdílnou interpretaci. Mimochodem, původně byla určena jako povinná skladba pro jednu pianistickou soutěž a měla dokázat úroveň soutěžících. Na pódiu bylo vše rozděleno do tří skupin, což nejen krásně vypadalo, ale i znělo. Vzájemně se doplňující nástroje vystupují do popředí, různě se mění a transformují a vytvářejí kolikrát zvláštní zvukové efekty. Původně dvouvětá skladba se propojila v jednu a po přibližně čtyřiceti minutách s efektním dozněním klavíru končí. Následné neutichající ovace vestoje (které jsem dlouho nezažil) jen potvrzují, že kdo toho večera přišel, nepochybil.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

jinak jsem sem chtel hlavne napsat ze jsem objevil sto let po opicich Pendereckiho treti.. je nejakej pojebanej ten system komentaru

tak film ztrata casu, z toho ocekavani se splnil jen ten prehravajaci klec, mne nevadi ze je ten dej picovina, ale musi to mit nejakou koherentni vnitrni logiku, ze ktery vychazi chovani postav nebo flow deje, coz tady fakt neni :D s lovecraftem to nema spolecnyho nic, vizualne to taky nezaujalo.. no nic



nevidel, ja moc na horrory nekoukam, kdyz nepocitam dokumenty z valek haha.. for sama ma par docela solidnich snuff zaberu, muzu doporucit pokud by si nekdo pripadal, ze to tady ted stoji za hovno haha.. Mandy a Hereditary zkusim ty soundtracky.. Johnasson je ten co delal Sicario? to je dobrej soudntrack.. jeste me z tech islandskejch hipsterin bavil Cernobyl

od Stetsona se mi víc líbil soundtrack k Hereditary, ten je i víc založenej právě na tom barytonsaxofonu (a i basklarinetu místy)...
www.soundcloud.com/milanrecords/colin-stetson-funeral-from-hereditary-os
V Color Out of Space mi často trochu vadí ty umělý, béčkový (vzhledem k tomu filmu asi záměrně) synťáky a (pravděpodobně) syntetický smyčce, teplota v druhým tracku, ... atd. Ale má to i dobrý místa. Na film ještě mrknu, dík za tip, doufám, že to bude alespoň zábavná blbost, jsem zvědavej na (předpokládám) opět přehrávajícího Cage - předloňskou Mandy jsi s ním hádám viděl ? :) (a vtipný, že zrovna k tomuhle složil Jóhann Jóhannsson poslední hudbu před smrtí)

prihodim vyjimecne neco hipsterskyho, mel jsem ted chut na barytonsaxofon a vzpomnel jsem si tak na colina stetsona.. a ma novou nahravku = soundtrak je beckovy lovecraftovsky adaptaci s nicolasem cagem a fakt me to bavi.. vecer si dam ten film asi, doufam ze to bude nejaka pekne barevna vizualni picovina, skoda jen ze nehulim..
https://open.spotify.com/album/2tTo8zSdckVZL1ZcZ4jUBM

plus mi to pripomnelo jeden skvelej lovecraftovskej ambient

https://lysergicearwax.bandcamp.com/album/black-goat-of-the-woods

test

www.festival.cz/alternativne/
: / jsem doufal, že už by PJ alespoň částečně na přelomu května/června (bez zahraničních hostů) proběhnout mohlo, pár zajímavých koncertů tam letos být mělo, ale živě evidentně nic, budou streamy zdarma... což je od nich sice hezký, ale ehm... i když je fakt, že by gábou na fóru kdysi zmiňovaný tuberácký chrchlání publika tentokrát rušilo ještě víc než obvykle :)

celkem dobré rozhovoro-článek:
www.magazin.aktualne.cz/kultura/klasicka-hudba/krzysztof-penderecki-hudb

a jinak zítra v 11:57 tradiční Hudba k siréně (byť tentokrát bez sirény :) ) od orchestru BERG, stream ČRo Vltava:
www.facebook.com/events/903509353369613/

aktuálně

diskuze