Rok ve znamení smrtícího kovu, čili Marast Top 2011

Rok ve znamení smrtícího kovu, čili Marast Top 2011

Tak. A s konečnou platností můžeme vyhlásit top Marastu za rok 2011 - jásejte!

babeTak, s konečnou platností můžeme vyhlásit top Marastu za rok 2011. Možná se divíte, že až na konci února, ale to jen a jen díky naší zodpovědnosti, leden je pro nás totiž ještě měsíc, ve kterým se hodnotí prosinec, kdy vzpomínáme, neúnavně se přehrabujem v nahrávkách z první půlky právě uplnulýho roku, aby je díky krátký paměti neoprávněně nepředběhly desky novější, člověk si to prostě celý musí nechat srovnat v hlavě a nechat uzrát, samozřejmě v zájmu objektivity, toho ideálu, ke kterýmu Marast už víc než úctyhodnejch deset let směřuje. Rázně bych tady chtěl skoncovat s domněnkama, že jsme prostě líný, nedochvilný, špatně koordinovaný a dalšíma podobnejma blábolama. Tak to rozhodně není, sprostý pomluvy, za publikováním výtažku roku 2011 až na konci února stojí tvrdá, vysilující, systematická práce a na výsledek jsme náležitě pyšný.

Na tomhle místě bych tedy rád představil šest nejzmiňovanějších desek za naší redakci za rok 2011, který jedině dokazujou, jak široký hudební spektrum náš hudební server postihuje. Jen si to vemte, pekelnej death metal (Immolation), disharmonickej death metal (Gigan), bahnitej death metal (Ulcerate) a grindující death metal (Hate Eternal). Jasně, laik by řekl, že je to všechno death metal, ale těch přívlastků... Aspoň trochu tohle všechno rozmělňují desky z jiného ranku, nervní grindcore (Maruta), avantgardní šílenci (Unexpect) a progoví grunge/stoner písničkáři (Mastodon). I tak se nám ale v souhrnu silně ozývají i poslední alba Concealment, Mastodon, Vildhjarta, Opeth, Leprous a několik dalších, jako zklamání se vícekrát usnášíme na Dualism, ale teď k samotnejm deskám...
 
 
Ulcerate - The Destroyers of All1) Jako první se umístili Ulcerate se svojí deskou The Destroyers of All, který zmínilo jako jednu z nejlepších nahrávek roku celkem jedenáct lidí. Unikátní je, že se tohle Ulcerate u nás s minulou deskou taky podařilo. Navíc to Ulcerate hraje i lajvko parádně, určitě na oba koncerty (v Praze, i ten v Ostravě) budeme dlouho vzpomínat. Na svůj žánr jsou Ulcerate totiž nezvykle atmosférický, pomalý, zkroucený riffy vytvářej temnej, zrádnej celek, kterej se často náladou deathmetalový škatulce dost vymyká. Ale abych nechal promluvit Brose a jeho recenzi:
„Ulcerate vyprodukovali album, které doslova do mozku tiskne temné obrazy a výjevy. Že jim jde „pouze“ o atmosféru, bylo jasné už dávno, ale jejich koncept je dotažen opravdu velmi, velmi daleko. Složit z „atmosférických“ pasáží deathmetalovou desku je totiž něco zhola jiného než death metal občas prodchnout nějakou náladou. Naprostá prázdnota, zmar, žal.
 
 
Immolation - Providence2) Na druhým místě se umístili poctivý deathmetalový harcovníci Immolation s EP Providence s osmi čárkama. A vzhledem k tomu, že je poslouchá Střap, tak je snad jasný, že tady je hlavní peklo a síra. Víc se říct neodvážím, abych neurazil, a předám slovo. Stručně, stroze ale jasně Střap říká:
Providence - porce death metalu byť krátkometrážní, tak prvotřídní. Mladším ročníkům připomenu, že se jedná o zřejmě nejlepší počin od Close to a World Bellow, nebo minimálně určitě stejně tak dobrý jako bylo Unholy Cult. Palec nahoru a zasloužených sto procent! A pokud připočtu zásluhy, procenta polezou mimo bodovací škálu.“

A jako bonbonek zcela klíčovou otázku pokládá Vaněna ve svým nekompromisním interview:
Vaněna: Myslíš, že existuje nějaká indická death/black kapela, která útočí na hinduismus? Vishnu vzhůru nohama na obale…
Immolation: He he, kdo ví?
 
 
HATE ETERNAL - Phoenix Amongst the Ashes3-4) Na třetím místě s šesti hlasama najdete dva interprety. Mastodon s novým albem The Hunter a shodou okolností dříve s Gigan - kteří jsou o post níž - personálně spřízněný, Hate Eternal s Phoenix Amongst the Ashes. To, proč se jejich cesty rozešly, je při pohledu na tyhle dvě nahrávky dost jasný. Zatímco Hate Eternal se držej klasickýho, snad lehce grindem načichlýho, smrtokovního sypání, který lehce nabourávaj taktníma disharmoniema, Gigan s chutí a elánem lámou jednu konvenci za druhou a končej až v prapodivným drogovým deliriu. Ne že by snad nějaká ta podobnost najít nešla, ale člověk se musí docela snažit. Víc už recenze - u Hate Eternal Bizzaro předpovídal, že půjde o jedno z alb roku už v září:
„Hate Eternal samozřejmě stále hrdě drží deathmetalový prapor nad hlavou, nic jiného od něj ani nelze čekat. Vnáší do svých typicky frázovaných riffů více nervozity, marasmu, i těžších dob a až snad brutal deathových poloh a nebojí se ani experimentu. Navíc mám u Phoenixe pocit, že ten z popela tentokrát povstal v téměř plné síle, protože i riffy Rutan sází úderné, zapamatovatelné a dobře cílené. Přičtěte strukturovaně dobře vymyšlené skladby a máte jedno z extrémních alb roku.“

Mastodon - The HunterSvou silnou pozici s novým albem opět prokázali Mastodon, kteří zde již s minulým albem na podobném místě slavili úspěch. Mrkněme opět do recenzí, kterých se sešly hnedle tři:
„Američani Mastodon útočí s novou deskou! A připravte se, že ze souboje s touto hrozivou pravěkou stvůrou, která vás každou melodií může rozsápat svými hrozivými kly, nemůžete vyjít s vítězně vztyčenou hlavou. Co naplat, že je o něco klidnější než dříve,“ říká Zdeno, bizzaro se připojuje: „A co rozdílně definuje The Hunter oproti předchozím albům? Asi hlavně jeho umírněnost, nádech a výdech a že zároveň svou náruč ještě více otevírají. Stále udržují groove a svou typickou dynamiku, stále jsou zde stopy psychedelie, grunge i sludge, feeling jižanství, vše rovněž jede v progresivní, občas i zamotanější lajně, ale furt jsou rockově vstřícní, nebojácní a především hraví. Ale ať Mastodon kvapí nebo rozvláčně rozjímají, furt je zde důležitá písnička, melodie, upřímnost a srdíčko. A příjemné zpívání.“ A Střap doplňuje: „Po bližším ohledání se „Lovec“ tváří jako vynikající nekomerčně komerční deska. Pánové mají skvěle naposlouchanou starou muziku. No a ne? V moderním hávu zní kapela jako mixtura Black Sabbath, King Crimson, Thin Lizzy nebo i Led Zeppelin. Mastodon v podstatě hrajou starou muziku s moderním zvukem a aranže mají hodně po svém, což je jedině dobře.“
 
 
GIGAN - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes5-7) No a vrcholnou pětku, vlastně sedmičku, protože nám to tak vyšlo, uzavírají na děleným pátým až sedmým místě s pěti hlasama Gigan a jejich Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes, dále Maruta s Forward Into Regression a Unexpect, kteří se nesmazatelně předvedli s Fables of the Sleepless Empire.

U Gigan si vypomůžu pár vlastníma slovama, desku roku jsem sice nepředpověděl, ale nadšenej jsem byl stejně:
Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes je deska fakt rozmanitá. Jsou tu nemocný death metály, po delším rozmejšlení říkám nejspíš Negativa, hojně prokládaný klasičtějším střihem, třeba Hate Eternal. Čuju i mathcorový prasečinky, nejlíp asi The Crinn, ale nejvíc mě překvapuje, že slyším i experimentální noise rockový destrukce – výbušný rytmy, do kterejch se proplejtaj s pahýlama melodií, některý motivy trojky by mě vůbec nepřekvapily třeba na poslední desce Child Abuse. Fuj, mísej se tady skoro všechny desky, kde jsou melodie špatně a to je dobře.“

MARUTA - Forward Into RegressionU dalších dvou alb si taktéž trošku sáhneme do recenzí, u (bohužel už) poslední Maruty slovně válel akademik onDRajs:
„Prvky z debutu zůstaly (punkové základy, paskvilní disharmonie, rychlostní anihilace, hrdelní sugestivní hysterie, špetka death metalu a hardcoru), ale jejich kombinatorické poskládání do půlhodinového celku je ovšem práce anarchisty. Nebo chaotika, který až moc dobře ví, co dělá - udělat ve skladbě to, co by nikdo neudělal. Skladby končí naprosto nečekaně a i když je kapela jako hrubozrnně valící se sud střelného prachu, primitivní agrese to není. Na styl se tu hraje nad očekávání technicky.“ Z alba je ale i nadšen Gianni: „Jednoznačně nejhranější deska v mých uších! Ta síla, ten tlak, to si zaslouží jenom obdiv a já řadím vlastně Marutu i jako objev roku. Po grindcorovější In Narcosis je letošní Forward Into Regression víc než obstojným rozloučením. Pro mě zkrátka bez diskuzí fošna roku!“, ale i D'aven, který jinak poslouchá jiné věci, říká: „Jedna z nejlepších nahrávek na pomezí grindu, HC a deathu, co jsem kdy slyšel. Neuvěřitelný námrd, příděl energie na dva životy dopředu, skvělý plný zvuk a hlavně perfektní nápady. Tahle deska se poslouchá úplně sama. Jejich rozpad na konci roku je velká ztráta a mohu být jedině naštvaný za vlastní blbost, že jsem si je nechal loni ujít naživo v Praze.“

UNEXPECT - Fables of the Sleepless EmpireA všechny tyhle námrdy doplňuje námrd teatrální, šílený, přearanžovaný a vůbec celkově 'neočekávaný', takže zas sáhneme do recenze, kterou splichtil Black_Hand:
„Tak co že tu tedy máme? Unexpect byli vždycky avantgarda se slušnou dávkou progrese a horou momentů z dalších žánrů. Osobně mi přijde, že avantgarda na Fables už není tak výrazná jako předtím a je mnohem více nahrazena právě tou progresí, které je tu sakra moc. Škodí to albu? Vůbec ne!“ A stejně jako u Maruta výše, i zde má několik slov D'aven: „Jedna z nejexcentričtějších a nejšílenějších kapel opět posunula hranice o kus dál, zároveň však ukazuje, že v metalu nejde jen o rychlost a instrumentální ekvilibristiku (obojího je v jejich tvorbě stále dost), ale i o dynamiku, pocity, melodie, harmonii... Stále zůstává záhadou, jak to všechno dokáží zaranžovat a zahrát tak, aby to dávalo smysl a bylo srozumitelné... ale dokáží to.“
 
Tak, tím je představeno, shrnuto, a teď už se s klidem můžeš podívat, koho co tenhle rok srazilo do kolen…
 
 
Astronautalis – This is Our ScienceJamos
 
Top alba (bez pořadí)

Astronautalis – This is Our Science

Hella – Tripper

La Dispute - Wildlife

The Black keys – El Camino

Alba, co stojí za zmínku

Esazlesa, Depakine Chrono – Esazlesa/Depakine Chrono split

Grails – Deep Politics

Junius - Reports from the Threshold of Death

Lento – Icon

Tephra – Tempel
 
Top akce(bez pořadí)

Amia Venera Landscape – Melodka, Brno 26.5.2011

Black Math Horseman – Melodka, Brno 6.4.2011

Wotienke na Valašském Špalíčku – Valmez 24.6.2011

Keftes party fest – Boro, Brno 29.9.2011

Gattacca, Remek – Vegalité, Brno 24.11.2011
 
Podělalo se

Lento, Boro, Brno – nezahráli

Tephra, Yacht, Brno – nepřijeli, nezahráli
 
 
Oranssi Pazuzu - KosmonumentBros
 
Plus deka roku

1. Ulcerate - The Destroyers of All

2. Immolation - Providence

3. Oranssi Pazuzu - Kosmonument

4. Burzum - Fallen

5. Jóhann Jóhanssonn - The Miner´s Hymn

6. The Axis Of Perdition - Tenements (Of the Anoinnted Flesh)

7. Hate Eternal - Phoenix Amongst the Ashes

8. Gigan - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes

9. Shub Niggurath - A Deadly Call From the Stars

10. Archspire - All Shall Align

CZ

Five Seconds to Leave - SoundScapeLandTracks

Koncert roku (navštívil jsem velmi málo akcí)

Psychofagist @ Brno

Zklamání roku

Morbid Angel

Těšení roku

The Dark Knight Rises
 
 
Vildhjarta – MasstadenGianni
 
1. Maruta - Forward Into Regression
Jednoznačně nejhranější deska v mých uších! Ta síla, ten tlak, to si zaslouží jenom obdiv a já řadím vlastně Marutu i jako objev roku. Z absolutně neznámé kapely se stala srdcová záležitost, která bohužel, už jak mnozí vědí, nehraje. Po více grindcorové In Narcosis je letošní Forward Into Regression, v které asi nejvíce slyším Obscuru, víc než obstojným rozloučením. Pro mě zkrátka bez diskuzí fošna roku!

2. Vildhjarta – Masstaden
Uff! Tak tohle mě teda překvapivě smetlo. Kytarové aranže nemají snad jedinou chybu a všechny složky hudby spolu vzájemně fungují na sto procent. Když si k tomu všemu připočtu tu super atmosféru, kterou si právě díky kytarám lze živě představit, nebo snad i prožívat, tak tohle je opravdu jedno z největších překvapení. I djent se dá mastit s originalitou!

3. Concealment – Phenakism
Tahle nahrávka útočí na mozek a nenechává ho v klidu. Už předchozí deska Leak mě zaujala svojí dost nahuštěnou a psychicky labilní atmosférou, podpořenou masivní basou. Na Phenakism se dost přitopilo pod kotlem. Ukrutný disonance, tlak, výborný bicí a hlavně nádech jazzu dělá z týhle desky zprvu dost špatně stravitelnou věc, ale když se do toho dostanete, není cesty zpět.

4. Devin Townsend Project – Deconstruction
Nemá cenu tu moc plácat nějaký moudra. Všechno důležitý jsem popsal ve svojí recenzi. Jen dodám, že s odstupem času mě to baví stejně jako tehdy. Furt a furt mám u poslechu týhle desky hubu dokořán a směju se, je mi dobře. Ukrutná zábava!

5. Uneven Structure – Februus
Silně atmosférická nahrávka, kde každý tón a úder bicích má svoje neochvějné místo. Skladatelský cit je vlastně to, co se mi nejvíc líbí na téhle desce. Málem bych zapomněl – vokály, ať už od agresivního řevu až po melodický projev, jsou jedny z nejpovedenějších, co jsem mohl v poslední době slyšet.

Dál bez pořadí (ty lepší kousky sou vepředu)

Immolation - Providence

Animals As Leaders – Weightless

Ulcerate - The Destroyers of All

Brazen Bull – The Traveling Parasite

Terra Tenebrosa – The Tunnels

Nader Sadek – In the Flesh

Gigan - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes

Sepultura – Kairos

Crowbar – Sever the Wicked Hand

Lost Sphere Project – 3rd Level to Failure

Mithras – Time Never Lasts

Trigger The Bloodshed – Kingdom Come EP

Archspire - All Shall Align

Arms And Sleepers – The Organ Hearts

Combat Astronomy – Flak Planet

Deathspell Omega – Diabolus Absconditus/Mass Grave Aesthetics

Modern Day Babylon – The Manipulation Theory

Tummö – Tummö

Ravelin 7 – 7 kroků po zamrzlé řece

Xerath – II

Fuck The Facts – Die Miserable

Opeth- Heritage

Polygraphist – Night Error

Beathen To Death – Xes and Strokes

Mobthrow – Mobthrow

Zklamání jen jedno, ale veliký

Textures – Dualism 
 
 
TAAKE - Noregs VaapenBlack Hand
 
Absolutní top – místo ve zlatém fondu

Gigan - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes

Unexpect – Fables of the Sleepless Empire

Kvalita

Taake – Noregs Vaapen

Hate Eternal - Phoenix Amongst the Ashes

Immolation - Providence

Ulcerate - The Destroyers of All

Blut Aus Nord – 777 – Sect(s)

Blut Aus Nord – 777 – Desanctification

Dim Mak - Emergence of Reptilian Altar

Nader Sadek – In the Flesh

Mitochondrion – Parasignosis

The Axis Of Perdition - Tenements (Of the Anoinnted Flesh) 

Mithras – Time Never Lasts

České překvápko

Modern Day Babylon – The Manipulation Theory

Koncerty

  1. !!!!!Unexpect!!!!!
  2. Melechesh
  3. Dying Fetus
  4. Modern Day Babylon
  5. Nile
  6. Godless Truth
  7. Mindwork

 
 Origin – EntityAkh
 
Albums

1) Ulcerate - The Destroyers of All

2) Origin – Entity

3) Baring Teeth – Atrophy

4) Immolation - Providence

5) Dim Mak - Emergence Of Reptilian Altar

6-10) Unexpect – Fables of the Sleepless Empire

Hate Eternal - Phoenix Amongst the Ashes

Fleshgod Apocalypse - Agony

All Shall Perish – This is Where It Ends

Gorgasm – Orgy of Murder

Překvapení

T.J-S.

Unexpect @ Modrá Vopice

Zlý časy

Březňák 14°

Dexter

Zklamání

Morbid Angel – I... něco

Akh.

Očekávání

Gorguts (opět)
 
 
OPETH - HeritageFilipismo
 
TOP nahrávka roku

ULCERATE - The Destroyers of All

Další nejvýraznější nahrávky (bez pořadí)

ALARUM – Natural Causes

ALL SHALL PERISH – This is Where Its Ends

ANIMALS AS LEADERS – Weightless

ANOMALOUS – Ohmnivalent

ARCH/MATHEOS – Sympathetic Resonance

ARSONIS GET OF ALL THE GIRLS -Motherland

BELIEVER – Transhuman

BEYOND CREATION – The Aura

BORN OF OSIRIS – The Discovery

CHRISTIAN MUENZNER - Timewarp

CROWBAR – Sever The Wicked Hand

DEATH –Individual Thought Patterns (Reissue)

FLESHGOD APOCALYPSE - Agony

GIGAN – Quasi – Hallucinogenic Sonic Landscapes

FALLUJAH – The Harvest Wombs

CHELSEA GRIN – My Damnation (především kvůli zpěvu)

IWRESTLEDABEARONCE – Ruining It For Everybody

LAST CHANGE TO REASON – Level 2

LEPROUS – Bilateral

MONUMENTAL TORMENT – Element of Chaos

OBSCURA – Omnivium

OPETH - Heritage

PAUL WARDINGHAM – Assimilate Regenerate

PROTEST THE HERO – Scurrilous

REVOCATION – Chaos o Forms

STRUC/TURES – Divided By

SYMPHONY X - Iconoclast

VILDHJARTA – Masstaden

Nejpovedenější EP roku (bez pořadí)

BETWEEN THE BURIED AND ME – The Parallax: Hypersleep Dialogues

BLOTTED SCIENCE – The Animation Of Entomology

CORELIA – Nostalgia

CYNIC – Carbon-Based Anatomy

IMMOLATION – Providence

RIVERSIDE – Memories In My Head

TRIGGER THE BLOODSHED – Kingdom Come

Objev roku

VILDHJARTA, FALLUJAH, LAST CHANCE TO REASON, CORELIA, PAUL WARDINGHAM, BEYOND CREATION

Česko-Slovenská scéna (bez pořadí)

MODERN DAY BABYLON – The Manipulation Theory

CORPOSANT – My Hard Reborn

DIFTERY – Trepa-Nation

ALIENATION MENTAL – Alienation Mental

Hudební propadák roku

MORBID ANGEL – Illud Divinum Insanus

Očekávání pro rok 2012

Nové desky MESHUGGAH, GORGUTS, THE CONTORTIONIST, PAUL WARDINGHAM, BENEATH THE MASSACRE, VEIL OF MAYA, FORGOTTEN SILENCE, GOROD, PERIPHERY, NILE, THE FACELESS, TO-MERA, BRUTE, SCENERY
 
 
Kronos Quartet, Kimmo Pohjonen & Samuli Kosminen - UnikoGorth
 
nejvíc

1.-2. Kronos Quartet, Kimmo Pohjonen & Samuli Kosminen - Uniko

ASVA - Presences of Absences

to nejzajímavější ze zbytku desek, co se mi letos hodně líbily

Æthenor - En Form For Blå

Natural Snow Buildings - Waves of the Random Sea

Haus Arafna - New York Rhapsody

Chelsea Wolfe - Apokalypsis

Aluk Todolo - Ordre

Cam Deas - Quadtych

Floex - Zorya

Virus - Agent That Shapes The Desert

Burial + Four Tet + Thom Yorke - Ego/Mirror

Grumbling Fur - Furrier

Grails - Deep Politics

Tartar Lamb - Polyimage of Known Exits

Extra Life - Ripped Heart

Preterite - Pillar of Winds

Dead Reptile Shrine - The Sun of Circles and Wood

Ga'an - Black Equus

když vyberu jen to, co mě letos naživo opravdu rozsekalo (přibližně popořadě)

Menace Ruine, Aranis, Swans, Aluk Todolo, Burial Hex, Vladimír Hirsch, Cam Deas

+ Moya na Godspeed You! Black Emperor

znal jsem už předtím, ale až teď ocenil aneb nejlepší kapely mého roku

Haus Arafna

Natural Snow Buildings

zklamání

Cynic
 
 
Sabbat - SabbatrinityLunaris
 
Alba roku (z toho mála nejprofláklejšího, co jsem slyšel)

Sabbat - Sabbatrinity
Hades Archer - For the Diabolical Agens
Oranssi Pazuzu - Kosmonument
Valborg - Barbarians
Disma - Towards the Megalith
Negative Plane - Stained Glass Revelations
Ash Borer - s/t
Aosoth – III
Midnight - Satanic Royalty
Dolorvotre - s/t
Tukaaria / Odz Manouk split

Starší alba, která mě letos dostala
Decoryah - Wisdom Floats (čirá atmosferická genialita)
Sacrifice - The Ones I Condemn
Attomica - s/t
Martire - s/t
Disembowelment – Transcendence Into the Peripheral
Argentum - Ad Interitum Funebrarum

Klady
Darkthrone a jejich přístup k metalu
80. léta
 
Zápory
zřejmě definitivní konec Carpathian Forest
vyhazov Henycha z Törru
obecná ignorance a nezájem o historii metalu v řadách jeho posluchačů

Koncert
Negative Plane, Tribulation - Praha
 
 
SepticFlesh - The Great MassStana
 
1. SEPTICFLESH - The Great Mass
2. MASTODON - The Hunter
3. REVOCATION - Chaos of Forms
4. Born Of Osiris - The Discovery
5. Animals As Leaders – Weightless
6. Beyond Creation - Aura
7. Ulcerate - The Destroyers of All
8. Protest The Hero - Scurrilous
9. Lower Than Atlantis - World Record
10. Shining - VII: Född Förlorare

 
 
BLUT AUS NORD - 777 – Sect(s)Sud
 
ULCERATE - The Destroyers of All
BLUT AUS NORD - 777 – Sect(s)
IMMOLATION - Providence
BLASPHERIAN - Infernal Warriors of Death
GIGAN - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes
HATE ETERNAL - Phoenix Amongst the Ashes
MARUTA - Forward Into Regression
NEGATIVE PLANE - Stained Glass Revelations
ARCHSPIRE - All Shall Align
DISMA - Towards The Megalith
SONNE ADAM - Transformation
AZARATH - Blasphemers' Maledictions
DESPISE YOU / AGORAPHOBIC NOSEBLEED - And On And On...

cz:
TUMMO - s/t
LAHAR - Umění strachu
ESCAPE THE FLESH / MARCH OF THE HORDES - split
FIVE SECONDS TO LEAVE - Sound.Scape.Land.Tracks
 
Crowbar – Sever The Wicked HandTrym
 
Nejprve tedy desky, co v roce 2011 vyšly

Crowbar – Sever the Wicked Hand
V recenzi jsem se snad vyjádřil jasně.

Lykke Li – Wounded Rhymes
Geniální pop! Tahle kočka mě rajcuje, líbí se mi, jak se v tom jejím sladkým ksichtíku snoubí zraněný andílek a chlípná coura, jinak řečeno: její pózu žeru a věřím jí. Vidět ty nohy v pohybu a umřít! Hudba vynikající, neuvěřitelně pestrá - taneční věci, balady, sladké rýmovačky. Její písničky se mi zažraly pod kůži, ale nikoli nepříjemným způsobem - prostě jsem se už mockrát přistihl, jak si je broukám.

Florence + the Machine – Ceremonials
V recenzi jsem se snad vyjádřil jasně. K tomu dodám, že po mnoha dalších posleších bych neváhal střelit klidně 90. Kdyby si Florence a Lykke Li daly catfight, záleželo by hodně na náladě, kdo by vyhrál. Kroucení zadkem jde Švédce lépe, Florence je zas vážnější a hlubší.

Mastodon - The Hunter
Skvělá věc. Mastodon mám rád už od Livjátana a každá další jejich deska se mi líbí víc, Lovce nevyjímaje. Metaloví The Beatles? Sakra jo!

Ulver – Wars of the Roses
Napoprvé zklamání - jenže Ulver nejsou kapela, která by se dala zachytit napoprvé. Stále mám jisté výhrady (poslední recitál mi přijde trochu zbytečný), přesto tuhle desku beru a poslouchám ji rád; September IV je jedna z nejlepších skladeb, co Ulver kdy udělali, za ni bych klidně upsal duši Rohatému.

Tom Waits – Bad As Me
Bob Dylan je Otec, Nick Cave je Syn, Leonard Cohen je Duch svatý - a Tom Waits je Ďábel. Jeho další deska nepřináší vůbec nic nového, vtip je v tom, že tihle staří zasloužilí dědové už přinesli dost nového zamlada a teď zaslouží vavříny jaksi samozřejmě: z úcty, z obdivu, z radosti, že po tom všem stále ještě žijí.

Shining - VII: Född Förlorare
V recenzi jsem se snad vyjádřil jasně. Přes všechnu kritiku tam vznesenou si Kvarforth místo zde prostě zaslouží. Amottovo sólo ve skladbě Manniska O'Avskyvarda Manniska tímto vyhlašuji sólem roku.

Ava Inferi – Onyx
Magická deska, která má tu smůlu, že vychází zaštítěna debilní škatulkou "gothic metal". Kdepak! Rune Eriksen (ex-Mayhem) je mistr riffu i brnkání a ta portugalská pěvice, kterou si k dílu přizval, není žádná nanynka do zelí - Onyx má nádhernou atmosféru časů dávno zapomenutých; citace z kultovního filmu The Wicker Man tomu dávají korunu. Jestliže metal s ženskýma je obecně blbost, tohle je výjimka, která potvrzuje pravidlo.

Další pecky

Anathema - Falling Deeper (super reinterpretace)

CunninLynguists - Oneirology (jediný opravdu výtečný hip-hop, co se ke mně v roce 2011 dostal)

The Devil's Blood - The Thousandfold Epicentre (Satan)

Hugh Laurie - Let Them Talk (House MD)

Maria Mena - Viktoria (intimní pop)

Pantheist - Pantheist ("I want you to be here, just be here, oh yeah")

Primordial - Redemption at the Puritan's Hand (už se opakujete, kluci, ale furt vás miluju)

Starší věci, co vytrvale okupovaly můj přehrávač

Angus & Julia Stone – Down the Way (summer in love)

16 Horsepower – Sackcloth 'N' Ashes (KULT!)

Johnny Cash – American V: A Hundred Highways (KULT!)

Nick Cave and the Bad Seeds – Nocturama a The Boatman's Call (KULT!)

Deathspell Omega – Paracletus (tohle si tu desítku fakt zasloužilo)

Creedence Clearwater Revival – Cosmo's Factory (KULT!)

Soap&Skin – Lovetune for Vacuum (nejlepší deska všech dob)
 
 
Baring Teeth – Atrophybrutusáček
 
Desky roku

Ulcerate - The Destroyers of All
Baring Teeth – Atrophy
Krallice – Diotima
Unexpect – Fables of the Sleepless Empire
Cynic - Carbon-Based Anatomy EP
Brutal Truth – End Time
Kayo Dot – Gamma Knife
Animals As Leaders – Weightless
Mastodon - The Hunter
Dim Mak - Emergence Of Reptilian Altar
All Pigs Must Die – God is War
Hella – Tripper
Immolation - Providence
Esoteric - Paragon Of Dissonance
Opeth – Heritage
Origin – Entity
Believer - Transhuman
Hate Eternal - Phoenix Amongst The Ashes
Primus - Green Naugahyde
Textures – Dualism
Wolves in the Throne Room - Celestial Lineage
Obscura – Omnivium
Anaal Nathrakh – Passion
Concealment – Phenakism
Crowbar – Sever The Wicked Hand
Rotten Sound - Cursed
Earth - Angels of Darkness, Demons Of Light 1
Lock Up – Necropolis Transparent
Gigan - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes
Devin Townsend Project – Deconstruction
Myrath – Tales of the Sands
Tesseract – One
Periphery - Periphery
Leprous - Bilateral

 CZ
Gride – Záškuby chaosu
Negero – Silence is Worse Than War
Keep Of Roting – The Beginning
Modern Day Babylon - The Manipulation Theory
Lahar – Umění strachu

Koncerty
Marastí akce samozřejmě – účast na všech!!
Jako obvykle standardní trojice…
obscene extréme 2011 – lock up, rotten sound, asesor
fluff – celý
brutal assault 2001 – motörhead
zimní masters - Coroner
Wolves in the Throne Room Saviours

Průšvih ro©ku
Zubatá kosila o sto šest…

Nehudební radosti
Marast! Nový marast!!! – opět respekt direkt(c)hořovi a Loomisovi práce!
stalý příjem a stálý zlý! :) a Zlý vůbec! I když všechny piva porazil pivovar Temnor!
pivovar Temnor!!!!!
Rodina přátelé a mjc crew
Filmové lahůdky á la Drive a long verze Senna!!!
F1
wulffmorgenthaler.com
explosm.net/comics

Hláška roku
"we are motörhead, we play rock-n-roll" - Lemmy na brutal assault 2011
"tak snad abych umotal, ne?" – pravděpodobně stejný festival

neradosti
málo lidí na koncertech i na těch našich, je to fakt sux
politika, politika, politika ve sportu

těším se na
méně chlastu na festivalech – hehe...
MESHUGGAH
Maroko trip!
Prometheus!
 
 
Extra Life – Ripped HeartKotek
 
Deky bez pořadí, bez fotek

PJ Harvey – Let England Shake (Hrozně hezká a tak trochu smutná deska, chvílema vznešeně vlastenecká, jindy bez ostychu intinmní, křehká ale přitom neupadající do sladkobolnejch patosů.)

Extra Life – Ripped Heart (Víc než dřív se tu brousí do úzkostlivejch popin, je tu víc silnejch melodií a snadno zapamatovatelnejch momentů, Extra Life už nejsou tolik odtažitý, naopak se k tobě přitahujou a chtěj sdílet intimnosti. Což nahání strach a nepříjemnou husí kůži za krkem.)

Death Grips – Exmilitary (Tady všecko řekla už recenze. Drogy, sex, agrese, nízký pudy, toho všeho tu najdeš víc než dost.)

Gigan - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes (Název je tak dlouhej, že tu desku úplně vystihuje. Halucinogení - ano, Sonická – ano, Krajina – ano. )

Retox – Ugly Animals (Zase recenze. Je krátká, maximum adrenalinu, maximum energie, maximmum rokenrolu. Ta deska teda.)

Haus Arafna - New York Rhapsody (Temno, knedlík v krku a recitál k tomu. Přenechám radši slovo Gorthovi)

Earth - Angels of Darkness, Demons Of Light 1 (Slova jsou v prokliku. Od Jukla. A jasně že je to pomalej med, topěj se v něm mouchy a krásně se namotává na lžičku.)

Virus – Agent That Shapes The Desert (Pro ty, kterejm chybí trocha tý avantgardy. Hned od prvního tónu, zvukovej kabát je droga, harmonie jehla. Stačí obalit jehlu drogou a ...)

Young Widows – In and Out of Youth and Lightness (Tohle je taky med. Hlavně proti starejm deskám, který se topily ve špíně a repeticích. Blues v pozadí, hluk v popředí, melodie všude okolo, a vlastně je celej obrázek dost rozostřenej.)

Arrington de Dionyso – Suara Naga (Tady jsou dojmy ještě čerstvý, brzy přijdou na papír. Je to ten chlápek z Old Time Relijun. Ten co hraje na saxofon. Ten co umí tuvanskej hrdelní zpěv. Nosí ovčí kožich. Prostě takovej obyčejnej, nudnej chlápek.)

Andy Stott – We Stay Together (Zima. Tma. Industriál. Recenze.)

Koncerty

Child Abuse, Madebythefire, Yarrdesh, Kodet @ K4 Klub

Jaga Jazzist @ Lucerna

Sightings @ Dejvická klubovna

PJ Harvey @ Lucerna
 
 
Iconaclass - For the OnesonDRajs
 
Tentokrát poněkud kusý, řekl bych, ale tak to chodí. Spousta letošních věcí mne minula, dost alb jsem nestrávil a vrátím se k nim, ale zároveň čím dál tím víc současné produkce ignoruju. Všechno už tu bylo a většinou v mnohem věrohodnější a nekašírované podobě. Ale co, jedeme dál...

Crowbar - Sever the Wicked Hand

Maruta - Forward into Regression

Iconaclass - For the Ones

Amon Tobin - ISAM

Kypck - Nizhe

Dirge - Elysian Magnetic Fields

Blut aus Nord - 777 - Sect(s)

Aposepsy - Aposepsy

Concealment - Phenakism

Mastodon - The Hunter

Ulcerate - The Destroyers of All

Jakszyk, Fripp and Collins - A Scarcity Of Miracles

Pig Soul - Chorume da Alma

Septic Mind - The True Call

Pak mne překvapila spousta mainstreamových kapel, od nichž jsem to nečekal: The Haunted, Limp Bizkit, Glassjaw, Anthrax a třeba i Textures (sic!).

CZ

První hoře - Club Silencio (zcela jednoznačně a o X sáhů před ostatními)

Keep On Rotting - The Beginning

J.A.R. - Dlouhohrající děcka

Floex - Zorya

Ravelin 7 - 7 Kroků Po Zamrzlé Řece

Největší hudební zážitek

Phil Glass - Satyagraha (přenos z Metropolitní opery NY)

potěšení

vlastní kapela, která se má čile k světu

bouldering

Gába

funeral doom

zklamání

situace na severu Čech

nadhodnocování drtivé většiny nových metalových kapel

životní stereotypy, hehe...
 
 
Obscura - Omniviumbizzaro
 
alba neCZ 15ks

Arms And Sleepers – The Organ Hearts

Beyond Creation - Aura

Born Of Osiris - The Discovery

Crossess – EP I

Last Change To Reason – Level 2

Leprous – Bilateral

Mastodon - The Hunter

Obscura – Omnivium

Periphery - Periphery

Tesseract – One

The Mounteering Club – A Start on Such a Night is Full of Promise

Ulcerate - The Destroyers of All

Uneven Structure – Februus

Unexpect – Fables of the Sleepless Empire

Vildhjarta – Masstaden

alba CZ 5ks

Keep On Rotting – The Beginning

Modern Day Babylon – The Manipulation Theory

Lenka Dusilová – Baromantika

Negero – Silence is Worst Than War

Floex – Zorya

like

Marast - fakt se rozjel label i akce

obnovení osobního drumbnování a snad teda když už ten MM, tak další Demimonde?

zzadán ;)
 
 
ARCHSPIRE - All Shall Align Annal
 
2011: Rok očekávání, rok zklamání.
Rok 2011 stál za hovno i hudebně. Těšil jsem se na spoustu desek a až na jednu (Gigan) mě všechny zklamaly. Nevěříte? Tak fajn. O Immolation ani Mithras jsem nevěděl, ty se nepočítaj. Ulcerate? Od těch si radši dám Everything is Fire. Hate Eternal vydali dost dobrou desku, to zase jo, ale ve srovnání s Fury & Flames úplně  neobstojí. Origin jednoznačně zklamání. I ty Dim Mak mě míň než Enter the Dragon a Knives of Ice. Blbej rok.

1. IMMOLATION - Providence 
2. GIGAN - Quasi-Hallucinogenic Sonic Landscapes 
3. MITHRAS - Time Never Lasts EP 
4. ARCHSPIRE - All Shall Align 
5. HATE ETERNAL - Phoenix Amongst the Ashes
ALIENATION MENTAL - Alienation Mental 
AZARATH - Blasphemers' Maledictions 
BLOTTED SCIENCE - The Animation of Entomology
CONDEMNED - Realms of the Ungodly
DIM MAK - The Emergence of Reptilian Altars 
FETAL DECAY - You Have No Choice 
MARUTA - Forward Into Regression
MITOCHONDRION - Parasignosis 
OBSCURED SECRETIONS - Demo 2011 
ORIGIN - Entity 
PSUDOKU - Space Grind 
TORMENT - Pain Is Transient, Failure Forever 
ULCERATE - The Destroyers of All

 Dost pro mě letos znamenaly tyhle starší věci
DIM MAK - Knives of Ice (2006)
DIM MAK - Enter the Dragon (1999)
DAMAGED - Token Remedies Research (1997)
DISAVOWED - Stagnated Existence (2007)
HYBRID - The 8th Plague (2008)
 
 
The Ex – Catch my Shoezzn
 
2011

The Ex – Catch My Shoe

Helms Alee – Weatherhead

Arms And Sleepers – The Organ Hearts

Nikki Louder - Our World Died Yesterday

Pina – soundtrack

The Mountaineering Club Orchestra - A Start on Such a Night is Full of Promise

mimo čas a prostor

Soap And Skin - Lovetune For Vacuum (2009)

Black Elk - Always a Six, Never a Nine (2008)

The Gun Club – Miami (1982)

Rainbow – Rising (1976)

Uneven Structure – 8 (2009)

akce na kapesník

Lyssa, Děti deště, Kiss Me Kojak (Kaštan)

The Ex (Akropole)

Iva Bittová s Čikori (Hybernia)

První Hoře, Orchestra (Rock Café)

DVA v Boskovicích

bizzarooh
 
 

ESOTERIC – Paragon of DissonanceD’aven
 
Top 15 (abecedně, bez určení pořadí)

BLUT AUS NORD – 777 – Sect(s) + 777 – The Desanctification
Francouzští klasici post-blackového experimentu tentokrát vydali dílko, které neexperimentuje s hranicemi poslouchatelnosti a nejpozději na třetí pokus se zažere pod kůži. Uvidíme, jak se celá trilogie 777 letos završí avizovaným albem Cosmosophy

BORN OF OSIRIS – The Discovery
V záplavě různých deathcorů, djentů, meshu-klonů, progů a kapel, jež nadřazují techniku nad výraz a formu nad obsah, jsou tito Amíci příjemným osvěžením. Důkaz, že i maximálně technická a progresivní muzika může mít hlavu a patu, chytlavé melodie, hitové ambice a přitom uspokojit nejnáročnější posluchače.

ESOTERIC – Paragon of Dissonance
Doommetalový monument par excellence, britští psychedelicko-funeraloví nezmaři vytesali pomník sami sobě. Ačkoli jejich tvorba nemá slabá místa a slova jako poctivost, důvěryhodnost a kvalita si mohou vytesat rovnou pod logo, loňská novinka stojí ještě o kousek výš, alespoň v rámci posledních tří desek a dvanácti let. A jako by se tentokrát v jejich muzice občas na obzoru trochu rozjasnilo...

ICS VORTEX – Storm Seeker
Příjemná přímočará hitová deska matadora ošlehaného z ARCTURUS, BORKNAGAR, DIMMU BORGIR a dalších štací. Dobrá rozcvička před avizovaným návratem na scénu s dvěma prvně zmíněnými kapelami.

IWRESTLEDABEARONCE – Ruining It for Everybody
Dosud jsem je měl zafixované jako jednu z položek metalcorové tsunami zpoza oceánu, poslední deska mne však vyvedla z omylu. Hravý, nadžánrový blázinec, který nemá s ničím problém, zábavná a přitom muzikantsky nadupaná věc. Šťavnatá porce metalu a hardcoru kombinovaná se synth-popem, jazzem, ambientem a trochou té avantgardy a progrese, vše v jednom půlhodinovém balíčku.

KATE BUSH – 50 Words for Snow
Snad největší překvapení loňského roku. Neskutečně vyspělá, komorní, křehká, ale přitom nohama pevně na zemi stojící deska. Popová diva, která se postupně dostávala na okraj pozornosti a na hranici zapomnění, se vrátila ve velkém stylu a ukázala, že jí nejsou cizí nové překvapivé hudební rozměry – od chilloutové meditativnosti přes jazzovou lehkost až po art rockovou psychedelii.

LEPROUS – Bilateral
Parta talentovaných mlaďasů z Ihsahnovy líhně se blýskla předloni na Brutal Assaultu v roli doprovodné kapely bývalého lídra EMPEROR. Skvělým novinkovým albem pak vzápětí potvrdila svůj status originální kapely, která dává již poněkud vyčpělé „progresivní“ hudbě nové impulzy a nový úhel pohledu.

MARUTA – Forward Into Regression
Jedna z nejlepších nahrávek na pomezí grindu, HC a deathu, co jsem kdy slyšel. Neuvěřitelný námrd, příděl energie na dva životy dopředu, skvělý plný zvuk a hlavně perfektní nápady. Tahle deska se poslouchá úplně sama. Jejich rozpad na konci roku je velká ztráta a mohu být jedině naštvaný za vlastní blbost, že jsem si je nechal loni ujít naživo v Praze.

MASTODON – The Hunter
Další ze jmen, od nichž už jsem toho příliš nečekal a pustil je ze zřetele jakožto partu definitivně odpluvší do vod pro mne nezajímavého rock/metalového mainstreamu. Jaké bylo mé překvapení, když se z nich vynořili s kolekcí, která sice mainstreamová svým způsobem je, ale má to opět své kouzlo a chuť.

OPETH – Heritage
Jedna z nejdiskutovanějších desek loňského ro(c)ku. Mikael Akerfeldt má naštěstí na scéně takové postavení, že si navzdory přáním a očekáváním labelů i fanoušků může dovolit nenahrávat alba jak přes kopírák. Namísto toho klidně vyhodil do koše rozpracovaný materiál, který se nesl příliš v duchu předešlé nemastné neslané desky Watershed, a přinesl zcela aktuální a živou poctu své milované „sedmdesátkové“ hudbě. Jestliže část svých fanoušků tímto krokem zklamal, mne si získal zpět.

SEPTIC FLESH – The Great Mass
Další diskutovaná deska. Zde se ovšem stavím jednoznačně na stranu příznivců, ba dokonce mi The Great Mass přijde zajímavější, jedovatější a lépe vymyšlená než minulá opěvovaná Communion. Jedna z dosud nejlepších ukázek prolnutí metalové a orchestrální hudby, akademická průprava v moderní klasice u skladatele a aranžéra Chrise Antoniou se prostě nedá přeslechnout.

SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY – Návaz
Ač se musím přiznat, že na tvorbu Moraváků jsem ne vždy hleděl tak úplně bez výhrad, tentokrát je nemám. Dle mého nejlepší česká deska roku, zasloužený podpis s prestižním francouzským labelem a důstojná kolekce, která reprezentuje naši scénu v zahraničí. Krásná hra slov i tónů, deska, kterou nelze uchopit hlavou, ale jedině srdcem a emocemi, jichž nabízí vrchovatě.

UNEXPECT – Fables of the Sleepless Empire
Jedna z nejexcentričtějších a nejšílenějších kapel opět posunula hranice o kus dál, zároveň však ukazuje, že v metalu nejde jen o rychlost a instrumentální ekvilibristiku (obojího je v jejich tvorbě stále dost), ale i o dynamiku, pocity, melodie, harmonii... Stále zůstává záhadou, jak to všechno dokáží zaranžovat a zahrát tak, aby to dávalo smysl a bylo srozumitelné... ale dokáží to.

VIRUS – The Agent that Shapes the Desert
Každá nahrávka nevyzpytatelného Carla-Michaela Eideho a jeho party je malou událostí, nejinak je tomu i tentokrát. Deska, kterou chvíli potrvá, než se prokoušete, ale stojí za to. Novodobý jazzrock s metalovým backgroundem a mrazivou severskou atmosférou vždy pohne nitrem posluchače ve smyslu fyzickém i duševním.

WORMFOOD – Posthume
Nezařaditelní a již trochu pozapomenutí Francouzi se ohlásili šest let po minulé desce France s novinkou, která je ukazuje v dospělejší, vážnější poloze, přesto v jejich dekadentní póze pořád najdete trochu nezbytné ironie a sarkasmu. Zvláštní, nepopsatelně přitažlivé album.

Zklamání roku

TEXTURES – Dualism
Kdyby takovou desku vydalo 99 % jiných kapel, byla by to asi pecka, od TEXTURES se však přeci jen čekalo po třech vynikajících albech něco víc. Spadli do šablony, kterou takoví géniové nemají zapotřebí, zbytečně se nechali zatlačit (novým labelem?) ke komerčnějším prvkům a žádná velká výhra není ani nový zpěvák Daniel de Jongh, ve své bývalé kapele CILICE paradoxně zpíval lépe a „víc á la TEXTURES“ než teď.

Devin Townsend
Další génius, kterému se zavařily obvody v jeho zvláštním „o deset koleček víc“ mozku. Poslední dvě desky jsou vysloveně zklamání (jedna „hudba do výtahu“ a druhá „best of“ všeho, co už tu od Devina bylo, s hvězdným, ale nepříliš funkčním „křovím“ slavných hostů), koncerty se z hudebního zážitku postupně proměnily v kašpařinu, která sice svým způsobem zábavná je, ale ne hudebně.

Koncerty

RIVERSIDE - Praha
Jeden z vůbec nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl. Kapela, kde funguje z desky i naživo každý jednotlivý prvek i celek. Zážitek, u kterého pouze stojíte s otevřenou pusou a užíváte si každý tón.

SATURNUS - Praha
Pohodový, bezprostřední koncert bez zbytečných a okázalých póz, párty pro „starší a pokročilé“, jedna z posledních kapel, která dokáže navodit autentickou a příjemnou atmosféru doom metalu 90. let.

PIGSTY - Praha
Možná nejlepší česká koncertní kapela, úžasná grind/HC energie, hutný a kompaktní zvuk, bezchybný výkon. Lahůdka.

GODLESS TRUTH - Praha
Klasiku českého death metalu jsem viděl po dlouhých letech a potěšilo mne, že si na zatuchlém českém dvorku pořád drží svůj ksicht, originalitu a dobře šlapou.
 
 
PJ HARVEY - Let England Shake-OO-
 
1. PJ HARVEY - Let England Shake

2. KATE BUSH - 50 Words for Snow

3. ZUZANA LAPČÍKOVÁ - Rozchody a návraty


Přispěj do diskuze

zobrazit vše

DR: Tak nějak zapadlo :-)

Tohle by nemělo zapadnout, Gába referoval:
sarpanitum.bandcamp.com/

youtu.be/dMxyulGffOw

"A new MITOCHONDRION track from the to be crafted, created, and realized 3rd album ..."

docela se divím, že tu nikdo nezmínil A Dream of Poe - The Mirror of Deliverance
pro fanoušky My Dying Bride jako dělaný, mimochodem jsou z Azorských ostrovů

bod pro kotka za andyho stotta.

Dark Suns – Orange
Opeth – Heritage
Miasmal – Miasmal
Primus – Green Naugahyde
EP
Between the Buried and Me – The Parallax-Hypersleep Dialogues
Cynic – Carbon Based Anatomy
Jak na to koukám, loni jsem teda dost vyměkla, měla bych se zase vrátit k těm bezduchejm leštičkám hmatníků...

   zzn:
gorth: zzn: no, zajímavých věcí (resp. těch, ke kterým se budu vracet) vyšlo zase hrozně moc, zatímco těch, co mě vyloženě položí, není nikdy moc, já jsem spokojenej:)
u Floexe se budu muset konečně rozhodnout, někdy mi to přijde parádní, někdy jen jako jeden z těch neinvenčních mixů jazzu s elektronikou...)
slyšela jsi třeba Grails?
o tech jsem slysela naposled, kdyz tu hrali, ale uz je kradu :)
  

super je to.. dkj.

   gorth: zzn: no, zajímavých věcí (resp. těch, ke kterým se budu vracet) vyšlo zase hrozně moc, zatímco těch, co mě vyloženě položí, není nikdy moc, já jsem spokojenej:)
u Floexe se budu muset konečně rozhodnout, někdy mi to přijde parádní, někdy jen jako jeden z těch neinvenčních mixů jazzu s elektronikou...)
slyšela jsi třeba Grails?
  

o tech jsem slysela naposled, kdyz tu hrali, ale uz je kradu :)

aktuálně

diskuze