Články

přeposlat článek tisknout

Obscene Society Fest 2006

  • kdy: 13.5.2006
  • kde: Pardubice, Žlutý Pes

Díky oslavám 11. výročí firem Obscene a Insane Society byl program sobotního dne naprosto jasný. Stačilo jen sednout na vlak směr Pardubice. V Pardubicích vylézáme po pohodové cestě a zjišťujeme, že máme docela čas, tudíž je chálka v nějaké knajpě jasná volba. Někdo se z naší výpravy napere jako prase, někdo dává jen takový předkrm před pozdějšími veganskými burgry, které se staly pro mnohé z našeho osazenstva tou největší atrakcí a někdo dokonce experimentuje s místním mokem (černý Pernštejn 19°).
Vylézáme tak akorát (podle propočtů pana vedoucího, který měl již jako jediný se žluťákem tu čest...), abychom vše stihli, avšak klasicky se najdou nějaké komplikace. Nevím jestli vinou šnečího tempa nebo orientačního smyslu dorážíme do žluťáku asi se čtvrthodinovým zpožděním a proto hned letím na první účinkující JIG – AI, na které jsem byl poměrně zvědavý. A zklamaný jsem na úvod nebyl – jako nic zvláštního, ale příjemná rozehřívačka. Jednalo se o klasickou čuňárnu typu Gut, kde vynikaly hlavně hopsandy, sypačky mě zas tak nebraly (a nebylo jich zrovna málo). Kluci odehráli s velkým nasazením, byli evidentně potěšení tím, že mohou vystoupit, i publikum bylo, myslím, víceméně spokojeno.
Na další účinkující, tedy Kobru 11 jsem jen juknul a jelikož mě jejich muzika vůbec nebavila, raději jsme v poklidu načerpával a šetřil síly. Takže po takovém vcelku vlažnějším vystoupení se chystají okupovat podium N.C.C., na jejichž živou prezentaci chlívných atomů jsem byl opravdu zvědav. A jak jsem tak trošku tušil, bavilo mě to mnohem víc než z desky, skladby měly ještě větší šťávu a drive, neztrácely nic na své úchylné atmosféře a i pódiová prezentace vtáhla do děje. Nejvíce mě rozehřály pecky právě z novinky (Sick Atoms, Alcohol...) a myslím, že celkově se vystoupení moc povedlo, čímž si u mě napravili reputaci za ne příliš povedené (z mého pohledu) vystoupení v Klánovicích asi z před dvou let, kde jsem je viděl naposled. Někteří si odnesli i suvenýr v podobě paličky, které evidentně bubeníkovi přebývaly a tak s nimi opravdu nešetřil. Na NCC mě překvapil i celkem slušný zvuk (alespoň z mé pozice), kdy vše, co mělo, vcelku vynikalo a tak jsem si mohl užít i všelijaké vychytávky a zajímavé melodie. Jojo, povedené vystoupení.
Žádné zbytečné protahovačky (časově vše klape a přestávky mezi kapelami jsou opravdu slušné – tzn. žádné nekonečné čekačky, jen se připraví další kapela a jede se) a útočit se chystájí jižní Čechy (určitě ne dnes naposled). Lahar na nás vychrlili opravdu zabijáckou smršť, extrémní fast core, který trhal prdel. Zběsile uhánějící rytmika, úřvaný vokál, kratké songy, vůbec žádné přestávky mezi skladbami, jede se pořád a sakra intenzivně. Zvuk se dost měnil s vaší pozicí, a proto jsem raději, než prostor přímo u pódia, obligátně postával někde u pana zvukaře, kde bylo vše docela fajn. Lahar měli zhruba půlhodinku (jako skoro všichni) a za tu dobu nás opravdu dokonale rozemleli. Výborné zábavné vystoupení, plné extrémního hard coru, který byl podán přesvědčivě, s potřebnou razancí a výborným nasazením a bylo vidět, že i fanoušci jejich snažení oceňují a začínají pod pódiem pořádně „blbnout“.
Dnešní program je náročný, minimální přestávky na výdech – ještě, že byla venku luxusní zahrádka (no zahrádka, spíš pořádný plac...), kam se mohl v klídku jít člověk napojit, nadlábnout (vegaburgry se ukázaly velice návykové a na kolegu z naší výpravy u stánku asi dlouhou nezapomenou. Pošuka, který by jich za pár hodin zhltal takové množství asi jen tak nevidí :). Celý klub i areál Žlutého Psa je moc příjemný a opravdu na mě udělal dobrý dojem.
Jižní Čechy za jižní Čechy – tak vypadají čachry na pódiu, kde si fidlátka připravují Isacaarum. Přiznám se bez mučení, že mě jejich muzika kdovíjak neoslovuje. Uznávám kvality živého vystoupení, kde se díky skvělé show člověk nemůže nudit, ale doma si deskyIsacaarum nepustím. Tento názor mi nevyvrátilo ani toto vystoupení – muzika mě nijak zvlášť nebaví, ale skutečně se je na co dívat. Chymus svítí, krvácí, pobíhá po pódiu v podivných „křečích“ a s podivnými gesty a grimasami. Frontman je to skutečně výtečný a dokáže strhnout pozornost i kdyby jste byli slepí. Hráli se samozřejmě pecky z novinky Shibari Kata..., nechyběla hitovka Shit Paintress, na kterou se těšilo asi spousta lidí. V mých očích Isacaarum předvedli svůj standardní set (možná trošku nadprůměrný...), ale jak říkám, hudebně mě nikdy příliš nebrali.
Opět běžím na nějaké občerstvení, juknout do dister, poklábosit s přáteli a zpět dovnitř. Festa Desperato – mě neznámý pojem a myslím, že to po tomhle vystoupení nebudu měnit a vášnivě shánět jejich nahrávky. Opravdu příliš nechápu časové zařazení této kapely, kterou bych viděl spíš někde na začátek, nebo až na úplný závěr. No, ale možná právě Festa plnila roli jakéhosi odpočinku v tom nabitém programu. U mě určitě, protože tohle mě fakt nebavilo. Za prvé naprosto přeřvaný zvuk, takže ať jsem stál, kde jsem stál, nelezlo z pódia nic, co by se dalo poslouchat, jen hrozná zvuková koule, které vévodily naprosto příšerně znějící kytary. Ani po hudební stránce se o žádné spasení nejednalo, prostě takový víc „raw“ punk, který mě nezaujal opravdu ničím a tak raději jdu posedět a nabrat síly.
Z letargie mě probouzí až zvuky Contract of Blood, která dává jasně najevo, že Fleshless už rozjeli svůj gig. Jo, titulní pecku z novinky mám rád, ale jinak taky Fleshless nijak nezbožňuji. Na druhou stranu musím uznat, že nějaký death metal v tom převážně hardcorovém a grindovém chlívku docela bodnul. Fleshless jsou už natolik otrkaní a mají za sebou takových akcí, že prostě mají svůj standard, pod který nejdou (nebo zřídkakdy), taky tady nezklamali, ale nepředvedli nic výjimečného, prostě klasika (na kterou se ovšem všichni těší a pořádně jí ocení). Logicky se hrálo hlavně z novinky (The Final Cut, Sanguinica, To Kill For Skin,...), ale nezapomnělo se ani na desku předchozí, z které zněla třeba Sensual Death Immitation nebo Screaming of Decapitated. Celkově na mě Fleshless tentokrát působili až moc rutinně, prostě jen přišli, odehráli a bez větších emocí zase odešli. Což se přesně dá říct i o mně, jelikož z jejich vystoupení také odcházím bez větších emocí. Ale, kdo má rád Fleshless určitě byl spokojen.
No a teď veliký stylový kotrmelec a je tu, naopak emocemi nabitá, Thema! Koncert Themy 11 je vždy supr zážitek, umí vás vtáhnout do svého světa, úplně posluchače pohltit (to i na desce), ale podpořeno sugestivním vystupováním, stylovou prezentací a osobitou atmosférou, je zážitek vskutku parádní. Opět žádné protahovačky mezi skladbami, Thema při koncertech nemluví, komunikuje pouze hudbou, kterou řeknou vše, co potřebují. Je vidět, že jsou do své hudby úplně ponořeni, koncert prožívají a já s nimi. Kombinace agresivních i melancholických kytar, hardcorové údernosti a přímočarosti, do toho výborný vokál, který je také velice agresivní, uřvaný, přesto se v něm odráží jakýsi smutek, beznaděj. Opravdu jsem byl z jejich vystoupení nadšený a nemůžu udělat jinak, než tuhle bandu doporučit všem, kteří mají rádi emo core. Minimálně na živo je to fantastický zážitek. Do svého repertoáru Thema zařadila i nějakou tu novinku, která naznačuje, že nové album bude fakt maso (nevím, jestli je to v souvislosti s Themou zrovna ten správný výraz :)!
No a protože na pódiu už dlouho nebyly žádné jižní Čechy, dovalil se Vlakin se svou bandou. Ingrowing právě vyšla nová placka Cloned and Enforced (očekávejte recenzi) a proto jsem byl opravdu zvědav, jak budou tento materiál prezentovat na koncertě. Bohužel byli ochuzeni o jednu kytaru, když nemohl dorazit kytarista Rob. Eddie tak táhl všechny kytarové party sám. No co vám budu o Ingrowing povídat, to je taky jedna z kapel, která zklamat opravdu neumí. Parádní grind core, osobitý Vlakinův vokál i přednes, to je prostě pro Ingro charakteristické. Hlavně nové skladby se mi moc líbily, je v nich k naleznutí spousta zajímavých kytarových melodií (škoda, že nebyl Rob, asi by to se dvěma kajtrama vyznělo ještě lépe). Lidí se na panáčky přišlo podívat opravdu dost (návštěva slušná, uvnitř pořád spousta lidí a to ještě vždy hromada lidí posedává a popíjí venku) a klasicky se řádí, to také ke koncertům Ingro neodmyslitelně patří. Vlakinovci prostě nezklamali a předvedli tradičně dobrý výkon.
No a blížíme se do finiše a jsou tu hlavní hvězdy Yacoepsae. Navnaděn z jejich vystoupení na OEF 2005, kde se mi moc líbili, jsem pln očekávání a těším se na „turbo speed violence“. Ovšem tentokrát mě to tak nevzalo. Opravdu (bohužel...) musím říct, že jejich vystoupení pro mě bylo zklamání. Ne snad, že by předvedli špatný výkon, ale čekal jsem víc a to byl asi největší problém. Přijít a vidět je jako neznámou kapelu, asi by se mi to líbilo, ale takhle jsem prostě cítil rezervy. Zejména jsem se těšil na turbo vypalovačky, avšak ty ultra sypačky byly vždy jen takovým chvilkovým zábleskem a pak se tak nějak divně muzika držela i ve středních tempech, kde jakoby kapela odpočívala. Překvapilo mě hojné zastoupení takových těch středně-tempých pasáží, kde se toho moc neděje, a tak mě opravdu bavily jen ty rychlé sypanice za doprovodu uřvaného zpěvu (ten byl výborný). Yacoepsae jako hlavní hvězdy měli logicky nejvíce prostoru a tak se na pódiu potili něco kolem hoďky (možná trošku míň, teď si nejsem jistý).

Hudba dohrála, koncert končí, tak se v klídku ještě občerstvíme, vyměníme si dojmy a zážitky a hurá na noční cestu na nádraží, která se opět pěkně protáhla a přišlo mi, že jsme šli věčnost. Když se konečně dostaneme do nádražní haly, k našemu překvapení potkáme na lavičce odpočívající Márnici, s kterýmžto pak sdílíme kupéčko a on nás neúnavně zásobuje vtipy, takže i přes pozdní hodinku nálada celkem živá. Jeho evidentně dobrou náladu jistě vydatně podporoval fakt, že ne zrovna každý den se vám podaří dohodnout si na koncert Suffocation. Pánové a dámy, srpen v Matrixu zažije na Fest of Mad 5 asi hotové peklo.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze