11.5.2009 @ Praha, Black Pes

Jelikož jsem už nebyl na koncertě dobrý uherský rok, těšil jsem se na nějaký ten bordel jako malý Jarda. Tentokrát se jednalo o mimořádný kravál, podruhé k nám zavítali vysokorychlostní drtikolové Origin. Ti jsou známí svými nekonečnými šňůrami - jak po Evropě, tak po Státech. Praha byla osmnáctou zastávkou a dalo se čekat, že grupa toho už bude mít dost. Kapelu čekalo v Evropě ještě šest vystoupení, pak dva týdny hodit nohy nahoru a od června jedeme nanovo. Na severním americkém kontinentu skupinu čeká neuvěřitelných 42 koncertů, což je notná dávka i pro workholika s fyzickými parametry Otesánka.
V Pejskovi se to už kumulí, návštěvnost se dostala na číslo kolem sto hlav (můj odhad) a s úderem osmé se na pódium šinou Slovačiska Mortally Infected. Z aparátu se vyvalil brutálek á la Disgorge (US) a ten hoši z Bratislavy drtí bez nějakých výraznějších změn až do konce svého setu. Slovenskému UG rozhodně dominuje death metal, MI toho už pamatují dost, přesto jejich produkce nijak nevybočuje ze zavedených standardů žánru. Podobných spolků běhá po matičce Zemi stovky, navíc chrocht-chrocht slamovací pasáže á la Devourment se rychle zajídají a člověka po třech písních vysloveně pijí krev. Tenhle model BDM se rychle vyčerpal a je škoda, že chlapci z „nedálného východu“ nepřijdou s něčím vlastním. Takto to chápu jako projev lásky k danému stylu. Brutal death until our brutal death!
V průběhu koncertu MI se kvartet z Origin potuluje po hospodě, je vidět, že turné není žádný med, hlavně hrouda tuku James Lee se povaluje v pohovce a nevypadá moc akčně. Ale k věci. Heaving Earth se už pohybují na pódiu, sestava jasná (Zmetek vlevo, Patrik vpravo, prozatím stále žádná basa), chvíle zvučení a jde se na věc. HE vidím potřetí, tentokrát však měl zvuk do optima dost daleko, takže jsem se v novějších skladbách nechytal. Ty mi přišly rychlejší a v mnohých nasypaných smrštích – podporovaných trochu monotónním Střapovým řevem - evokovaly takové Vital Remains (i vyhrávky byly), v monstrózních pomalejších rifech vítr fouká od Morbid Angel (což je jedině dobře, ty nápady jsou velmi silné). Celkově si skladby netroufám hodnotit, neboť v rozostřeném nečitelném zvuku se posluchač snadno ztratil. Ale deska bude co nevidět, pak už bude možné srovnávat studiový výsledek s jeho živou prezentací a kritika bude příště věcnější.

Origin jako hřeb večera poněkud zklamali. Při přípravě na koncert samotný se zvučily hlavně bicí pana Longstretha a zbytek se dolaďoval až při vystoupení, což při nejvyšší míře tolerance nedokážu pochopit. Nejsem a ani nechci být soudcem; zda za to může kapela nebo zvukař, nehodlám posuzovat, výsledkem ale bylo to, že první píseň vlastně hrály jenom bicí a do nich se posléze zapojil vokál. Floresova baskytara nikde, o jeho doprovodném vřískotu ani nemluvě (ten nebyl slyšet téměř celý koncert), Paul Ryan jako jediný kytarista sice hraje, ale jeho hru si musíme domýšlet. Postupně se to sice zlepšuje, ale po třech skladbách mám sto chutí odejít. A to myslím vážně! Má tohle člověk zapotřebí? Všechno zachraňoval jako vždy spolehlivý Longstreth, který byl jako jediný pořádně slyšet a o jeho kostru kanonád se dalo opřít. Situace se ale zhruba od páté věci radikálně zlepšila, lidé taky oživli a vlastní koncert pořádně začíná až v jeho polovině. Konečně si tedy příchozí mohli vychutnat tu nepochopitelnou smršť, kdy se jede po celý průběh skladeb totálně na max a sype se tak, že všechny mlynářovy sýpky jsou bez mouky. Malým mínusem byl frontman James, jenž už tak nefrázoval (jako na Informis Infinitas Inhumanitas) a spíše zahuhlaně řval. V pauzách mezi písněmi lidi naoko nazlobeně hecoval, ti na to však docela srali. Vrchní křikloun nakonec dostal jiný druh „feedbacku“ – to když ho uprostřed skladeb jakýsi fanoušek krmil faječkou se zeleným tabáčkem. Jojo, jsi v Čechách, tak hul!
Pár zbytečných vět o Johnu Longstrethovi. Fascinující na tomto člověkovi je, že tu jednu věc, co ovládá, umí nejlépe na světě. Ano, dalo by se psát o technice jeho hry (dvoukopákové koberce hraje na dvojky, posezem připomíná Gena Hoglana atd.), ale lepší zajisté bude, když zájemce odkážu na YouTube, kde se jeho videa dají napočítat v desítkách. Jeho zavalitá postava umožňuje dávat do úderu velkou sílu i bez nějaké očividné tělesné námahy, ten člověk se absolutně při hře nehýbe. Ta grácie a pohoda, se kterou tempa kolem 260 bpm hraje, je nepochopitelná. Kdyby to tak ale nebylo a musel dřít víc než je třeba, tak by zas tu nekonečnou šňůru nemohl vydržet a šlachy by mu brzy řekly „čau“, o tom není pochyb. A co se vlastně hrálo? Vše podstatné. Ze tří íček Portal, Perversion of Hate, Implosion of Eternity; z Echoes Reciprocal, The Burner, Staring from the Abyss a z Antithesis zazněly The Aftermath, Wrath of Vishnu, Finite, The Beyond Within, dlouhatánská titulní Antithesis. Cca stovka příchozích se probudila až v závěru, vyřvali si dvě skladby navíc a konec šmytec.
Ačkoliv se to po předchozích naštvaných litaniích nemusí zdát, Origin zahráli svůj standard, o kterém se drtivě většině podobně laděných skupin ani nesní. Světová špička, která doplatila na zvuk a trochu ospalou atmosféru. Možná by to chtělo na prknech druhého kytaristu… Poprvé s Misery Index to bylo lepší.