Články

přeposlat článek tisknout
ORANSSI PAZUZU, COBALT, DEMIMONDE

ORANSSI PAZUZU, COBALT, DEMIMONDE

  • kdy: 11.5.2017
  • kde: Praha, Futurum

Tupí a primitivní Cobalt sofistikované headlinery roznesli na kopytech.

Trojice nápaditých metalových kapel se na jedné akci moc často nesejde. Zejména příležitost vidět Cobalt byla opravdu výjimečná, ale zároveň právě u nich bylo možné si od živého provedení slibovat hodně. Oranssi Pazuzu si u mě měli napravit reputaci po dávném rozporuplném vystoupení na DBE a u Demimonde jsem byl prostě zvědavý, jak jejich poměrně komplexní tvorba vyzní naživo. I když je trochu zvláštní chodit na kapely 15, 10 a 5 let poté, co byly opravdu aktuální.

DemimondeDemimonde živé hraní překvapivě sedlo, byť se při něm posunuli výrazně jinam. Kosmické klávesy prakticky nebyly slyšet, takže ven lezl spíš poměrně svérázný prog/tech thrash/death s pěkně nazvučenými kytarami a obtížně slyšitelnými bicími. Skladby takhle fungovaly solidně a potvrdil se letmý dojem, že klávesová takyavantgarda nového alba není součástí podstaty hudby, ale spíš doplňující atmosférkou – na Mutant Star to bylo jinak. A propos – kombinace dobovosti avantgardního metalu z přelomu tisíciletí a dobovosti djentu, které aktuální polohu Demimonde výrazně zabarvují, je taky pozoruhodná. Cílovka téhle hudby už dávno nejsem, ale bavil jsem se – fair enough.

CobaltDemimonde byli na své poměry hodně metal, ale s Cobalt se to samozřejmě nedalo srovnávat. Přímočaré, šlapavé hoblovačky s davem pěkně mávaly, ale zároveň vynikly i skladatelské schopnosti a osobitost projektu Erika Wundera. Přirovnání k raným Celtic Frost dávala smysl, podobnost s tím, co před oněmi deseti lety dělali Nachtmystium, byla také evidentní, jenže pak tu byl ještě onen jižanský/stonerový/bluesový aspekt, díky kterému připomněli Cobalt i Mastodon, a koření americany. Žádná revoluce, jen nenápadný úkrok stranou a nenásilné fúze – a deset let staré hlášky o metalové progresi v regresi začaly znovu dávat smysl. Ulepené pivní bříško polonahého zpěváka nebylo důležité, tenhle koncert i díky přesnému, ale agresivnímu zvuku krásně šlapal.

Oranssi PazuzuKdyby dokázali Oranssi Pazuzu přijít s podobně průzračnou formou jako Cobalt, mohlo jít o fascinující koncert. Spojení psychedelického rocku a black metalu má obecně ohromný hypnotický potenciál, jenže Oranssi Pazuzu se jen málokdy nechají opravdu unést onou vlnou, většinou se ji až příliš snaží formovat a připravují se tak o bezprostřednost a poutavost. Cobalt v horších výchozích podmínkách lépe chápou, jak dát blackovému riffu náboj, který v repeticích posluchače odnese do nekonečna. A tak Oranssi přidávali synťáky, hluky, kytarové vrstvy a decibely, ale všechno marné, nic nestrhlo. Přesné důvody se hledaly těžko. Možná byla hudba přeplácaná, možná měly ve zvuku víc vyniknout synťáky nebo basa, možná by Oranssi potřebovali jednodušší bicí. V dané situaci jsem ale přes brutálně hlasitý zvuk zůstal zcela netknut a stále víc se nudil. Oranssi Pazuzu bohužel už asi navždy – studiově i živě – zůstanou v poloze, kdy se budou strefovat jen těsně vedle vysněného výsledku, který by mohl být tak působivý. Takhle bohužel jejich zajímavý styl až příliš často ubíjí těžkopádnost.

Fotky © MetalGate

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Načíst jiný

Demimonde jsem slyšel jen 2 poslední skladby (? a Laval Formation), asi nejlepší zvuk s jakým jsem je zatím slyšel a asi i nejlepší zvuk z celýho večera (až teda na zanikající virbl v sypačkách - prej špatná blána :) ), jo taky mě to (trochu překvapivě) celkem bavilo, i když... no prostě pořád dojem, že před 5-10 lety by mě to asi bavilo víc...

Kabált taky jen dva poslední songy, hrozná nuda, nebavilo vůbec, ale kupodivu mi zpěvák oproti desce vyloženě nevadil...

OP fajn/dobrý, ale ani potřetí mi to živě úplně nesedlo/nepřesvědčilo... zvuk nebyl až tak hroznej (zkusil jsem postupně 3 místa a dál od podia lepší), ale zvláště v těch nejvíc nářezovejch, hlukovejch místech to byl až moc "rozostřenej" a převýškovanej bordel (bez špuntů bych to asi vzdal), klávesy/synthy a i některý další zvukový - kytarový detaily zanikaly, basa byla slyšet, ale měla být prostě víc, chyběla větší hutnost, bez toho ta hypnóza nemůže fungovat... lepší byly spíš ty klidnější momenty a pak Vasemman käden hierarkia bavila dost, ale ani ta mě úplně nedostala... no a bicí - on dobře hraje ty divno-rytmy přes přechody (třeba v Lahja válel), ale třeba "sypačky" mu moc nejdou, resp. to hrozně šidí - hlavně kopáky (kopne jen tak jednou za čas "aby se neřeklo") a občas mi i v jiných partech přišlo, že to nějak úplně nedává/trochu křeč... no prostě celkově zase dojem, že když si to pustím doma z desky, tak si to užiju mnohem víc...
největší + celýho večera byla koupě 2LP reedice Kosmonumentu - moc pěkně udělaný, koupil jsem i LP debut, ale ten je teda trošku "odfláklej" mi přijde...
asi škoda, že jsem nešel loni no...

Cobalt hodně solidní, ale Oranssi Pazuzu pohřbil totálně dokurvenej zvuk. Na Chmelnici to tenkrát bylo jak z desky a mráz chodil po zádech tam & sem.

já jsem OP viděl prvně a za mě dobrý, za pomocí substancí, takže já jsem spokojenej.

aktuálně

diskuze