Je moc malá. To je první věc, která mě napadne, když se v jedné větě řekne Chmelnice a Nile. Nijak špatné to nakonec nebylo, ale to předbíhám.

Švýcary Darkrise jsem nikdy předtím neslyšel. O to víc jsem byl překvapen. Darkrise hrají brutal death střižený ve stylu Dying Fetus a šlape jim to obdobně dobře. Čišela z nich energie a musím konstatovat, že ze všech otevíracích kapel, co jsem kdy slyšel, byli nejlepší. Až tak dobří byli.

Zonaria byla druhá kapela na řadě. Jediné, co mě po pár sekundách poslechu napadlo, bylo: „Božíčku, to je ale pěkně teplej a špatnej death/black.“ Pánové jako kdyby vypadli z oka Keep Of Kalessin, ale kvalitou jsou daleko pod nimi. Jejich výstup trpěl sterilitou; umělý, bez nápadů a s trochou mentality Children Of Bodom.

Tato kaňka naštěstí zmizela dříve, než mě znechutila natolik, aby mi zkazila celý koncert. Pak přišli na scénu poctiví teutonští thrasheři Dew-Scented. Trochu jim trvalo, než se rozehráli, ale posléze se dostali na úroveň Darkrise a pachuť po Zonarii byla tatam. Jejich hostující kytarista pro toto turné, Michael Hankel, do kapely zapadl naprosto bez problému. Jako trochu úchylnou poznámku pod čarou zmíním to, že mi neustále připomínal Hugha Laurieho (Dr. House), až na ty dredy. Frontman Leif Jensen se snažil ke konci jedné ze skladeb roztleskat publikum, ale moc mu to nevyšlo. Já sám to moc nemám rád a bylo vidět, že na to ostatní taky celkem kašlali.

Čtvrtou kapelou byli Melechesh. Tentokrát neměli žádné vonné tyčky jako před pár lety v Rock Café. Mezopotamští kouzelníci nedávno vydali nové album The Epigenesis. Nemám ho ještě moc naposlouchané, ale zvuk je velmi podobný Emissaries, což není zrovna dobrá zpráva. Menší nejistota však byla brzo zažehnána samotným provedením jejich vystoupení. Melechesh je kapela plná ostřílených hudebníků, kteří dokáží podat i slabší kousky ze své diskografie tak, jako kdyby to byly jejich největší hitovky. Ani tak moc nevadilo, že hráli především z posledních dvou alb s výjimkou Triangular Tattvic Fire ze Sphynx, i když strašně rád bych slyšel alespoň jednu skladbu z Djinn :( Když jsem si nechával podepsat čerstvě pořízenou reedici Djinn, tak jsem se Ashmediho zeptal, proč na ně nedošlo. Jeho odpověď byla stejná jako minule: „Málo času!“ To je ale jen výmluva. Nakonec to ale bylo jedno, poněvadž jsem se stejně nechal unést a přesunul se do kotle.

Headlineři Nile měli samozřejmě nejdelší přípravu. Postavit a nazvučit Kolliasovu monumentální bicí soupravu prostě chvíli zabere. Všichni vypadali, že mají dobrou náladu, včetně Karla (všichni víme, jak moc důležité to je :)). Na turné kapela podporuje poslední album, takže šlo očekávat, že z něho bude hrát nejvíce. Po krátkém intru z In Their Darkened Shrines spustili hned Kefír!!! Vlastně Kafir!!! Sám jsem z ní nebyl moc nadšen a čekal jsem další. Naštěstí se nevybodli na starší alba, takže jsme slyšeli Serpent Headed Mask, Sarcophagus či Black Seeds of Vengeance. Hlavně Sarcophagus mě překvapil a potěšil mě o to víc. Není to zrovna totiž typická koncertovka, ale má geniální atmosféru. Výkony všech byly prakticky bezchybné, ale to se u nich tak nějak očekává. Celkově šlo o typicky dobrý výkon Nile se zajímavějším výběrem ze starších alb. Více kolega Sud…