Články

přeposlat článek tisknout
MetalGate Massacre vol.6 - finále

MetalGate Massacre vol.6 - finále

  • kdy: 3.3.2016
  • kde: Praha, Modrá Vopice

Tři základní kola o třech kapelách, kdy vítěz pokračoval do finále, a k nim kapela s největším počtem hlasů na druhém místě - Agassiz, MeltDown, LateXjesuS a Drunk with Pain.

Na každou z kapel jsem se těšil, jelikož to v každém z večerů bylo vždy to nejlepší, co zaznělo. A to tento čtvrtek bylo v Praze povícero lákadel, na která se dalo zajít. Proto bylo příjemným zjištěním, že Vopice byla více než slušně zaplněna.

MeltDown

Nejvíc jsem se těšil na MELTDOWN, o to víc mne štve, že ač jsem dorazil úplně přesně, už se hrálo (nějak mě ty výpadky v základních kolech asi uklimbaly). Takže bleskově odložit batoh, bundu, vybalit foťák a šup "pracovat" (tímto se klukům omlouvám, ale víc lepších fotek nemám). Domácím (pražským) to hrálo hůř než v základním kole a nejvíc to brzdily bicí (a čert vem tu upadlou paličku) - ve šlapavých pasážích to ještě šlo, ale problém byl v nástupech a rytmicky složitějších úsecích. A při dálce jednotlivých skladeb jsem se několikrát přistihl, že mám problémy i s laděním kytar a sbory. Nejvíc mne, stejně jako posledně, bavily skvělé klávesy - nebýt jich, tak by se skoro dalo mluvit o tom, že vystoupila úplně jiná kapela. Ale abych nepřeháněl - MELTDOWN mají úžasný potenciál, je vidět, že mají jasno, co chtějí hrát, mají na to i schopnosti (Honza Řebíček - klávesy, Michal Kříž - sólová kytara!), 6 lidí, co "taví" dohromady muziku, která si bere od každého trochu - death, black, metalcore, progressive metal. Vyplatí se je určitě poslouchat a sledovat! (Bandzone)

LateXjesuSLATEXJESUS spustili svoji diskotéku také dříve, asi o 10 minut. Tradičně skvělý úvod, včetně návštěvy Blackwish v obecenstvu s výzvou k modlení. O polovinu méně členů, podstatně méně komplikovanější hudba, ale o to větší show. Performance! Právě audio-vizuální provedení je podstatnou částí úspěchu "latexaček" (a tím nechci říct, že si stačí vzít na pódium holku a vyhrajete). Po výborném rozjezdu (Plastic Queen a s ní se i končilo) a Abbě se to lehce zadrhlo při výměně nástrojů (kytara za klávesy a zpět), ale jinak show měla švih a spád. Blackwish se na pódiu chovala cudně, i se nestoudně nabízela. Všechny prostředky jsou dovoleny a povoleny, proto je třeba je využít a o hlasy si říct všemi půvaby (tady ani teda nemůžu napsat, že to byly podpásovky :-)) Ale tak to má být! Blackwish je tady tím, kdo tuhle kapelu dělá zajímavou. I kdyby nebylo té doprovodné show, její práce s hlasem je nádherná. (Bandzone)

A pak tady začíná jeden příběh z Venezuely se šťastným koncem. V pauze jsem se totiž od Juana dozvěděl, jaké je jeho rodiště a jedna ze skladeb byla i příběhem z domoviny. Problém 'vypravěčských´ songů někdy bývá v tom, že se snažíte textem něco sdělit, ještě u toho dobře vypadat a zároveň to musí hrát. Co bylo obsahem skladby, nevím, ale tentokrát mi jako reminiscence vyvstali němečtí mistři pirátských radovánek Running Wild. Ale Brňáci se naštěstí nepotáceli, ani nezaškobrtali hudebně - o kolik níž pro mne byli Meltdown, o to víc vyrostli DRUNK WITH PAIN. Přestože stále mám výhrady k určité celkové jednotvárnosti, kvituji, že jim to neskutečně dobře spolu hraje, má to ucelenou formu, tvar, směr a myšlenku. Že je to podobné tu či onde může být zásadním problémem v budoucnu, kdy třeba dojdou nápady, ale zatím držím palce! A velmi příjemné bylo i vystoupení s Viktorií Surmovou, jakožto i první přídavek večera a v neposlední řadě poděkování ostatním kapelám. Sympatické, skromné, milé. (Bandzone)

AGASSIZ začali novinkou v duchu rozervaného post/cinematic metalu (tenhle termín se mi začíná poslední dobou hrozně líbit, vlastně to nic neřekne a přitom si za tím každý může představit, co chce). Trio je základní stavební kamen, někdy totiž vlastní kouzlo hudby je právě v tom minimalistickém přístupu (ale teď mě proboha zase někdo nevezměte za slovo a neomlaťte mi o hlavu třeba Sonar). Tvorba AGASSIZ je ve své podstatě animálně přímočará, přesto si jednotlivé nástroje dávají dostatek prostoru vyniknout. Opět je nutné vyzdvihnout mladého bubeníka Martina Sikoru - energie v úderu, přesnost, rychlost na přechodech! Famózní výkon! Trochu jsem tentokrát postrádal výraznější basu (Jakub Zemánek), ale kytarista Tomáš Sikora (takže bráchové?) se proměnil v dokonalého hecíře a showmana a bez oddychu uháněl vpřed a uváděl jednu skladbu za druhou. A že prý hlasová indispozice? Nevšiml jsem si a jak už jsem byl připraven na trochu řezavější kytaru a řvavější vokál z prvního vystoupení, tak tentokrát mi všechno sedlo a v jeden moment na mne dýchlo až cosi mastodonovského. (Bandzone)

Drunk With PainJeště jsem neprozradil, komu že jsem dal hlas. Každá kapela měla svoje plusy a mínusy, a ty jsem musel porovnat, vyhodnotit a sečíst. A taky přidat maličko toho srdíčka a aktuálního rozpoložení. Každá kapela zahrála skvěle to ano, ale vítěz může být jen jeden. MELTDOWN si kdykoliv rád poslechnu a je to velká naděje, ale ještě to chce čas, pořád je tam prostor na zlepšení. A trochu mi i přijde, že tady kolísá vážný přístup a vlna mladického nadšení. To mají ostatně společné i s DRUNK WITH PAIN. Tady je zápal, drive, ale zase mi tam chybí trochu toho "vlastního ksichtu", zatím je to spíše pomalý odpich od velkých vzorů. Angažování zpěvačky z klipovky (Keep Me Alive) naopak svědčí o tom, že finále kluci nechtěli podcenit a na tom, co dělají, jim záleží. LATEXJESUS mne živě bavili, protože tohle je prostě hudba na dobrou párty! Takže proč nakonec vlastně AGASSIZ? Sám jsem se sobě divil, jelikož, upřímně, tohle byla jediná kapela, o které jsem si před finále myslel, že propadne. Ale pro ten celkový tlak, který předvedli a přitom si vystačili s kytarou, basou a bicími?! Nepotřebují žádné efekty, žádná extra světla, žádné extra vybavení. Prostě návrat ke kořenům v moderním pojetí! (A zůstal bych u angličtiny!)

Agassiz

Jak jsem zmínil na začátku, návštěva byla velmi slušná - ne že by se tam v jeden čas opravdu pohybovala skoro stovka lidí, ale každá z kapel měla svůj kotel a celý večer se všichni výborně bavili. A za sebe musím říct, že i přes všechny ty svoje (někdy rejpavé) komentáře k organizaci (tak jsem věčně nespokojenej Čech, že?), jsem si letošní ročník opravdu užil. Finále mělo svojí kvalitu, je vidět, že se dají najít české kapely, které umí hrát a nebojí se přihlásit do "nějaké" soutěže. Ano, chce to štěstí a být na správném místě v pravý čas. Jak jinak.Vítězství bylo tentokrát skutečně o prsa. Pořadí jsem tipoval zcela jiné - bylo pro mne tedy překvapení, že se na první místo dostali DRUNK WITH PAIN. Tentokrát nelze říct, že si jednotlivé kapely s sebou někoho přivezly, takže je to vítězství poctivé, vyhrané. Naopak šokem (doslova) pro mne byl "prodadák" holek z LATEXJESUS. 14 hlasů? To je dost kruté, ale někdo to holt musel být. Každopádně na třetím místě - AGASSIZ (32 hlasů) se můžou cítit ještě hůř, jelikož jim nahrávací čas ve studiu vyfoukli o jeden jediný hlas MELTDOWN (33 hlasů).

Pořadí určilo 88 hlasujících a 5 porotců. Váha hlasu poroty byla 88 x 0,05 = 4,4 - zaokrouhleno na 5 hlasů.

1. místo - DRUNK WITH PAIN 34 (29 hlasů diváci +1 porota)
2. místo - MELTDOWN 33 (23+2)
3. místo - AGASSIZ 32 (22+2)
4. místo - LATEXJESUS 14 (14+0)

Porota: KoNě (Petr Korál & Bohouš Němec), Chymus, Serpenth (Belphegor) a Růžena Šmejkalová (zástupce kreativní divize Artellery).

Videa © Patrik Chrastil

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze