Články

přeposlat článek tisknout
MAYHEM, NOCTIFERIA, GURU OF DARKNESS, I DIVINE

MAYHEM, NOCTIFERIA, GURU OF DARKNESS, I DIVINE

  • kdy: 25.5.2010
  • kde: Praha, Exit Chmelnice
report_1012_px2

Kvůli alkoholu, revizorovi a jednomu dobrému skutku jsme dorazili na koncert pozdě, nicméně šlo o štěstí, akce místo v avizovaných 19:00 začínala ve 20:00. Vcelku nepříjemným, nicméně tradičním překvapením byla rovněž účast další (celkem již čtvrté) kapely.

První dva vystupující jsem viděl vsedě z rohu. I Divine se označují (sami, nikdo jiný by to asi neudělal) za experimentální black metal. Podle mě šlo o vcelku obyčejný střednětempý black metal s pozounem/trombónem (nejsem si jist, jaký je mezi nimi rozdíl a anglické trombone může znamenat obojí), jehož využití rozhodně žádným experimentem nebylo (nepublikovatelná vsuvka: začínám své sledování deviací kapel; trombonista víc headbanguje než hraje a při headbangingu decentně masturbuje ten gigantický zlatý falus). Nicméně, vsedě se Hunové poslouchali vcelku příjemně a lidem před pódiem se asi taky zamlouvali. Jeden kamarád to komentoval jako slabší odvar Sear Bliss (členy I Divine jsou čtyři bývalí členové Sear Bliss), druhý, vášnivý poslouchač klasiky a jazzu, se plavil na (typicky symphoblackové) jednoduchosti trombónu. Zábavné (oba významy se spojily a zahnaly nudu).

Guru Of Darkness přibyli jako poslední, tudíž jsem naprosto nevěděl, co mám čekat. Podle kostýmů jsem nicméně správně odhadl sympho-black. Jeden z kytaristů, postavy přibližně Nicka Barkera, oblékal hábit velice podobný kostýmu Smrtě z divadelních adaptací Pratchetta… vlastně i warpaint měli podobný (kromě toho: dědeček Hříbeček… jo). (Další nepublikovatelná vsuvka: Zpěvák byl evidentně homosexuální exhibicionista… rozepnutý kabát, nic pod ním, efektní odložení kabátu a, bože, ty přiléhavé kožené kalhoty a otáčení se zády k publiku… damn it.) Warpaint měli všichni a došlo to tak daleko, že jsem si nebyl jistý, jestli nejde o recesi – zpěvák nepředváděl zlé výrazy, ale rovnou škleby, olizoval stojan na mikrofon (ještě jedna nepublikovatelná vsuvka: ano, cocklicker). Na první půlce setu byla překvapivě nejzajímavější potlačená symfonická složka, zcela bez typické pompéznosti; snad to šlo jednoduchostí až do ambientu. Ve druhé části se zrychlilo, místy to připomínalo 1349, místy (nějak) Satyricon prvních dvou alb. Opakuji hodnocení I Divine.

Na Noctiferii jsem si šel stoupnout dopředu, zčásti kvůli industriálně vypadající soupravě čtyř bubnů stojících vedle normálních bicích (které nakonec působily nevyužitě), zčásti proto, abych měl jisté místo vepředu na Mayhem. Zněli sympaticky, pod tagy black-death-industrial metal bych se podepsal, přestože industriálna nebylo mnoho; díky občasnému sypání brambor po dřevěných schodech to připomínalo deathcore, ale líbilo se mi to, takže si myslím, že to deathcore nebyl. Velkým plusem bylo lepší nasvícení, první dvě kapely vypadaly díky blikání žluté a červené poněkud pouťově; vcelku sympatický dredatý frontman, jednoduché rytmy, slušná technika, nejlepší zvuk večera (mocná basa). Jenže hráli tak dlouho, až mě to přestalo bavit. Ohlas byl dobrý, ovšem když se zpěvák zeptal, kdo zná jejich druhé album, nastalo trapné ticho. Celkově předkapely tedy nepřekvapily, ale vcelku nenudily na rozdíl od strašlivých Entombed a jejich supportu loni na Winter Assaultu.

Mayhem. Pardon, ale jebat kult. Ten setlist…!

report_1012_px1

Čekal jsem bordel, nerozeznatelné melodie, neustálé změny v bicích, hellhammerovskou apokalypsu jako na BA 08 a Ordo! Formálně vcelku v pořádku: Attila mixující kostým kněze antixkřesťanské (x – libovolná planeta, kde mají lidé čtyři ruce) církve a Jokera, kytaristé a Necrobutcher v pozadí, mlha, vůně

report_1012_px4

kadidla; začíná se jakýmsi symfonickým intrem („To zní jak něco od Strausse.“), přestože předchozím kapelám atmosféra chyběla, Mayhem bez problémů navozují temnou hrůzu; jen v rámci té temnoty Hellhammer nemusel být v koutě, kde na něj nebylo pořádně vidět (takže jsem si Mayhem nejvíc užil při jeho zvukové zkoušce). Šum taky na true úrovni. Jenže – já nechtěl slyšet šest věcí ze strašně kultovních a přeceněných DMDS, naživo je totiž slyšet šum, Attilu a poměrně monotónní bicí… Navíc si to všichni „trve pvre“ fandové strašně užívají, jede kotel (zlatí Satyricon headbangers), na což nejsem alkoholicky připraven… Ještě že to na Illuminate Eliminate utichá, tohle pomalé beztvaré zvěrstvo prostě pogující lidé očividně nedávají… Hellhammer tluče tradičně skvěle, žádné brambory, koberce! (Poznámka, která by se dala jakožto irelevantní zařadit k nepublikovatelným: podle způsobu, kterým Necrobutcher odkládal pití, bych si dovolil hádat, že byl řádně podnapilý.) Je nutné vyzdvihnout Freezing Moon jakožto skladbu, ve které byla slyšet melodie déle než do začátku bicích. Asi čtyři songy před koncem jsem se dokázal do setu docela vcítit a užil si rock’n’roll Deathcrush, Carnage a dvě věci z DMDS. Tradiční Pure Fucking konec.
Zbyly rozpaky, vědět, že bude jen jedna věc z Ordo Ad Chao, nejdu… A Time to Die jsem poznal až podle „Have I been understood?“ a z Wolf’s Lair Abyss bych radši něco jiného než Ancient Skin… Ani nevím, jestli příště jít, srdce mě bolí, když slyším nevyužitý Hellhammerův bubenický potenciál (bylo by krásné vidět ho s Arcturus, ovšem z ohlášeného návratu mám spíš obavy). S pokusem o nadhled: je fajn, že si koncert příznivci starších Mayhem nehorázně užili - během skladeb vládl kotel, mimo ně řev „mejhéém“ a vytleskávání kapely, zejména Hellhammera (který také poděkoval).

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Mayhem po letech opět v Praze, tentokrát ovšem s Attilou Csihárem (Tormentor!!!) za mikrofonem, Morfeem (Limbonic Art) a nějakým francouzským týpkem (ex-Vorkreist, ex-Epic) drtícím šest strun – i tak by se dal krátce shrnout koncert, který proběhl v úterý 25.5.2010 v žižkovském klubu Exit Chmelnice. Ostatní kapely totiž měly do nějakého taháku skutečně daleko, což se koneckonců projevilo i během jejich vystoupení, která mě z větší části nudila. Abychom ale dali tomuto reportu alespoň jakési zdání serióznosti, tak si veškeré dění projdeme pěkně popořadě.

Začínat se mělo standardně v 19:00 a standardně se začalo někdy okolo 19:45. Toto upřímně řečeno nechápu, jelikož zvuk stál po většinu koncertu za starou belu. Nešlo sice o žádné hlukové koule, ale k dokonalosti chybělo též mnoho. Dalším negativem se ukázala být nízká návštěva. Ne že bych byl až tolik překvapen, ale pokud ta byla na Hell Militia způsobena „totální obskurností kapel“, tak zde šlo zřejmě o něco jiného, jelikož Mayhem se z tohoto moc podezřívat nedají. No nic, přejděme k muzice.

I Divine předvedli poměrně nevtíravý tvrdší metal se sekanými a místy různě kroucenými riffy, které tu a tam prokládala již zmíněná melodie trombónu, dokonce jsme měli možnost slyšet i nějaká ta sólíčka. Melodičnost Sear Bliss byla na jejich projevu vcelku patrná. Jako půlhodinový předkrm na začátek docela fajn, ale desku si stahovat nebudu.

Druzí v pořadí, kteří ale nebyli dopředu inzerováni, vystoupili italští Guru Of Darkness. Při jejich setu byl čas si dojít na pivo, na hajzlík a taky koupit nějaké nahrávky. Kdyby se zpěvák oběsil na šňůře od mikrofonu, o což se teatrálně pokoušel, srdce mé by zaplesalo. Hlavní problém vidím v tom, že kapela hrála stále totéž dokola, přičemž postrádala charisma Darkthrone na albu Transilvanian Hunger (údiv). Tremolo-black metal s blastbeaty aneb hluková stěna s minimem změn. Což o to, hluková stěna mi ani tolik nevadí, ale musí být dostatečně nápaditá (slyšte US kapely Volahn či Arizmenda). Jinými slovy se musí točit, hýbat, vyvíjet, měnit tempo a tančit podobně jako polární záře. To ale nebyl případ těchto Italů. Sterilní, nudné, plytké, šeď, šeď. Proč takováto kapela doprovází na turné Mayhem mi nejde do hlavy.

Slovinci Noctiferia zahráli instrumentálně velice slušně, ale podobná muzika mě zkrátka příliš neoslovuje a nevydržím jí poslouchat moc dlouho, jelikož v ní nenacházím nic, co by působilo do hloubky. Mozek vše registruje, oči vidí, uši slyší, ale přesto se to ode mne odráží jako hrách od zdi. Trochu moc core, moc samplů, moc dunění, moc nu-řevu a vůbec. Z těchto moderních záležitostí, které snad nechybí na jediném metalovém koncertu, jsem už docela unavený. Takže další piva a pokec s lidma.

additional_review_8341_296_px3

Konečně přišli na řadu Mayhem. Očekával jsem smrtící dávku alba Ordo Ad Chao, ale nedostavila se – třikrát hurá. Tím ovšem nechci říct, že bych proti této desce cokoliv měl, ba naopak. Na koncertu ale s povděkem kvituji především staré věci, obzvlášť když „The True Mayhem“ už jsem si naživo užil dost. Norové, Maďar a Francouz se zaměřili především na kontroverzní album De Mysteriis Dom Sathanas, které kvůli Csihárovým vokálům nikdy nerozdýchala i poměrně velká část ortodoxně blackové obce. Postupně z něj zazněly Pagan Fears, Cursed in Eternity, From the Dark Past, Freezing Moon, Buried by Time and Dust a De Mysteriis Dom Sathanas. Zrovna úžasnou Life Eternal museli vynechat, to je pech. Attila už řval v lepších kostýmech, ale neurazil. Hellhammer jako zkušený rutinér rovněž neměl problém a i navzdory mému názoru, že bicí působí v black metalu jen jako jakési doplnění kytary, dokázal, že když někdo skutečně umí, tak mohou být škopky při utváření atmosféry kytaře téměř rovnocenným partnerem. Vše trochu kazil zvuk, který způsobil, že jsem měl občas problém s identifikací hraných skladeb, přestože jsem poslechu Mayhem už nějaký ten pátek věnoval. Potěšily My Death a Whore, které jsou podle mě to nej, co může album Chimera nabídnout. No a samozřejmě Silvestr Anfang a Deathcrush, při které jsem si zřejmě přivodil nějaký ten šrám a modřinu. Dobrej gig, ta tma všude.
 
Setlist:
1. Pagan Fears
2. Ancient Skin
3. My Death
4. Cursed in Eternity
5. Illuminate Eliminate
6. A Time to Die
7. From the Dark Past
8. Freezing Moon
9. Whore
10. Silvestr Anfang
11. Deathcrush
12. Buried by Time and Dust
13. Carnage
14. De Mysteriis Dom Sathanas
15. Pure Fucking Armageddon

aktuálně

diskuze