Články

přeposlat článek tisknout
MASTER'S HAMMER, NIFELHEIM, BOHEMYST

MASTER'S HAMMER, NIFELHEIM, BOHEMYST

  • kdy: 02.12.2018
  • kde: Brno, Sono

Master's Hammer před koncertní odmlkou potvrdili, že jejich návrat na pódia měl smysl. Nifelheim brněnským fanouškům rovněž nakopali prdel.

Od léta loňského roku, kdy se Master's Hammer po 25 letech probrali z koncertní hibernace, vystupovala kapela aktivně po celém světě. Samozřejmostí byly velké festivaly, ale spatřit naživo Frantu Štorma a spol. mohli například i fanoušci v Latinské Americe. Po roce a půl aktivního koncertování si však pánové plánují dát zaslouženou pauzu. Ještě před ní ale přichystali grandiózní zakončení turné v brněnském klubu SONO, na kterém slibovali nejdelší set v historii kapely, jedinečnou vizuální show a dokonce i nějakou hostovačku. Vzhledem k rostoucímu zájmu o kapelu lze čekat, že plánovaná koncertní odmlka nebude trvat moc dlouho. Jelikož se mi však tři koncerty MH, které jsem loni navštívil, dost líbily, a navíc do Brna pozvali jako speciální hosty Nifelheim, rozhodl jsem se na Mistrovo Kladivo opět vyrazit.

Jako první ale v neděli vystoupili volyňští Bohemyst. Pod tímto jménem se skrývají členové dnes již neaktivních Avenger, z nichž dva, Petr a Honza, hrají také v Master's Hammer. Jejich třicetiminutový koncert na začátek večera byl pro ně i pro návštěvníky takovým rozehřátím před hlavními chody. Po sedmé ještě v Sonu moc lidí nebylo a ti, kteří došli včas, se snažili ukořistit alespoň jeden půllitr čepovaného Fascinatoru, který uvařil Chříčský pivovar. Sám jsem pár kousků zkusil, a byť se nejednalo o zázrak, rozhodně to byla rozumnější volba než Carlsberg. Jako první předkapela neměli Bohemyst zrovna ideální zvuk. Značně v něm dominovaly basy a byl nahlas, až jsem se zalekl následujícího průběhu večera. Hudebně nepůsobili příliš výrazně a nebýt personálního propojení, nejsem si jist, zda by je na koncert někdo pozval. Na druhou stranu průser to rovněž nebyl a šlo vidět, že se za ty roky věnované metalu na své nástroje naučili dobře hrát. Poslední dva songy navíc byly poměrně nakopnuté a svůj black/death oživili thrashovým feelingem, což celkový dojem z jejich setu pozvedlo.

Bylo předem jasné, že s nástupem Nifelheim začne pořádná pařba. Když ale Švédi začali hrát, byl to ještě větší nářez, než by se dalo čekat. Hellbutcher a Tyrant prakticky nepřestali hrozit, povzbuzovat lidi a mračit se na ně. Do toho sypali jednu thrash/black pecku za druhou s neskutečnou energií. Za bicími u nich momentálně sedí Tobben z Vomitory, který žene kapelu řádně dopředu. Co ale Nifelheim výrazně prospělo, byla vydatná odezva publika. Tyto Služebníky temnoty jsem letos již jednou viděl v Německu na Chaos Descends festivalu, kde sice zahráli skvěle, ale chyběl tam pořádně rozbouřený dav, což tentokrát nelze tvrdit ani zdaleka. Ve chvílích, kdy v Německu všichni stáli a maximálně zatleskali, se v Brně první řady mačkaly přes sebe a fanoušci řvali, co jim síly stačily. Setlist navíc tvořily samé hity jako Possessed by Evil, Sodomizer, Satanic Sacrifice nebo Infernal Flame of Destruction a další. Nesrovnatelně lepší než v Německu, totální METAL a díky šílenství jak na pódiu tak pod ním jeden z důvodů, proč se oplatilo do Brna vyrazit.

Většinu lidí ale zajímalo pochopitelně jiné jméno. Jestli si nějaká česká kapela zaslouží označení legendární, jsou to právě Master's Hammer. A to ne jen díky tomu, co předvedli na přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale také za to, jak na staré kultovní nahrávky s nadhledem navázali v novém miléniu a právě i za návrat na koncertní pódia. O tom, jak skvělý koncert předvedli ve Futuru, jsem již psal. Na Brutal Assaultu to sice bylo poněkud rozpačité, ale následně v Roxy to byla opět paráda. Tentokrát tomu nebylo jinak. Jednak časté koncertování přispělo ještě k lepšímu sehrání kapely, a k momentům, kdy na sebe jednotliví členové nevěřícně koukali, nebo k opakování Jámy pekel, už naštěstí nedošlo. K slibované vizuální show stačí napsat, že nejvýraznější byla osvětlená disko koule, jinak se vlastně jednalo o promítání symbolů kapely a částí obalů na backdrop s motivem posledního alba. Na druhou stranu plus, že se po pódiu s výjimkou poslední Jámy pekel už celou dobu nepromenádovaly nahé ženské s hlavou Bafometa. Naštěstí hudba Master's Hammer a její současné živé provedení je dostatečně dobrá na to, abychom mohli nějaké projekce kompletně ignorovat. Celkem nečekaně se tentokrát začalo materiálem z Okultisty, a to songem Mezi kopci cesta je klikatá, na nějž bylo navázáno stejným výběrem skladeb jako prakticky kdekoli. Kdo MH za poslední rok a půl neviděl, stačí, když si otevře jakýkoliv setlist a lehce prohází pořadí. Ritual byl opět přehrán skoro celý, z novinky Fascinator zaznělo pět skladeb, k tomu další novější hity jako Panuška, Nordfrostkrampfland Vracejte konve na místo. Potěšilo opětovné zařazení Typografa, kterého snad od Futura už nehráli, ale největším překvapením byl Suchardův dům (v Nové Pace), který v neděli zazněl naživo úplně poprvé v historii kapely. Celkově skladby z Jilemnického okultisty, hlavně Já nechci mnoho trápiti, tentokrát vyzněly hodně dobře a spolu s klasikou jako Pád modly pro mě tvořily vrchol setu. Už jsem čekal, že napíšu, že perfektní Futurum nic nepřekoná, ale některé momenty byly tentokrát ještě silnější. Ve zvuku byly dobře slyšet samply, a i když některé skladby neměly pořádné koule, jiné díky tomu dostaly úplně nový rozměr. Dalším, předem známým překvapením byla hostovačka Toma Rentora z finských Demon's Gate, který spolu s Frantou odzpíval finskou pasáž a druhý refrén z Linkoly. 110 minut uteklo jako voda, já se ani chvíli nenudil, a Master's Hammer potvrdili, že jejich návrat na koncertní pódia měl smysl. Už teď jsem zvědavý, kdy je znovu někde uvidíme.

Jiné názory


Přispěj do diskuze

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze