Ještě nedávno Master’s Hammer oficiálně prohlašovali, že jsou kapelou, co už živě nikdy hrát nebude. I přesto, že je hlavně František Štorm poslední dobou opět studiově aktivní, vypadalo to, že kdo nezažil koncerty české blackmetalové legendy na počátku její kariéry, má smůlu. Na konci loňského roku však pořadatelé Brutal Assaultu ohlásili, že se po pětadvacetileté odmlce Master’s Hammer vrátí na koncertní pódia a chystají vystoupení založené na tvorbě z raných devadesátých let. Nedlouho na to byla oznámena druhá show Master’s Hammer, tentokrát na norském festivalu Beyond the Gates v Bergenu. Dále dlouho nic a najednou opět pořadatelé BA hodili na Facebook událost s informacemi o pražském klubovém koncertu, který měl být předpremiérou před tou oficiální festivalovou. Lístky šly také rovnou do prodeje a vzhledem k tomu, že kapacita Futurum Music Baru není neomezená a zájem o Master’s Hammer je obrovský, bylo za necelý den vyprodáno. Ti rychlejší si tak mohli do kalendáře zakroužkovat datum 13. června a těšit se na návrat kapely, kterou uctívají nejen blackmetalisté po celém světě.

O tom, že největší překážkou v živém hraní byl Necrocock, se obecně ví. Proto nebylo ani velkým překvapením, že v reinkarnované sestavě chybí. Ze staré party je možno na koncertech vidět pouze Silenthella se svými tympány a samozřejmě Františka Štorma. To, že za bicí usedne Honza Kapák se dalo celkem čekat a kytaru s baskytarou mají na starost Blackosh a Vlasta Henych. Ve Futuru však nehráli sami, opět úplně nepřekvapilo, když pořadatelé pozvali jednu z nejžádanějších blackmetalových kapel současnosti – Cult of Fire. Kromě samotného vystoupení BM velikánů byl však pražský koncert lákadlem i díky tomu, že zde došlo ke křtu znovu vydaných vinylů Rituál a Jilemnický Okultista v audiofilském provedení k příležitosti 30. výročí kapely. Ty jsem samozřejmě koupil hned po příchodu do sálu, který byl již kolem osmé hodiny naplněn.

O čtvrt na devět ale byla odtažena plachta, která zakrývala stage stejně jako na Prague Death Mass festivalu, který se konal na stejném místě, a spolu s hromadou svíček, vonných tyčinek a různých ornamentů se na pódiu ukázali Cult of Fire. Ti hned ze začátku porušili jeden ze slibů, který v minulosti dali, a to, že Brutal Assault 2015 bude prvním a posledním koncertem, kde zazní skladba Vltava. Vzhledem k tomu, že mám jejich provedení této Smetanovy symfonické básně raději než většinu jejich vlastních, vůbec mi tato „zrada“ nevadila. Kult ohně jsem měl příležitost vidět již pošesté, tudíž jsem na ně nebyl zvědavý tolik jako na hlavní hvězdu večera. Nedávno zde na PDM navíc měli i naprosto otřesný zvuk, což je neduh, jenž provází většinu jejich koncertů. Jaké překvapení, že tomu tentokrát bylo přesně naopak. Na úterním vystoupení měli doposud ten nejlepší, co jsem měl možnost slyšet, což potvrdili i další známí, kteří viděli Cult of Fire ještě víckrát než já. Navíc také lehce přeskládali svůj setlist a nehráli jen z Ascetic Meditation of Death a Triumvirát, ale i z novějšího EP. On the Funeral Pyre of Existence, Kālī mā, Závěť světu a Satan Mentor ale samozřejmě nechyběli. Zatím nejlepší koncert Cult of Fire, na kterém jsem byl.

A Master’s Hammer? Zde byl velký otazník, co vůbec čekat. Od pár stařešin, co je viděli ještě v dobách dinosaurů, vím, že koncerty v počátcích jejich kariéry za moc nestály. No a dnes, kvůli tomu, že už nejsou zrovna mladíci, může leckoho napadnout, že to z více různých důvodů skončí průserem. Sám jsem patřil spíše k těm, kteří se těšili a brali koncert jako morální povinnost, ale obávali se například Štormova vokálu. Na druhou stranu, snad ve svém věku mají trochu soudnosti na to, aby nepřišli na pódium bez pořádných zkoušek. Plus minimálně pár lidí ze současné sestavy hrát umí. A když se o půl desáté opět odtáhl závěs a pětice vystoupila z oblak kouře, měla konečně šanci ukázat, co v nich je.

Netřeba chodit kolem horké kaše, hned ve chvíli, kdy dohrálo intro a začali prvními riffy z Pádu modly, bylo jasné, že minimálně několik songů bude naprosto výtečných. I díky celkem hlasitému, ale poměrně dobře čitelnému zvuku, a hlavně faktu, že Master’s Hammer byli opravdu sehraní, vše skvěle šlapalo. A pokud někoho zajímá Frantův vokál, tak ani ten neměl chybu. Pochopitelně nebyl tak zběsilý jako na prvních nahrávkách, více se podobal aktuálním deskám s převahou čistějšího hlasu nad řevem, ovšem správné „aaarrrrgggghhhh“ zvládl rovněž bravurně. A i když to nepřeháněli s úpravou image a většina vystoupila v civilním oblečení, pouze Štorm na sobě měl decentní kamizolku jako na aktuálních promo fotkách, nebyli na pódiu sami.

V pozadí stála socha Bafometa a na stage občas přišly dvě bapho-bitches. Tedy dvě nahé ženské s rohatými maskami na hlavách. Poprvé, když je člověk uviděl, vypadaly jako celkem OK zpestření koncertu, když si však masky sundaly, začaly ovíjet jednotlivé členy kapely a samy sebe oblizovat, působily spíše rušivým dojmem, až trapně. Ale zpátky k hudbě.

Jak bylo slíbeno, hrálo se především z Rituál, ze kterého zaznělo sedm songů, a byly odehrány skvěle. Jednak precizněji a některé i trochu rychleji než z desky. Minimálně Kapákovy bicí starým skladbám dodaly pořádné koule. Mezi jednotlivými peckami se Franta i párkrát rozpovídal. Například před Věčný návrat zmínil, že jeho název správně vystihuje jejich současnou situaci a také vtipně poznamenal, že v době, kdy Rituál skládali, velká část sálu chodila ještě po houbách. Všechny tyto staré pecky, jelikož do nás sázeli hit za hitem, neměly chybu. Mnohdy jsem dokonce přemýšlel o tom, že se jedná o jeden z nejlepších blackmetalových koncertů, na kterých jsem kdy byl. Jediný trochu slabší byl Útok.

Následující song ovšem leckdo nečekal, MH zahráli Typograf z Mantras, po kterém přišel na pódium Nergal z Behemoth, který symbolicky pokřtil znovu vydané vinyly. Celkem zábavné bylo sledovat, jak jistý jedinec, který mezi pařícími lidmi v prvních řadách neustále hajloval, ve chvíli Nergalova příchodu znechuceně odešel.

Po této krátké pauze ale opět pokračovalo vzpomínání na minulost, a přišla řada na druhou desku Jilemnický okultista. Konkrétně na tři kousky, mezi kterými samozřejmě nechyběl ani Já mizérií osudu jsem pronásledován. Skladby z Okultisty a Rituálu byly povinností, mě však velmi potěšilo, že ani nová alba nezůstala opomenuta. A jistě jsem nebyl sám, jelikož, po krátkém rozpovídání se o inspirací různými obrazy refrén „Jak by vypadaly katolické hřbitovy, kdyby Římané místo křižování věšeli“ z Panuška zpíval celý klub. No a během Nordfrostkrampfland a Vracejte konve na místo ze stejnojmenné desky taky všichni šíleli.

Konec? Jakože ano, ale všem je jasné, že bez Jáma pekel neodejdou. Během tohoto přídavku se ke kapele opět přidal Nergal, který Štormovi pomohl odeřvat refrén, což ale nebylo úplně třeba, protože nadšený dav je dovedl bez problému přehlušit. Poté ale všichni odešli a i přes téměř nekonečný potlesk k dalšímu přídavku nedošlo.

Setlist:
Intro
Pád modly
Věčný návrat
Géniové
Černá svatozář
Zapálili jsme onen svět
Útok
Typograf
Mezi kopci cesta je klikatá…
Já nechci mnoho trápiti
Já mizérií osudu jsem pronásledován…
Panuška
Nordfrostkrampfland
Vracejte konve na místo
Jáma Pekel

Co napsat závěrem? Master’s Hammer ukázali, že jsou sice staří, ale rozhodně ne mrtví. Poskládali set ze samých perfektních skladeb, které naživo hrají ve skvělé formě. I zvuk, ve kterém sice občas zapískaly kytary a tympány mohly být trochu výraznější, byl poměrně ok. V případě Cult of Fire byl tento oproti dřívějším koncertům dokonce skvělý. Kdo čekal, že to skončí průserem, si může dát akorát pár facek. Možná ze mě mluví čerstvé nadšení, ale úterní koncert řadím minimálně mezi ty zapamatování vhodné, které předčily očekávání. A vy, kteří jste tentokrát nebyli, se můžete těšit na Brutal Assault, kde Master’s Hammer zajisté opět zahrají parádně.