Čas podzimních chřipek a angín v plném proudu, ale touha vidět zajímavou sestavu kapel na osvědčeném místě a s osvědčeným pořadatelem je silnější. A tak se posilněni antibiotiky a paralenem vydáváme do grindcorového víru přetopené a překvapivě zalidněné Modré Vopice. Podzimní plískanice konečně zahnaly fanoušky pod střechu a do klubů, koncertní sezóna je v plném proudu a atmosféra snad nemůže být lepší.

Jak je zde dobrým zvykem, program šlape jak hodinky a podle harmonogramu, takže přes relativně časný příchod se s úvodní kapelou večera, pražskými crust/metalovými MÖRKHIMMEL, těsně míjíme. Na jejich přímočarou produkci tak odkazujeme alespoň na Bandzone, ale naživo to může být úplně jiné kafe.

I druhý účinkující je „domácí“, a to doslova – GOMORA uvádí za svou domovskou obec Žižkov, takže do Vopice to mají opravdu pár kroků či zastávek. Po zvukovce delší, než je u podobných kapel a akcí zvykem, se kapela konečně dává do pohybu jako neúprosný parní válec. Na svých stránkách se sice prezentují jako crustová úderka, ale realita má více tváří – rychlá tempa jsou často prostřídána středními, vedle crustu je zde i dostatek metalových, punkových či až sludgeových prvků. GOMORA jsou především srdcaři, kteří do toho dávají hodně emocí a upřímnosti, jejich produkce rozhodně stojí za pozornost, ten večer by snad jen možná stačil set kratší o deset patnáct minut.

Po mnohem kratší zvukovce je zde to, na co se celý den těšíme. Finské kvarteto FEASTEM je z rodu kapel, které přij(e)dou, (u)vidí a (z)vítězí. Krom precizní a poutavé hudby jsou to navíc ohromní sympaťáci (které je i radost fotit v akci). Zpěvák Petri se na úvod neopomene přivítat s diváky, pochválit staré známé tváře, že na kapelu pravidelně chodí, kdykoli u nás hraje… a basák Antti pro jistotu připomene, že FEASTEM vystupují v Praze počtvrté a že už je to pro ně skoro druhá domovina (aby ne, když spadají pod Čurbyho stáj). Takže již třetí „domácí“ toho večera – atmosféra ani nemůže být jiná než domácká. A pak že jsou Finové studení čumáci. Na první pohled je jasné, že česká a finská mentalita spolu skvěle fungují a to se i vzápětí potvrzuje.

Z usměvavých kluků se s prvními údery do strun stávají řvoucí bestie, které však mají pod kontrolou každý tón. Technicky bezchybná neogrindová zběsilost s prvky deathu, thrashe a dalších žánrů… FEASTEM zkrátka dali Praze další lekci z moderního skandinávského grindcoru – střídající se tempa, melodie, pestré vlivy, ani na vteřinku se nemáte šanci nudit, na pódiu i v muzice se pořád něco děje. Spousta písní jsou doslova hitovky, na které publikum reaguje oslavným tancem i hukotem, dokonce se rozjíždí drobný improvizovaný stagediving, do poga se pak zapojují i samotní muzikanti. A přestože se končí snad po 25 minutách, člověk má pocit, že zaznělo vše, co mělo, a že to rozhodně nebyl ani trochu ošizený set. Méně je prostě někdy více.

Večer zakončuje americké grindcorové komando KILL THE CLIENT, jehož nástup připomíná spíš nálet a kobercové bombardování než hudební vystoupení. Neúprosná palba bicích po celou dobu, tlak kytar, tlak vokálu… Tihle hoši nepolevují ani na pikosekundu a dávají si publikum ve Vopici k pozdní večeři na malé kousíčky. Je vidět, že mají také něco za sebou, nazkoušeno a nakoncertováno až na půdu, takže celý ten masakr prezentují s prstem v nose, ale s trochu vážnějšími výrazy. Zpěvák Morgan (s vizáží pumpaře ze středozápadu střihnutého ruským mužikem) permanentně vypadá jako pět minut před mrtvící a se svým lehce podmračeným výrazem do toho jde na maximum, trio za ním pak svou zvukovou bouří zalepuje všechny skuliny v klubu.

Objektivně se jejich produkci nedá prakticky nic vytknout, takže nastupují subjektivní pocity a zde přeci jen vede Evropa nad Amerikou 1:0. Oproti trochu těžkopádnějším a monotónnějším KILL THE CLIENT, kteří si po většinu času jedou v jedné lajně, jsou pro nás Finové FEASTEM kapelou o chlup zábavnější a pestrobarevnější – ten nadhled a dobrá nálada (navzdory ne vždy veselým textům) z nich čiší jaksi víc a samozřejmě se i přenáší na publikum. Zatímco při minulé štaci v rámci Kinder Grinder byla konkurence opravdu tvrdá, dnes jsou pro nás jednoznačnými králi večera.

Ať tak či onak, další skvělá akce ve Vopici – pozvané kapely opět dokázaly vytvořit bezprostřední atmosféru, jakou má podobný koncert mít, diváci se vyblbnuli a dostali příděl kvalitní hudby. Každý si vybral to své sousto, zahraniční osazenstvo bylo reprezentativní a domácí určitě neuřízli ostudu.