Články

přeposlat článek tisknout
KAYO DOT, RUIN OF RUINS

KAYO DOT, RUIN OF RUINS

  • kdy: 5.6.2008
  • kde: Praha, Château Rouge

Nebylo to pro mě úplně vyvoněné odpoledne toho 5.6. roku 2008, kdy jsem se ve vydřené chvilce po práci v nedobré náladě blížil metrem ku Hlaváku. Ani cesta

report_518_px1

pěšmo Starým pražským městem ze mě stíny blbých myšlenek nevybělila.
Ve vrchní části Château Rouge už vidím za výlohou známou postavičku kolegy Ondrajse. Popíjíme chvilku pivko při příjemné debatě, ale přeci jen nás to neodolatelně táhne dolů do klubového Undergroundu. Kolegy z Marastu a známými osůbkami se to tu jen mravenecky hemží. Prohodím i pár slov s místním zvukařem – výborným týpkem, který i svému řemeslu rozumí. Zjišťuju, že odpoledne absolvoval s KÁYOu DOTem úspěšně nejdelší zvukovku své dosavadní kariéry. Hotové tříhodinové martýrium. Nervové uzlíky už se správně cukají…začněme tedy hrát!
Roli uvedení večera na sebe vzal spolek The Ruin Of Ruins. Experimentující hudba z města Prahy. Zvědavost na to, jak se pořadateli dramaturgicky podaří skloubit Kayo Dot s čímkoliv, byla veliká. The Ruin Of Ruins je projektem, kde se střetávají osoby minimalistického písničkáře Loba, lofi-noisové duo Ruinu (jinak hrají v Kaspar Von Urbach) a Pelikán (z Psychedelického Flákače Na Odstřel) na dechy. Tak stálo v upoutávce, sám bych

report_518_px2

těžce dohledával.. Na kompoziční minimalismus se nabalilo noisující srdce zvuku, tepající skrz nazvučené kovové konstrukce, činely, rozbité klávesky, cinkátka a dohlukující dechy. Spíše než o hudbu samotnou se jednalo o zvukovou koláž, která Strejdánkovi připadala ve výsledku dost jednolitě. Nějak mi chyběla ta zničující špetka gradace skladeb. Jako by se hudbě ztratila nějaká ta (třeba) vizuální stránka, která by dotvořila tu správnou absurdní koláž. Těžká uchopitelnost a prostor pro fantazii posluchače však mírně navozoval události následující. Čím déle se zvuky táhly a čas pokročoval hlouběji do noci, tím více se rozvíjelo mravenčení a mozkobuněčná zvědavost, jak že to následujícím Njůjorčanům bude naživo hrát.
A najednou už se za nástroji a krabičkami na pódiu tísnili KAYO DOT a začali svůj emočně zničující set. Od prvních tónů se jali otevírat citlivě srdce. Bylo úžasné sledovat pány za žesťovými nástroji, klávesami, efekty a jiným harampádím - i mistra bubeníka, jak po očku sledují ústřední dvojici Tobyho Drivera a Miu Matsumiyovou (housle, zpěv), aby je poslušně následovali a doplňovali výsledný emo-sakr (emomasakr) za občasných interakcí s publikem. Tobyho jemný hlásek prosvítal z podmanivých tónů, aby se v gradujících pasážích rozkřičel a zapůsobil nervózní zkázou. Hudba byla stejně niterní, jak tomu je na deskách, zvukově pestrá, podmanivá, překvapivě gradující, (díky výbornému zvuku) čitelná, jednoznačně strhující. Bylo nádherné sledovat umění prokombinovat jazzovou výchovu s neposlušností post rocku, alternativy, moderní vážnou hudbou i zbytky sludge a doom metalu (po kterých se vlastně 99% slehla zem) Maudlin Of The Well pohrobujících Kayo Dot. Nálady se magicky rozehrály a prostor i hudba se propojily v úžasně konsistentní hudební celek. Prezentovaná neuchopitelnost dostala konkrétní tvář a těch pár šťastlivců, kteří měli tu čest se vejít do malé komůrky Château

report_518_px3

Rouge, muselo být uspokojeno. Ať už záviděníhodnými schopnostmi všech zůčasněných hráčů, kteří každý bravurně vládnou více nástrojům (nepočítám nehubeného bubeníka, který byl uvězněn ve svém koutku, ale také si to dával s jazzovým klidem), či hudbou samotnou, která opravdu ve světě nemá obdoby. Hrálo se samozřejmě hodně z nové desky Blue Lambency Downward, ale k uchu posluchače se dostala většina důležitého z celé tvorby kouzelníků KAYO DOT. Když už se set chýlil ke konci, dostalo se mi dárku z mé milované desky Choirs of the Eye (2003) v podobě A Pitcher of Summer. Hudby bylo kvalitativně i kvantitativně dost a bylo to krásné.
Nakonec to vlastně asi bylo dobře, že mě ta nevychovaná paní v práci tak nakakala. Projel jsem si výbornou emoční houpačkou a na tenhle den budu dlouho s láskou vzpomínat. Teď jsem jen plný očekávání, jestli se nějakému jinému spolku letos podaří vystřelit silnější náboj, než který do mého těla Kayo Dot nekompromisně a bez varování vystřelili. Koncert roku? S největší pravděpodobností ano! Děkuji Letmo, děkuji Kayo Dot!

www.myspace.com/letmoproductions
www.myspace.com/kayodot
www.kayodot.net
www.klangundkrach.net

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze