Islandský black metal #2 - REBIRTH OF NEFAST,  WORMLUST/SKÁPHE, ANDAVALD

Islandský black metal #2 - REBIRTH OF NEFAST, WORMLUST/SKÁPHE, ANDAVALD

Pojďme se podívat na druhej krvavej zoubek black metalům z Islandu.

 
REBIRTH OF NEFAST – TabernaculumREBIRTH OF NEFAST – Tabernaculum (NoEvDia, 2017)

Další dávku kratších recenzí současných islandských metalových nahrávek načnu jedním pohledem do minulosti a smazáním restu. Protože prostě na Marastmusic musí nějaká zmínka o Rebirth of Nefast být.

Hned zkraje si řekněme, že Tabernaculum je jedno z nejlepších metalových alb, který koncem desátých let 21. století vyšlo. Jde o vypiplané dítko Stephena Lockharta (majitel a zvukař studia Emissary, kde vznikly masivy Svartidaudi a Sinmara, o nichž jsem tu nedávno psal, a krom něj se na něm podílel jako hostující bubeník Bjarni Einarsson, o kterém ještě v dnešním článku bude řeč. A zjevně je to mastermind a control freak, který potřebuje vše osobně dotáhnout k dokonalosti, jak o tom svědčí třeba tenhle rozhovor.

Zvuk desky, se kterým její účinek stojí a padá, je přiměřeně podladěný, základ tvoří vrstvy disharmonických kytar nakladených přes sebe a doplněných o další nástroje. Vypíchnu samozřejmě bicí. Shluky melodií se valí ve vlnách, jejichž tempo diktují skvěle nazvučené bicí a perkuse, intenzivní pasáže pak střídají tiché ambientní plochy s mnoha ruchy a zvuky. Nepůsobí to na rozdíl od mnoha wannabes strojeně podle schématu intro-skladba-meziintro. Na Tabernaculum je naopak promyšlená dramaturgie, kdy části ambientní mají stejně důležité místo jako vrcholně napjatá explozivní místa.

Má to jeden háček. Tohle album potřebuje pečlivého a především velice soustředěného a pozorného posluchače. Spousta z nejlepších momentů je totiž ukrytá pod povrchem a teprve až máte pořádně najetý hlavní melodický linky, všimnete si detailů. Například ve skladbě Carrion is the Golden Throne je schovaný celý vedlejší rytmický podklad, ale je tak tichoučký, že si jej na první, nebo nepozorný poslech prostě nevšimnete. A přitom jsou to právě tyhle vymazlené detaily, které dělají z Tabernaculum bez nadsázky geniální metalovou desku.

Jedním z těch nejpodstatnějších kritérií, kterým se při hodnocení a zejména při kupování desek řídím, je odolnost. Jak dlouho mi deska vydrží, než se oposlouchá. Tabernaculum je v tomto ohledu zatím nejdál, protože si ji pouštím pořád, a pořád v ní nacházím nové věci. Pokud jste v době vydání Tabernaculum prospali, nebo odzívli jako nudnou věc, zkuste ho ještě jednou, moc lepších desek v ranku atmosférickýho death/blacku asi nevyjde.

Hodnocení 100 

 
WORMLUST/SKÁPHE – Kosmíkur HryllingurWORMLUST/SKÁPHE – Kosmíkur Hryllingur (Mystíkaos, 2019)

Nekorunovaným králem psychedelického black metalu je bezpochyby debut Wormlust, fenomenální album Feral Wisdom. Ne snad, že by kompilace Wormlust collectiv shrnující předchozí tvorbu nebyla sama vynikající, ale teprve Feral Wisdom dokázalo roztrhnout kaďák kompletní blackové scéně. Ukázalo, kam se dá chaotický metal posunout, že matematika není všechno, že atmosférické a na citech postavené věci se dají pořádně naostřit, vyhrotit a umí neskutečně zlobit. Wormlust, pro pořádek, jsou Bjarni Einarsson (Sinmara, Almyrkvi, Slidhr, Rebirth of Nefast s Lockhartem, Yeruselem – ty dělá spolu s Blut aus Nord) a H.V. Lyngdal (mmj. Gudveiki a Martröd, kde je s Dagurem Gislasonem ze Skáphe, haha) a ve dvojce si úplně vystačí.

Skáphe naopak, a musím to přiznat, mi nikdy k srdci nepřirostli a k nějakému většímu poslouchání, abych si ujasnil názor na recenzované dílko, jsem se musel dost nutit. Chaotická a nepříjemná věc ve stylu řekněme Blattaria. Experimentální, hlukové, ale pro mě až příliš chaotické a bez atmosféry. Skáphe to jsou D. Gislason (známý hlavně jako kapelník Misthyrming) a Alexem Pool (Gudveiki, Martröd, ale například i živě s Triumvir Foul).

„Kosmická hrůza“ není splitko, kde by každou stranu obhospodařilo jedno uskupení. Ostatně, když už jsem vypsal z Metal Archives těch kapel, co spolu členové sdílí, je docela jasný, že jde o jednu partu a takto i album složili a nahráli. Na první poslech je ovšem daleko podobnější Wormlust než Skáphe, což mě velice těší. Na Feral Wisdom navazují nepolapitelností kompozic, jejich promyšleným, leč živelným vývojem, aniž se pouští do vyloženě hnilobných až nepříjemných noise vod jako někdy Skáphe. Zvukově bylo vše ošetřeno v BST studiu, čili nejvyšší jakost mixu je zajištěna.

Na místě je otázka, jestli je počin Wormlust/Skáphe vlastně metal. Jistě, jsou tu tradiční nástroje, bicí hrají rychle a technicky, kytary jsou distortované. V tomto ohledu ok. Zapomeňte ale na jakýkoli posluchačský komfort nebo na přehledné struktury písniček. Něco jako sloka-refrén tady opravdu není. Mám takový dojem, že metalistu, který bez přípravy nahodí po Slayeru do přehrávače Wormlust/Skáphe, opravdu může jímat kosmická hrůza a v zásadě bych se sázel, že dál než do konce první skladby – tedy deset minut, už dojde jen silný jedinec.

Pro milovníky neotřelé hudby je experimentální a psychedelický nářez od Wormlust/Skáphe naopak jedním z nejlepších a nejintenzivnějších zážitků letošního roku. Pokusit se slovně zachytit zběsilost a neukázněně vpřed se ženoucí dravost podivně naladěného (v tom nejlepším smyslu) ansámblu je asi nad moje síly. Je to protipól všem klišé. Poslechněte si konec konců ukázku sami na https://wrmlst.bandcamp.com/ a zjistěte, jestli vás taková podivnost baví.

Stejně znepokojujícím, ale přesto vrcholně estetickým dojmem, jakým na mě působí hudba, se dá charakterizovat i obal a vnitřní grafika desky. Ve slovíčku mimořádná, bych u Kosmíkur Hryllingur podtrhl mimo. Vřele doporučuju.

Hodnocení 90/100

 
ANDAVALD – Undir SkyggdarhaldiANDAVALD – Undir Skyggdarhaldi (Mistíkaos, 2019)

Po prvních dvou bandcampových posleších jsem Andavald odzívl a přednost dal pestřejším nahrávkám Mistíkaos (dříve Fallen Empire) jako jsou Gudveiki, Martröd nebo Wormlust. Andavald mi připadal příliš monotónní a vyloženě mě odpuzoval valčíkový rytmus málo nápaditých bicích.

Bohorovnost, s jakou jsem se s „Pod stínem“ vypořádal, začalo nahlodávat nejprve nadšení sběratelů desek (první press fialových vinylů je už teď horko těžko k sehnání za přepálený ceny) a poté žebříčků na různých webech a skupinách. Takže nezbylo, než se s Andavald popasovat znovu a pozorněji. Nelituju toho v nejmenším, protože pod stínem se skrývá docela mimořádná deska.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že, podobně jako u Rebirth of Nefast a Wormlust, nejde vůbec o typický metal. Prvořadou roli hraje atmosféra. Zvukově je v popředí vokál, a jestli něco, je to právě šílený projev Axela Jóhanssona, který dává Andavald nezaměnitelnou tvář. Pro celý album je typický pomalý tempo, zastřený zvuk s minimem melodických linek. Činely převažují nad bubny a vzniká z toho hodně specifický vyznění. Na jazyk se derou slova jako monotónní a zahloubaný. To je právě důvod, proč doteď nemůžu říct, že bych Andavald dokázal vyposlechnout s maximální pozorností od začátku do konce. Myslím si ale, že na ploše tří dlouhých kompozic je jednak hodně zajímavých míst (začátek třetího válu Undir Skyggdarhaldi je fakt smrtící), ale především dohromady jako kompaktní celek nechají vědomí posluchače pohupovat se docela zajímavě mezi pozorností. Doporučuju spíš milovníkům hloubavého pojetí atmosférickýho black metalu. Připodobnil bych snad poslední desce Sinmara, ale tohle je pomalejší a jednotvárnější, možná by se dalo říct i upjatější.

Hodnocení 80/100


Přispěj do diskuze

   anonymous: asi 5 :-)   
:)) výčet brutální
   anonymous: podle mýho odhadu ta islandská scéna čítá kolem 80 aktivních lidí, není to zas tak že by 4 borci hrotili 8   
však jo, ten výčet "see also" je u těch islandských kapel/muzikantů delší než obvykle

hej, díky, tak to nemusím dostudovávat :) abominor teda zkusim.

podle mýho odhadu ta islandská scéna čítá kolem 80 aktivních lidí, není to zas tak že by 4 borci hrotili 8 kapel... třeba v andavald akorát bubeník hraje v mannveira, jinak všichni jen andavald.

Ljáin je dost v pohodě, je to vlastně Hafsteinnova jednodušší a metalovější mutace Wormlust určena k živému hraní. Materiál Wormlust je podle něj naživo nehratelný, tak dal dohromady Ljáin, s kterým odehrál jedno evropské turné. Na Marastu je report. Na tom koncertě hráli i Mannveira, takový punk Daudi. Endalok docela v pohodě, ale taky nic moc trvalého. O Abominor jsem slyšel, že prej byli totálně brutální naživo, ale z nahrávky jsem se vyloženě neposral. Drottin bude asi takovej nakoplej punk black, ale mohlo by to šlapat více než poslední Mišpyrming. No a o Zhrine jsem toho na Marast už napsal celkem dost, Nökkvi to dělá fakt dobře. A dost se mi líbí, že netlačí estetiku kapely stejným směrem jako zbytek Islandu, ale drží to civilnější. A asi i díky tomu mají nejlepší předpoklady k tomu to trochu více rozjet.

asi 5 :-)

J.B. Drums
See also: Accursed Aeons, Chaos Moon, Entheogen, Gardsghastr, Nokturnal Maelstrom, ex-Esoterica, ex-Lithotome, ex-Soul Reclusion, ex-In Ruins (live), Demon King, ex-Enfold Darkness, ex-Inferi, ex-Manetheren, ex-Vital Remains, ex-Imbrued Deceit
A.P. Guitars
See also: Ars Hmu, Chaos Moon, Entheogen, Gardsghastr, Krieg, Martröð, Ringarë, Skáphe, Adzalaan (live), ex-Esoterica, ex-Lithotome, ex-Troglodytic, ex-In Ruins (live), ex-Coffin, ex-Manetheren, ex-Benighted in Sodom (live), ex-Dagger Lust (live), ex-Heimnar (live), ex-Triumvir Foul (live)
S.B. Guitars
See also: Accursed Aeons, Chaos Moon, Entheogen, Gardsghastr, Nokturnal Maelstrom, ex-Esoterica, ex-Lithotome, ex-Soul Reclusion, Ninth Day Sin, ex-Benighted in Sodom, ex-Heimnar, ex-Skáphe (live), ex-In Ruins, ex-Imbrued Deceit
Þ.I. Guitars, Atmosphere
See also: Endalok, Naught
H.V. Vocals
See also: Ljáin, Martröð, Wormlust, ex-Wolfheart, ex-Pestuus, Afsprengi Satans, ex-Obscuring Veil, ex-Momentum, ex-Níðhöggur (live), ex-Myrk

   brutusáček:
vzhledem k populaci Islandu, kolik to reálně dělá lidí? :)
  

vzhledem k populaci Islandu, kolik to reálně dělá lidí? :)

   anonymous: dobrá zmínka o Guðveiki, protože "Vængför" je hodně dobrá deska, určitě doporučuju, parádní atmo, ale osobně mě z islandského b/m baví víc kapely jako LJÁIN, ENDALOK, MANNVEIRA atd., teď už nějaký ten den furt jedu ABOMINOR, to mě docela chytlo a ZHRINE a teď jsem zvědav, co vyleze z nové smečky nazvané DROTTINN, která už má vyhozený vál, ten jsem slyšel nespočetněkrát, těším se až vykopnou celý demo  
dobrý tipy (popravdě zrovna ljáin, endalok a mannveira vůbec nemám najetý, slyšel jsem to kdysi z vlaku, hned naposlechnu!!)

no a tímhle článkem jsme s islandským blackmetalem určitě neskončili :) další várka právě gudveiki, oreida a kaleikr už je ve frontě ;)

dobrá zmínka o Guðveiki, protože "Vængför" je hodně dobrá deska, určitě doporučuju, parádní atmo, ale osobně mě z islandského b/m baví víc kapely jako LJÁIN, ENDALOK, MANNVEIRA atd., teď už nějaký ten den furt jedu ABOMINOR, to mě docela chytlo a ZHRINE a teď jsem zvědav, co vyleze z nové smečky nazvané DROTTINN, která už má vyhozený vál, ten jsem slyšel nespočetněkrát, těším se až vykopnou celý demo

Ten Andavald mě okamžitě chytl, díky za tip!

Wormlust/Skáphe blacková deska roku a určitě patří i mezi nejzajímavější black metaly posledních let. Jak píše mIZZY, jedni z opravdu mála, kteří s tím (nejen) disonantním blackem pracují zajímavě a do značný míry originálně, byť to slyšitelně vychází z Blut Aus Nord (spíš než z DsO). Jsou tam ale i hodně vyjetý místa, který nevím, ke komu bych přirovnal. A jak zmíněno, je to dobře provázaný s tím dark ambientem, který v tomhle případě nepůsobí zastarale/uměle. Strukturálně je to fakt správně podivný, pokroucený a ani po půl roce poslechů nemůžu říct, že tu desku dokonale znám, ale občas jsou tam i zapamatovatelný, až chytlavý motivy/pasáže, což je fajn. Celkově mě to baví i o trochu víc než The Feral Wisdom, z toho mi vlastně jen asi Djöflasýra přijde kvalitativně srovnatelná s loňskou kolaborací - víc mi vyhovuje mj. zvukově (ta loňská myšleno). Jinak bicí nahrál nějakej Thomas Leitner, v některých pasážích je poměrně dost kreativní a líbí se mi i nazvučení bicích (kopáky malinko mlaskaj, ale úder/kopnutí je dominantní, což je hlavní). Nejdřív jsem si taky říkal, že mi první skladba s Lyngdalovým vokálem sedí víc, ale postupně už je vnímám rovnocenně. Jo a basa je místy super - vede i "bloudí" :). Za mě spíš tak 8/10, protože kaďák mi to vyloženě netrhá :) (to ani TFW), ale jo, hodně dobrý.

Rebirth of Nefast jsem několikrát (3-4x ?) zkoušel, ale nikdy jsem se snad nedostal ani přes třetí song. Může někdo nějakej "nej song/y" doporučit ? Dobře zahraný, ale prostě mě ty motivy/postupy, ani atmosféra, ani zvuk moc nebaví, je to strašně dlouhý/roztahaný, někdy se k tomu ještě vrátím, ale...

   anonymous: Wormlust tak nějak beru jako jedinej islandskej bm, co mě fakt baví poslouchat.. ani mě nikdy nenapadlo uvažovat o Skáphe jako nějakým extrému, ale jak to teď znovu poslouchám, vlastně mě to překvapivě baví  
Gudveiki jsi zkoušel? Jediný co se trochu blíží Wormlust.

Já se k RON vracím pravidelně a slyšel jsem ho poměrkně hodněkrát. Jak říkám, mě to album baví, jen mě teda ještě furt, na rozdíl třeba od pár kolegů, totálně nepohltilo.
A ty Adaestuo jsem si tenhle týden naschval taky znovu pouštěl (jak EP tak desku), a náhodou furt to tam je. Shadow Pilgrimage kurwa! Zvlášť, když si vzpomenu, jak super to bylo naživo, tak se mi z toho ježí chlupy :)

Wormlust tak nějak beru jako jedinej islandskej bm, co mě fakt baví poslouchat.. ani mě nikdy nenapadlo uvažovat o Skáphe jako nějakým extrému, ale jak to teď znovu poslouchám, vlastně mě to překvapivě baví

Nefast zní zajímavě, zřejmě jsem to nikdy ani nezkoušel, ale dobrý eposy - a dost se mi líbí taková univerzální ambience na tý desce, taková jemná zvuková mlha prakticky všude..

ani ti ty andavald možná nedoporučuju, já jsem to napodruhý začal točit a tak nějak mi to strašně vlezlo pod kůži, že jsem k tomu měl potřebu vychrchlat pár slov. naopk k RON se vrať jestli máš čas, protože ty vole (!) jsem si na základě debaty vedle teď zas začal pouštět adaestuo, a tam zas já už necítím tu atmošku :(

Wormlust samozřejmě. Kdybych měl říct jen jednu islandskou kapelu, tak to jsou právě WRMLST. Oni ten disonantní black, právě i díky fůzi s ambientem, opravdu posouvají dále a nejsou to jen vykrádačky DsO a podobně. The Feral Wisdom je nejvíc a tu kolaboraci taky žeru, hlavně teda první song, kde řve Hafsteinn. Ten druhý song je teda taky super, ale Dagurův vokál mě baví o něco méně. Celkově ale jedna z nejlepších loňských desek. Dost se každopádně těším na chystané album Hallucinogenesis.

Co se Rebirth týče, tak jo, uznávám, že to je dobrá deska, poměrně mě baví, ale osobně bych ji absolutní hodnocení nedával. Ono to album je skvěle nahrané s dobrým zvukem, složené taky dobře, nápady tam jsou dobré. Vlastně má asi vše k tomu, aby zařadilo RON mezi prvotřídní BM kapely. Já s touhle deskou mám ale problém, že mě během jejího poslechu, na rozdíl od jiných lidí, nepohltila nějaká silnější atmosféra. Naschval se k ní ještě znovu vrátím, ale s dřívějším materiálem kapely jsem si užil více srandy.

Andavald mi přijdou ve srovnání s dalšími podobnými kapelami jako poněkud béčkovější záležitost, která se táhne od ničeho nikam. Resp. jsem neměl z těch několika poslechů pocit, že bych se touhle deskou potřeboval hlouběji zabývat. Třeba se k tomu ale ještě někdy (třeba v případě možného koncertu) vrátím.

aktuálně

diskuze