INFERNO – pravý black metal není o naprosté likvidaci všeho dobrého

INFERNO – pravý black metal není o naprosté likvidaci všeho dobrého

Inferno loni na podzim vyšla šestá řadovka Omniabsence Filled by His Greatness, která kapelu po 18 letech existence odhaluje úplně v novém zvuku a novém rozpoložení, protože jak Adramelech (zpěv), se kterým jsem vedl tento rozhovor, uvádí: „Tahle deska je pokusem zachytit dvě ústřední stránky existence - znovuzrození a osvícení, které přichází, když dojdeš k prozření, že všechny existující skutečnosti jsou odsouzeny k zániku. Co mělo za následek, že Inferno udělali tak obrovský skok kupředu? Adramelech říká, že „na muziku jsme nahlíželi dost sobecky, což mělo za následek naší uměleckou sterilitu, která se stala upevněným kamenem na krku, který nás táhl dolů do propasti.

Inferno jsou za toto album nominovaní na Anděla 2013, mají na podzim naplánované tour, připravují nový materiál, takže se zdá, že tento kámen z krku setřásli nadmíru úspěšně. Čtěte…

 
INFERNO - Omniabsence Filled by His Greatness LPNež se začneme probírat tématem aktuálním, který vyšel loni na kompaktu (teď už i na vinylu, pozn.), zeptám se nejdřív, jak vlastně došlo k podpisu s polskými Agonia Records?
Ahoj. Podpis smlouvy s Agonia Records nebyl nikterak dramatický, jak by se mohlo prvotně zdát. Také ani nedošlo na žádné přemlouvání u obou stran, doporučení, slibování všelijakých nesplnitelných závazků, jak u kapely či labelu, jak to někdy bývá, když se malá kapela chce dostat pod solidnější label nebo label chce přetáhnout kapelu pod svá křídla. Vlastně to bylo dost jednoduché. Už nějaký ten rok jsem zákazníkem u Agonia Rec., nakupuji u nich všelijaké LP, CD, TS a při jedné z objednávek jsem prohodil, že jsem členem INFERNA a zda by Agonia Rec. nechtěli vydat naši desku, v té době Black Devotion. Odpověď byla kladná a od té doby jsme pouze už ladili nějaké detaily jako na kolik desek, v jakém časovém horizontu, nějaké věci okolo práv a vše s tím spojené, prostředky, no a od tohoto momentu se naše alba honosí hlavičkou AGONIA Rec.
 
Asi nemá smysl zaobírat se smluvními detaily, ale dal vám kontrakt s Poláky finanční „volnost“ a přinesl celkovou spokojenost nejen s propagací alba? Vydání Omniabsence… mělo snad zpoždění, čili… vyjde další deska opět u nich?
Nemyslím si, že bychom měli finanční volnost a ani to tak nebylo a není, jak si někteří myslí, i když je pravdou, že rozpočet na nahrávání Omniabsence… nebyl zrovna malý, ale i tak, kdybychom nepřispěli z vlastní kapsy, těžko bychom mohli toto album realizovat v Necromorbus studiu. Ať už jsme u labelu většího a kvalitního typu jako je Agonia Rec., tak jsme stále malá kapela z České republiky a ve světovém měřítku v porovnání s kapelami typu Watain, Behexen, Horna, Marduk atd. se v jisté oblíbenosti nemůžeme srovnávat. Takže i naše prostředky na nahrávání a zájem firmy, magazínů, promotérů je úměrný tomu všemu.
Pokud zmíním třeba nahrávání desky, tak tady je vše jednoduše tlačeno do maxima, bez rezervy nebo mnohonásobných rozpočtů navíc na samotné experimentování, např. vytvořit několik verzí mixu, mastru a podobně. Někdy v tomto směru mám pocit, že trochu tratíme, když některé počiny poslední doby, které u nás vznikly, svou kvalitou nad rámec převyšují všechny ty norské, švédské, francouzské spolky, tady platí, že vše se odvíjí od prodejnosti, masivnosti, oblíbenosti a zemi původu a umělecký záměr a kvalita někdy jdou stranou.
No a jestli setrváme i nadále u Agonia Rec., je otázkou. Vše bude záležet na našem směřování, tak jako i na směřování firmy. Na tom, zda Agonia Rec. projeví zájem o nové album, jestli budeme u nich cítit společnou uměleckou soudržnost a podobně. Ještě jsme otázky tohoto typu neřešili. Jedno vím ale jistě. Určitě potřebujeme label, který nám bude plně oddaný jako my jemu, protože pouze na tomto se dá společně stavět. Co se týká spokojenosti s propagací alba a jeho dopadem, můžeme otevřeně říct, že splnilo naše očekávání.
 
Inferno - AdramelechZa těch skoro 20 let, co Inferno hraje, jste si už něčím prošli – změnami sestav, skladatelů, ideologů, doby… třeba i nechutí to dělat dál. Vnímáte kapelu furt stejně jako v době začátků a všimli jste si něčeho, co by naznačovalo tzv. blýskání na lepší časy?
V první řadě je třeba říct, že naše muzika ilustruje to, co je vnímáno našimi smysly v určitém momentu a procesu tvoření, proto jsou naše alba barvitá a od sebe někdy dost vzdálená. Tohle nám přesně vyhovuje. Nechceme dělat posté dokola podobné desky a to je možná důvod, proč tady jsme už dvacet let, stále totiž zažíváme něco nového. Možná to někomu není po chuti a rád by nás měl zakonzervované a viděl nás v dobách alba Nikdy nepokřtěni snad navěky. V době, kdy jsem založil Inferno, mi bylo 15 let a dnes mi je 35, takže je jasné, že i můj pohled na kapelu, názory a pohledy nemohou být stejné, to je vývoj a přirozenost, a tak i Inferno musí být jiné. Každá personální změna se v kapele podepíše a to je pouze dobře. Inferno žije skrze nás, a pokud by to mělo být naopak, bylo by to špatně. Snažíme se být svobodnou kapelou. Každý člen má svůj specifický talent, nikdo není omezen v tom, aby skládal, pokud budeme cítit, že to má nějakou vypovídající hodnotu. A jestli se nám blýská na lepší časy? Nepřemýšlím o tom, co má přijít, to přijde. Pro nás je důležitá přítomnost.
 
Kdybychom nepřispěli z vlastní kapsy…“ Tohle je často přesně důvod, který české kapely dost brzdí, protože si neuvědomují, jak důležité je, do vlastní věci – jako je kapela (promo, nástroje, zvuk atd.) - investovat. Byla by výsledná podoba alba bez vašeho přispění hodně odlišná?
Určitě ano. Kdybychom nepřispěli z vlastní kapsy, těžko bychom desku Omniabsence… realizovali v Necromorbus studiu, jak jsem uvedl už dříve. Netvrdím, že kdybychom desku točili u nás v České republice, byl by výsledek lepší nebo horší, tvrdím, že by byl prostě jiný. My jsme chtěli nahrávat v Necromorbus studiu, protože jsme cítili, že je ušité na míru naší nové desce, všem těm aranžím, struktuře, zkrátka všemu, co tento materiál nabízí. Věděli jsme, nebo lépe řečeno cítili, že tímto studiem dáme desce tu pravou tvář a atmosféru, onu specifičnost a obskurnost. Už dlouho sleduji tohle studio a jejich nahrávky po zvukové stránce v rámci black metalu řadím k tomu nejlepšímu. Zvuk má odrážet a zrcadlit něco temného, vznešeného a dávat desce jistého ducha a autentičnost… Vím, že ne každý má prostředky na realizování něčeho podobného, ale vždy je dobré ke všemu přistupovat zodpovědně a velice profesionálně. Polovičatost vždy přinese pouze polovičatost.
 
Také jsi zmínil, že některé poslední tuzemské počiny svou kvalitou nad rámec převyšují ty zahraniční. Které by to byly? Nějaký konkrétní náhled na tuzemskou žánrovou scénu máte?
Myslím si, že se tuzemská scéna rok od roku lepší. Vznikají tady dobrá alba podle toho, co sem měl možnost slyšet. Také je tady cítit velký posun u festivalů a vybraných koncertů. Ale jak říkám, asi nejsem ten pravý, abych mohl o scéně hovořit, protože ji sleduji velice okrajově. Co se nahrávek týká, konkrétně Cult of Fire, Heiden, Algor, Silva Nigra, Panychida
 
InfernoNová deska Omniabsence… představuje dost slyšitelný posun úplně jiným směrem než vaše dosavadní tvorba. O co vám při její tvorbě a nahrávání šlo nejvíce? Snažili jste se primárně změnit sound kapely, vytěžit maximum v komponování nebo atmosféře hudby?
V první řadě je třeba zmínit, že při skládání Omniabsence… jsme se chtěli osvobodit od všech nepsaných pravidel, která někdy oklešťují blackmetalovou hudbu a stavějí kolem umělců klec. Naše nové album jednoduše představuje nás jakýmkoliv způsobem v procesu a momentu skládání. Nebyl záměr znít nějak specificky, následovat trendy, jednoduše to vše takto vzniklo, protože jsme využili prostor a různé svobodné cesty, které měly dobrý dopad na samotné komponování a tvorbu. Skutečné umění totiž žije v nápadech, svobodě a esenci než ve formě, a toho jsme si při skládání Omniabsence byli dobře vědomi, a proto tahle deska je přesně taková jaká je. Nastavené zrcadlo do nitra nás samých, obnažení ega, zhudebněné chaotické akty našich osob ve veškeré volnosti. Pokud dál chceme tvořit hudbu, musíme být upřímní sami k sobě, to je ta ryzí pravost a ne kecy o věrnosti žánru. Je to jako očista skrze sféru smrti. Samozřejmě že vše zde musí být z nějakého důvodu, a tak i sound desky je jiný. Je to vše jako mozaika, doplňující obraz a propojení do psycho-spirituálních dimenzí.
 
Nejspíš to vypadá, že se váš záměr setkává s pochopením, protože se deska v příslušné kategorii dostala i do užší nominace letošních Cen Anděl. Neříkám, že rázem budete v tuzemsku slavní, nicméně – krom pocitu zadostiučinění - nějakou medializaci to přinese. Myslíš, že mate na vítězství šanci a slibujete si od tohoto něco?
Od ceny Anděl nebo nominace do užšího výběru vůbec nic neočekávám. Jsem spíše překvapen, že deska Omniabsence... dokáže zaujmout i jiné fanoušky než pouze ty čistě blackmetalové (ne že by to byl záměr takovou desku natočit). Asi to ale nějakou vypovídající hodnotu o neotřelosti a kvalitě desky má a to mě těší nejvíce. Kdyby to zůstalo pouze tak, jsem spokojen. Naše muzika je stavěná především na mezinárodní síti undergroundu a jistého přátelství, a i když je rok 2014, stále (třebaže zpátečnicky) si myslím, že subkultura jakou je BM, by měla mít té medializace na poli hudebního marketingu po všech stránkách od popularity až např. k masivnosti méně. Nicméně je to dnes jinak a já to respektuji, neboť scénu vytváří fans, kapely, labely… I když se můžu držet od všeho zpátky, jsem součásti nechtěného.
 
Inferno - Ska-GulMateriál většinou skládal Ska-Gul (kytara). Co se mu honilo při skládání hlavou a událo se v jeho životě (nebo kapelním) něco tak význačného, že se Inferno od „klasického“ black metalu vydali cestou psychedelie a rozmáchlých kompozic? Byla to přirozená cesta, nebo jasně ustanovený cíl?
Dle mého to bylo přirozené vyústění a chuť dělat věci trochu jinak, byla to hozená rukavice a nebyl důvod se tomu nepoddat. Potřebovali jsme v sobě, namísto setrvačnosti a vyhoření, cítit onu spontánnost, neotřelost a určitou svojskost. Netvrdím, že jsme se vzdali tradičního black metalu, ale pouze pro nás chceme najít něco nového, co je silně postaveno samozřejmě na repetitivnosti, ale i cíleném pocitu, který v nás klíčí. Dělat věci netradičně a po infernovsku. Tohle nás zajímá. Tahle cesta je cíl, chtěli jsme, aby songy na Omniabsence byly zhudebněné vize naší představivosti, temné příběhy, nihilistické a obskurní cesty, kompozice, které budou a jsou nejvýraznějším aspektem našeho sluchu a ducha.
Ska-gul občas mívá zkušenost s psychedeliky, ale na tom naše kapela postavená není, ta inspirace je vlastně všude ve všem, co nás rozpohybuje, rozdráždí a navnadí. Vše, co se nachází na pokraji zhroucení, zkázy a chaosu, snažíme se zachytit a instrumentálně vykreslit surový temný instinkt, který dříme v každém člověku a používat přitom dávku určité osobitosti, která nám předtím chyběla. Chceme být jednoduše Inferno a ne další klon klonů.
 
Jak při skládání Ska-Gul postupoval? Je slyšet, že hudba se odvíjí od základního riffu/motivu a na něj se nabalují další a další linky. To všechno, co je na desce slyšet, bylo už předem v jeho/vaší hlavě, nebo se jednalo o dlouhodobější produkční práci na celé muzice a jejím pozvolném rozvíjení?
Většinou prvně vzniká nějaký konkrétní, konstrukčně řekněme základní riff, na který se později balí další vrstvení kytar v různých zvukových barvách. Některé věci jsou dané úplně v začátcích dopředu, jiné vznikají pozvolna nebo přímo při nahrávání samotné desky. Jindy se poupravují a dolaďují. Málo z Omniabsence bylo vytvořeno na zkušebně při, řekněme, regulérních zkouškách nebo jamech. Tahle deska je dost osobní a z velké části byla tvořena a komponována doma, kde byla vytvořena přesně potřebná atmosféra k dosažení maximální autentičnosti. Myslím si, že tahle deska je Ska-gulovým pokusem zachytit dvě ústřední stránky existence - znovuzrození a osvícení, které přichází vždy, když dojdeš k prozření, že všechny existující skutečnosti jsou odsouzeny k zániku. Tohle z této desky cítím. Myslím, že i určitou dávku osvobození mysli, které můžeme chápat jako poselství, sdělení formou naší hudby a také intenzivní boj proti duchovnímu úpadku. Na Omniabsence můžeme také nahlížet jako na heterodoxní umění, které se opírá o často děsivé myšlenkové představy propojené temnou entitou.
 
Jak na novou hudbu vlastně reagoval zbytek kapely a co do ní zbytek Inferna vložil?
Reakce byly chápavé, nejednalo se o žádné překvapení, protože jsme všichni v úzkém kontaktu a sledujeme své kroky navzájem, nahlížíme do svých niter a tak dopředu můžeme odhadnout cesty, kterými se vydáme. Já osobně změnu považuji za velice přínosnou, podle mne tím, že nejsme limitováni ničím, můžeme našemu umění dát mnoho nového a zakusit mnoho nových cest a to nás stále drží při chuti.
Je jeden velký rozdíl mezi Infernem kdysi a teď. Kdysi jsme dle mého na muziku nahlíželi dost sobecky, což mělo za následek naší uměleckou sterilitu, která se stala upevněným kamenem na krku, který nás táhl dolů do instrumentální propasti. Od té doby se můžeme nazvat lidmi, kteří nalezli ztracené uvědomění si určitých věcí a hodnot a to nás vytáhlo na světlo a dalo mnoho energie, kterou teď využíváme pohánění hladem a vůlí síly. Ceníme si mnoha struktur, které se vyvíjejí skrze black metal a snažíme se dát dostatek tvořivosti tomuto potenciálu. Netvrdíme, že jsme nahráli průkopnický záznam, pouze jsme se stali průkopníky ve svých uměleckých vizích. Tato deska je vlastně dítě hlavně Ska-gula, který společně se Sarapisem později dotvářel party pro bicí a já doplnil vokální linky a textové propojení s muzikou, aby výsledek byl co nejvíce kompaktní. Někdy jde vše samo, když funguje jistá dávka chemie.
 
Inferno - AdramelechJakou jste měli představu o vašem novém zvuku? Dosáhli jste toho, oč vám šlo? Především kytary mě zajímají, protože tam se to použitými efekty jen hemží. Stojí za tím vším Ska-Gul, nebo se jednalo hodně o zapojení studia a producentování Toreho Stjerny?
Představa byla nalézt zvuk, který by zrcadlil to, co se celou dobu na desce děje. Všechny ty progresivní negace čistého instinktu, tvůrčí abstrakce podbízené masivními rytmy a hypnotizujícími vzdory. Naše hudba je velice kinematická a zároveň vizuální svým zvráceným způsobem, a tak určitá špinavost nahrávky byla nutností. To byl snad jediný pevný prvek, který byl požadován, pak se vše odvíjelo od samotného nahrávání a samoúčelně vznikalo. Ostatní zvuky a vrstvení kytar se potom pouze dolaďovalo, aby nedošlo ke ztrátě ekvilibria – rovnováhy. Některé naše představy, které byly před studiem, se v procesu nahrávání přehodnotily a byly pozměněny, jindy zase Tore přišel s nápadem, jak věci udělat lépe, aby nepůsobily nesourodě… vše bylo velice autentické a přítomné.
Měli jsme představu ve svých hlavách, jak to vše má znít, ale těžko to někdy popsat člověku, kterého vidíš poprvé a s kterým se ani skoro neznáte, takže je to někdy takový podvědomý experiment. U produkce je to trošku jinak, tady záleží na technických zkušenostech a znalostech, jak dosáhnout určitého cíle. V kostce se nám to myslím povedlo a udělali jsme v daný moment vše co nejlépe.
 
Když se člověk podívá na vaší diskografii, ta od roku 1996 čítá pěknou řádku položek. Máte tedy s nahráváním bezpočet zkušeností. Jak hodně jiný celý nahrávací proces v Necromorbus byl a doporučili byste ostatním kapelám takovouto zkušenost?
Nahrávání Omniabsence… bylo standardní jako ve všech ostatních studiích, kterými jsme prošli. V tomto směru se nic zásadního nedělo. Rozdíl je snad pouze v tom, že Tore přesně ví, co udělat tak, abys dosáhl toho, co hledáš. Má zkušenosti, ví jaké cesty, nastavení a postupy zvolit, aby výsledek byl přesně takový, jaký potřebuješ. Převážně nahrává black metal, jezdí s Watain jako zvukový technik, takže prostě ví, kde přesně dát mikrofon, jaký zvolit aparát, jaký dát efekt, jakou vybrat bednu, no a to tady v České republice trošku chybí. Tím samozřejmě nechci říct, že by u nás byla studia špatná, jen ti lidé nemají takový ten tvůrčí cit a to potřebné know-how, pokud mi rozumíš. Je třeba to zažít a pochopíš. Určitě doporučuji všem.
 
InfernoZpíváte česky. Severské kapely také často užívají domácí jazyk. (Slovanskému) Vydavateli to bylo asi jedno, jaké reakce jste se ale dočkali ze strany studia? Líbilo se Toremu, jak česká slova v písních zní?
Jestli se Toremu český jazyk na desce líbil nebo naše řeč, to nevím, na toto téma jsme se nebavili. Spíše se ptal, jaké jsou texty a o čem pojednávají, aby měl hlubší představu o muzice a poselství, které chceme sdělit a tak podobně. Myslím si, že jsme si padli do oka. Je to sympaťák a velký profesionál.
 
Dle textů to vypadá, že jsi docela ponořen do okultních a metafyzických věcí. Znamenají pro zbytek kapely hodně, nebo je jejich psaní čistě jen tvoje parketa?
Texty jsem vždy psal já a měl v tomto směru volnou ruku. Dnes některé texty konzultuji s několika přáteli, kteří jsou ponořeni do okultních sfér. Myslím si, že jsem v psaní textů logicky učinil docela velký pokrok a dal jim jistou dávku estetické bizarnosti a umělecké formy víc než kdy předtím. Bylo třeba se někam pohnout, abych nezabředl do vlastního bahna, ve kterém bych se utopil. Dnes je jedním ze základů filosofie kapely, které hájíme přes texty, skutečnost, že lidské bytosti jsou vůči velikosti kosmu a „božství“ (ať už si každý pod tímto slovem představí cokoliv) absolutně nepodstatné nic. Prostá snůška genetických náhod žijících na zrníčku prachu v chladném a neuchopitelně obrovském univerzu, ve kterém člověk hyne. Fyzicky i duchovně, kvůli svému světskému a marnivému pojetí sebe sama se vzdaluje od své myšlenkové vnějškovosti, aby se znovuzrodil v něco lepšího.
Nová deska a její texty poukazují na fakt, že se všichni snažíme ovládnout chaos našeho světa a bytí. Ať už žiješ nebo sníš, existují jisté možnosti či techniky, jak dát skutečnosti, kterou prožíváš, řád a zakusit něco, co dalece přesahuje lidství.
Takže i když dokážeme naplnit „božský“ potenciál v člověku obsažený, vždy se něco „vysere“. Proč? Protože zřejmě ona samotná esence všeho je ve svém základu vadná, nemocná a odsouzená k záhubě.
Důležité je ono schizma, kdy jsme si oné bezvýznamnosti a chyb vědomi, avšak stále o ty Duchovní Výše usilujeme. Ale marně. Koncepty, jež hájíme, jsou nebo se mohou zdát metafyzické nátury, můžou to být konvenční možnosti vnímání a chápání. Potom už jen záleží na jedinci, co si z oné poutě odnese. Záleží na pochopení těchto moudrostí. Nejde nám o přetváření hodnot, tohle vše se děje pouze na umělecké rovnici, která koresponduje s muzikou.
 
Hodně se mi libí grafická stránka alba – jde o vaše nápady? Jinak vím, že obal maloval (většinu kreseb?) David Gomba, ale layout dělali Fenomeno Design. Proč ne vše jeden člověk?
Veškeré kresby obstaral mistr David Glomba, který po konzultaci se mnou vytvořil vše, co můžete v artworku najít. Má pro toto téma velký cit a košatou fantazii. On je ilustrátor, Fenomeno Design pouze vše připravil pro tisk a dal digitální efekty do Davidových prací, vytvořil pár detailů, aby obal působil archaicky. Každý z nich je dobrý na to své a tímto jsem se řídil.
 
InfernoBlackmetalové kapely se často ohání silným egem a vyhraněnými názory… cítíte se jako nejlepší či zásadní (aktuální) tuzemská bm kapela nebo tak nějak podobně? Jinými slovy, jaký názor na podobné výroky v hudbě máte?
Už dlouhou dobu se o scénu jako takovou nezajímám, která deska a co mi má vstoupit do cesty, to se stane. Nehltám všechny ty novinky pouze z potřeby potravy, nebo jen abych doplnil sbírku svých oblíbenců. Převážně udržuji kontakty stále se stejnými lidmi, které znám snad od našich prvopočátků. Pokud jsme pro někoho vlajkovou lodí v české bm scéně, jsem poctěn, ale osobně tohle vůbec neřeším. Co tě posílí, tě může i zabít. Já stojím rovnýma nohama na zemi.
Na začátku řekněme devadesátých let jsem se snad i staral o veškeré ty rádoby senzace a různé výroky jistých muzikantů, asi jako všichni ostatní, ale časem jsem dospěl k názoru, že je lépe se soustředit na něco rozumnějšího, co tě může posunout někam dál, než zabřednout v senzacích, které stejně s odstupem času a prozření jsou o ničem.
Také už dost dlouhou dobu nesdílím rozšířené přesvědčení, že pravý black metal je o naprosté likvidaci všeho dobrého a podobné jednotvárné kecy typu smrt, chlad, bolest, chaos, misantropie atd. Chápu ho spíše jako poselství směřující ke všem vnímavým lidem, kteří se chtějí oprostit od myšlenkové sterility či moderního globálního utrpení směrem a cestou k dosažení jistého druhu osvícení. Věříme, že temný vesmír není tam venku, ale že jsme v něm a tím pádem jsme i jeho součástí.

 
Jsem rád, že to někdo takto vnímá. Občas mi totiž připadá zvláštní a někdy až kontrastně vtipné (neříkám, že je to váš případ), když kapely, které reprezentují a dávají vzniknout nejrůznějším formám zla, použijí sousloví jako „nás vytáhlo na světlo“, což jsi předtím udělal.
Jak je to po této stránce ve vašich životech mimo Inferno? Považujete se (a může vůbec skutečně někdo?) se svou filozofií za posly přinášející zkázu, chaos, zhroucení, nebo jste prostě jen spirituálními bytostmi, které se v tomto temném vesmíru zrodily, přizpůsobují mu a hledají cesty kam dál?
V první řadě je třeba zmínit, že se snažíme být umělci, kteří se nechali unést vším, co může nabídnout žánr jakým je black metal ve všech směrech. Tento styl se stal našim dobrovolným vězením a do jisté míry nás provází každým dnem v životě, což ale nemusí znamenat, že žijeme životy plné utrpení, bolesti nebo snad násilí, to by bylo hloupé a ani to tak není, i když i to jsou určité lidské vlastnosti a průvodní jevy, které by se neměly ignorovat, neboť jsou přirozenou součástí světa a člověka. Jsou to stejné lidské vlastnosti jako ty dobré, jen v opačné rovině, kdy slovo dobro můžeme chápat každý jinak. A tak to může být se vším… Člověk, který umí milovat, umí stejně i nenávidět. Tohle umělecké pojetí a pochopení stylu může být přece i cesta zahrnující široké spektrum střídmých emocí, vznešenosti, troufalství, barvitosti, individuality, cesty k dokonalosti, ohlédnutím se za životem atd. Prostě svobodně vše, co uznáš sám za důležité, vše, co tě může dělat lepším. Tahle skutečnost satanova ráje může být klidně i o osvícení, milosti a ne věčném zatracení, jak si většinou křesťané myslí. Tohle umění jako každé jiné je přece tak široké, mnohotvárné, proměnlivé. Tady je kladen velký důraz na mimetickou či zobrazovací stránku umění, na stránku vyjadřovací, expresivní, tvořivou, komunikativní a každý podle svých znalostí, inteligence, dovedností a možností určuje propojení mezi pohlcujícím uměním a obyčejným životem, proto si dovolím tvrdit, že tady v tomto případě není možné jednoznačně odpovědět.
 
Chaos is Coming tour 2014Rozhodně souhlasím. Otázku ale ještě zjednoduším a nasměruji ji přímo na tebe, potažmo zbylé členy kapely. Nevím, co vás v životě živí, a není to ani nijak důležité, jen mě zajímá, zda se tato vaše inferní-filozofie může promítat i do jiných částí života a zda ho plně prostupuje. Samozřejmě je nesmysl si myslet, že odpovíš „jsem absolutně v tom, dělám hrobníka“, ale třeba, řekněme, že bys byl manažer v korporátní firmě, bylo by na tobě (samozřejmě ne vzhledem) poznat, co je tvá osoba zač? Jde mi o jakousi auru osobnosti, kterou tvoří pravé a skutečné přesvědčení člověka v „jeho“ věci a ne přetvářka tvořená např. zlými grimasami nebo hlásáním o nenávisti k Bohu, vyvolávání hesel smrti a likvidací všeho dobrého, jak jsi uvedl.
Do jisté míry můžeme spatřovat určité náznaky nebo propojení, snad slovo zajímavost může plně vyobrazit to něco, co se vymyká jisté, řekněme, stádnosti, protože black metal zčásti formuje naše životy. Zastávám názor, že podvědomě vycítíš určitou celistvost individuality konkrétního člověka zaměřeného na nějakou konkrétní realizaci svých cílů. Je to asi chápáno na bázi integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím.
 
Na podzim (září 2014) máte naplánováno Chaos is Coming tour s polskými Arkona, mexickými Armada a Plzeňáky Panychida. Kdo tuto seanci plánoval a připravujete na ni něco nečekaného?
Celé tohle tour byl můj nápad a prvotní impuls šel z mé strany. Už někdy v roce 2012 jsem s KH (Arkona) chtěl realizovat společné tour, na kterém jsme se také v té době dohodli, ale kvůli naší vytíženosti to utichlo a až nyní v tomto roce nastala ta správná konstelace hvězd. Dlouho jsem uvažoval, jakou kapelu ještě přizvat, hodně se mluvilo v naší kapele o žánrově a ideologicky podobných kapelách, které by doplnily tour. Já tohle trochu bojkotoval, protože jsem chtěl, aby kapely byly trochu žánrově bohatší a pro promotéry a fans i snad zajímavější a hlavně jsem chtěl z České republiky někoho, kdo má profi přístup a může pro společnou věc něco udělat. To znamená má kontakty, umí v těchto věcech více pracovat než kecat, je spolehlivý, a tak jsem dopředu věděl, že Panychida jsou ti praví, nebo se mi tak aspoň jeví.
Také už možná před třemi lety jsme společně chtěli dělat jedno tour s Kozeljnik a Infernal War, ale nakonec to padlo kvůli penězům, které slíbili promotéři, a tak jsem rád, že to můžeme v tomto roce podniknout znova. No a mexická Armada je taková drobná výpomoc a odplata za organizování dvou tours INFERNA v Mexiku, kdy člověk z Rebel Entertainment prod. je vokalistou Armady, a když potřeboval zajistit koncerty v Evropě, bylo mi jasné, že jim musím vyhovět a přibrat je. Podpora za podporu. Jinak myslím, že tour bude zahrnovat naší klasickou show, kdy budou naše já na moment vymazána z knihy života.
 
Při tom, jak jsou nové skladby vrstevnaté, jak moc se od jeho zaznamenané podoby liší živé provedení?
Ano, songy se musí upravovat pro koncerty. Z nové desky prozatím hrajeme pouze dvě skladby. The Firsborn from Murk a Funeral of Existence, které jsme poupravili na současný line-up. Postupem času chceme přidat další songy z nové desky, ale jelikož často nezkoušíme, nějakou dobu to ještě potrvá. Ono totiž při tolika vrstvených kytarách je na to třeba vyčlenit dost času a někdy musíme dost experimentovat a používat úpravy na dvě kytary, aby se podoba z desky zachovala. V tomto směru jsme si na sebe upletli trochu bič. Snažíme se zachovat ty nejzásadnější a ústřední riffy a ty takzvané doprovodné doplňující melodie vynahrazujeme basou nebo volíme jinou taktiku, jak vytvořit co nejvěrohodnější alternativu.
 
InfernoDobrý závěr pro rozhovor, ačkoli je možná ještě trošku brzy, by mohl být dotaz směřovaný na vaši budoucí hudbu. Teď jste udělali ohromný krok kupředu a je dle mě neuskutečnitelné jej zopakovat a znít na další desce opět jinak. Vydá se tedy Inferno po této nově vyznačené cestě, kdy se pokusí ji alespoň celou prohloubit a dojít ještě o nepoznaný kus dál?
Pevně věřím (a soudě dle dostupných ukázek na nové album, které pozvolna připravujeme), že Omniabsence… bude překonáno jak po instrumentální, tak i textové stránce. Nová deska bude hodně navazovat na poslední počin. Bude to zase o něco jiné, jak je u Inferna zvykem, ale dávka osobitosti, psychedelie a jisté zvrácenosti bude zachována. Myslím, že songy budou zase delší a budou to kompozice plné osobních podnětů a ďábla.

aktuálně

diskuze