Články

přeposlat článek tisknout
HENRY ROLLINS spoken word

HENRY ROLLINS spoken word

  • kdy: 8.2.2010
  • kde: Praha, Palác Akropolis
report_929_px1

Na tohle jsem se těšil. Henryho Rollinse mám rád a měl jsem tedy opravdu skvělý večer. Dorazil jsem do Akropole s předstihem, v očích záření jak malý dítě o Vánocích. Měl jsem prostě dostat nášup od chlapíka, kterého někdo vnímá kontroverzně, ale já ho mám rád za jeho přínos a za to, jak se nadřel - workholik je to v podstatě i před padesátkou. Musím se přiznat, že jsem přišel v očekávání, že bych si s ním třeba podal i ruku. Vize zmizela velmi brzo. Kluci mi říkali, že Henry moc před vystoupením nemluví, což jsem předpokládal, ale víte, občas se i na vola štěstí usměje. Šel jsem se tedy občerstvit se Sadiie a Pítrem vedle do restaurace, kde nás doplnila slečna Vránová. Zhruba po hodince se zvedáme a jdeme do Akropole, kde se schyluje k vystoupení. Fasujeme sedadla 212, 213 a má se pomalu začínat. Ještě rychle pořizujeme pití áááááááá...

Světla zhasla. Henry se přibelhal komicky na podium a to, co začalo, se dá popsat jedním slovem - skvělé. Henry si vzal na paškál angličtinu a myslím, že si tím strhnul publikum na svou stranu. Posléze jsme se dozvěděli hodně o svobodě slova v USA, kdy jsme vyslechli velmi zábavnou glosu o internetové diskuzi pod fotkou voskové figuríny paní Obamové, kde halda rednecků psala,

report_929_px2

jaká je to opice. Henryho narážky na diskuzi byla glosa nad glosy. Jaké bylo překvapení, když se plynule přešlo na téma David Duke aka šéf KU-KLUX-KLANU, který o sobě tvrdí, že není rasista, a na téma jeho vyhoštění z ČR. Mimochodem, pořádně to od Henryho kvůli vzhledu schytal. Vitální Henry samozřejmě obratem naráží na George Williama Bushe a ten se táhl vlastně celou natlakovanou spoken word show. Henry pak skákal od tématu cesty do tématu kultura. Měl je tedy dobře seřazená; například mezi Írán strčil zážitky z filmu atd. Sranda byla u koncertu Bad Brains, kdy vykládal, jak na ně chodil v roce 1978. To jsem jen strčil do slečny V a říkám: „Uff, sakra to jsou začátky. Základní kameny.“ Ona se jen mile usmála, zakývala hlavou a říká: „To je úplně super!“. Seděli jsme jak přikovaný s očima dokořán. Mistr Rollins je pán, který to živě prostě umí. Znáte ten pocit, kdy řeknete vtip a vlastně ho pohnojíte tak, že není vtipnej? Představte si pána, který to valí a vlastně to má pořád koule jako blázen. Nějak tak podobně! Ale je v tom rozdíl, ono to mělo i poselství. Je potřeba něco podotknout. Pokud jste ti, kteří o Henrym slyšeli, jak při koncertě v Lucerně natankoval stagedivera a jaký je agresivně vyhlížející chlápek, tak ten večer tak rozhodně nepůsobil. Působil jako člověk, který má lidi rád. Má dostatek zdravého rozumu a vlastně i nadhled, který rozhodně každý skoropadesátník nevlastní. Ostatně, ať byl v Sýrii, Íránu, Pákistánu, mluvil o lidech v podstatě hezky. Po historkách z těchto zemí jen dodal, že přijel domů do USA, slyšel stupidní angličtinou, jak mají tu zem bombardovat, protože svoboda, terorismus atd., znáte tu rétoriku G.W.B. Člověk se opravdu nasmál (podané to bylo vtipně, ale ono to bylo i docela smutné). V Pákistánu třeba uzemnil ochranku, která se mu snažila vysvětlit, že při nepokojích po atentátu na Bénazír Bhuttovou ven rozhodně nepůjde. Hláškou, že je z Ameriky a po zkušenostech třeba z Clevelandu a Detroitu se rozhodně nebojí. Myslíte, že prošel? Jasně, že ano.
Myslíte si, že je v Americe možný všechno? Dokážete si představit Henryho Rollinse v porotě soutěže krásy transexuálů? Následná historka, jak on, sám

report_929_px3

žijící osmačtyřicátník, masturbuje po této soutěži do vyvrcholení a jak mu před očima proběhne obraz blonďatého punk transexuála... Člověk se nasmál opravdu hodně. Pak následovaly další historky, u kterých jsem se dost bavil, např. ty z Číny nebo ze Srí Lanky a jeho death metalu a jak dal klukovi externí disk plný nastahované muziky. Když vyprávěl, jak v hotelu fakoval Then Šweie (takového tmírumilovného generála z Barmy), člověka z toho mrazilo i lidsky rozesmálo. Okolo desáté nám Henry sdělil, že z našeho krásného města neviděl nic a že až se za chvíli zvedneme, zjistíme, že máme taky prdel (hodně otlačenou) a budeme mu vděčný, že zavřel hubu.
Ten chlap se ten večer opravdu rozdal a nutno dodat, že to mělo jak poselství, tak porci pořádně nabroušenýho humoru a nadhledu. A potlesk, kterým jsme ho zahrnuli, byl, myslím, hodně upřímný a nadšený. Podle reakcí na vystoupení musím říct, že jsem viděl lidi hodně nadšené a negativní reakce jsem nezaznamenal. Rozhodně jsem se nelišil ani já, ani slečna Vránová, která prohlásila, že ji to nakoplo. Osobně se Henrym nakopávám dlouho dobu, ale měl jsem radost, že ten pán zapůsobil přesně, jak jsem si přál. Silný tahoun, který nenudil a měl hodně co říct.

Na baru jsme potkali Tomáše Fialu, se kterým máme společnou slabost pro tohohle

report_929_px4

potetovaného pána. Ten nám mezi jinými věcmi sdělil, že má Henry krátkou autogramiádu, prý možná přijde i za námi, že si popovídá s lidmi. Nakonec nepřišel. Já za ním taky nešel. Dostal jsem přesně, co jsem chtěl a s mojí slabostí jsem ho nechtěl otravovat jak malá ženská groupie. Přeci jen toho měl ten večer dost. Cestou do hotelu se prý rozmluvil až na debatu o King Crimson. Henry bude podle všeho docela výřečný člověk. Pokud není na turné, kdy mluví na podiu a mimo něj působí dojmem odměřeného padesátníka, který se stáhne do ústraní. Dva dny volna na třicet dní a show o 150 minutách je pořádný záhul. Téměř padesátník Henry Rollins mne přesvědčil o jediném: Příště přijdu znova. Na viděnou, pane Rollinsi!

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze