Čekal jsem, že klubový koncert Hatesphere nebude asi největším koncertním trhákem podzimu (i já jsem se na něm v podstatě objevil na poslední chvíli),

ovšem nějakých 15 - 20 platících, to je přeci jen silná káva. O to hůř, že po hudební stránce se jednalo o povedený večer a obě kapely nabídly nadstandardní hudební produkci. Dříve bych se třeba i rozčiloval nad lhostejností českého publika, ale já už si zvykl a na druhou stranu chápu, že akcí je požehnaně a vše se zkrátka zvládat nedá (nehledě na to, že se Hatesphere za nějaký měsíc v Praze objeví opět). Co už chápu méně je ovšem fakt, že koncerty v čele s kapelami jako Nile, Hatesphere, Beheaded zůstávají téměř bez povšimnutí a zjevně metalové publikum až tak nelákají (návštěvnosti mluví za vše), přičemž na Stíny Plamenů se objeví klidně tři stovky diváků. No co, každému dle jeho chuti…
Přirozeně se nikam nespěchá a s trochou nadsázky se dá říct, že začátek akce by klidně mohl být naplánován dle vzájemné domluvy, jelikož v klubu panuje opravdu „rodinná“ atmosféra, a jestli jsem si při Kataklysm nebo Vader stěžoval na naprostou absenci dýchatelného vzduchu či prostoru, dnes se mi dostalo obojího požehnaně! Pár minut po půl deváté otvírají koncertní večer domácí Poppy Seed Grinder, které jsem již delší dobu neviděl, a tak jsem byl zvědavý, jak jim to bude v nové sestavě (s Ozonem na basu) šlapat. A šlapalo to pěkně, jen co je pravda. Je sice pravda, že po delší době začíná znít produkce Popýků stereotypně, ale na druhou stranu se musí uznat, že ten Fetusem načichlý death/grind živě funguje výtečně. Hromada pískaček, houpavější pasáže, i ty řádně nasypané, Cifronův vokál je čím dál tím variabilnější, a tak už to není jen kolovrátkovité kvičení, ale dočkáme se pestřejšího projevu. Krom starších, osvědčených fláků se dostalo i na nové pecky, které tak mám příležitost prvně slyšet, ovšem mé dojmy jsou nyní značně rozpolcené. Nechci dělat ukvapené závěry, počkám si raději, jak to bude znít z desky, ale živá podoba mi až tak úplně nevoněla. Pecky z Oppressed Reality mě jednoznačně bavily víc. Přesto, že Black Pes je opravdu až nepříjemně pustý, kluci do toho jdou naplno a krom lehce ironických poznámek berou vystoupení vážně. Rozhodně se nedá říct, že by bylo odehrané bez nasazení.
Studiovou tvorbu Hatesphere ve skutečnosti příliš neznám, měl jsem tu čest slyšet jen poslední desku Serpent Smiles and Killer Eyes, která je na slušné úrovni, i když nepřináší v zásadě nic nového a překvapivého. To se dá říct i o živém vystoupení. Hudebně jde více či méně o klasiku, která již byla mnohokrát k slyšení. Moderní, našlapaná kombinace metalcoru s neo trashovými prvky, špetkou death metalu. Hlavní důraz je kladen na rytmickou razanci, melodičnost, několikrát během koncertu jsem si říkal, že jde v podstatě o nadupanější a tvrdší heavy metal. Přímočaré, melodické songy jsou svým charakterem spíše „stadiónovou“ záležitostí, kde jejich síla vynikne asi naplno. Přeci jen, nějakých dvacet lidí těžko vytvoří adekvátní kulisu. Přesto ani Hatesphere svůj set nešidí, odehrají ho s nasazením a neustálými úsměvy, opravdu sympaťáci. Dokonce se i přidává, což se dá vnímat jako takový malý dík té hrstce, která vážila cestu do Klánovic. Kapela má za sebou také personální změny, nová posila usedla za bicí, respektive se chopila basy, ovšem na výsledném efektu to nemělo pražádný vliv – kapela působila velice sehraně a přirozeně. Musel to být velice nepříjemný pocit – vidět před sebou naprosto pustý klub, ovšem Hatesphere se k tomu postavili profesionálně a odehráli plnohodnotné vystoupení, které přineslo celkový průřez jejich kariérou. Nasazení stoprocentní, hudební výkony spolehlivé, a ačkoli to zní vzhledem k situaci, která v klubu panovala, divně, i odezva „publika“ byla velice dobrá. Z těchto důvodů musím akci po hudební stránce hodnotit pozitivně. Nejednalo se sice o žádný zázrak, co si budeme povídat, přeci jen se na současném metalovém kolbišti pohybuje mnoho zajímavějších kapel než jsou dánští Hatesphere, ale příjemný hudební večer to byl určitě. Tak trochu jsem s tím po poslechu desky i počítal, jelikož přímočará, velice melodická a hlavně úderná muzika mi dávala tušit, že její hlavní síla bude právě na živých vystoupeních. Studiová tvorba mi totiž i přes určité kvality nepřijde více než průměrná.
Večer to byl nakonec velice příjemný a myslím, že i samotní Hatesphere byli spokojení (i nějaký ten merch se prodal), což dokazovalo jejich pohodové chování a přátelské hovory s fanoušky. Náladu si nenechali zkazit možná i proto, že vědí, že za něco málo přes měsíc se v Praze objeví opět, tentokrát se ale na akci, kde předskakují Dimmu Borgir a Amon Amarth, dá očekávat plný dům, což jim nesmírně přeji.

GhAALL-ERKhA by mART_in