Články

přeposlat článek tisknout

HATE ETERNAL, SPAWN OF POSSESSION, SHADOWS LAND

  • kdy: 23.5.2006
  • kde: praha, black pes

Mohlo by se zdát, že koncertu Hate Eternal prostě není přáno, aby se vůbec uskutečnil. Po všelijakých přesunech a zrušených tour se ale přeci jen jedna z nejlepších death metalových kapel současnosti do Česka dostala a do Klánovického, podobnými akcemi již bezpečně prověřeného, Black Psa se vydala představit svou stále aktuální desku I, Monarch. Nevím, co už by fanoušek death metalu chtěl víc. I předkapela v podobě Spawn of Possession byla totiž vybrána více než dobře a rozhodně nejednoho fanouška donutila zvednout zadek z gauče a jít za kulturou. Já jsem se za kulturou vydal velice natěšen a s velkou časovou rezervou (přijít pozdě na koncert, který máte za rohem, to by asi nebylo vhodné). Celý den provázely spekulace, jak to asi bude dnes s návštěvou a nakonec si troufám odhadnout nějakých 150 figur! Opravdu přesné číslo nevím, ale přes dvě stovky se dle mého návštěva nevyšplhala, ale i tak se zdál Black Pes opticky hezky plný a pro posluchače je tohle ideální návštěva, která dokáže vytvořit atmošku, jak se patří, ale na druhou stranu se nikde netlačíte.

Otvírák dnešního večera byla Polská blackovka s nápaditým názvem Shadows Land (zprvu bych je dle názvu tipoval na nějaké power metly, ale to by bylo vedle Hate Eternal asi lehce mimo), ovšem ani jejich black metal (s vlivy deathu) nepřipadal mnohým jako dramaturgicky dobře zvolené řešení. Ovšem žánrově otevřenější fanoušky možná jejich hudba potěšila. Označují se jako progresivní black/death metal, tak jim to třeba nechme. Je pravda, že jejich skladby byly technicky docela náročné a hlavně kytarista si se svým nástrojem vyhrál. Jejich skladby se vyznačovaly poměrně „chaotickou“ stavbou, kdy neustále kouskovali tempo, zasekávali rozjeté rytmy, zkrátka moc dlouho se nevydrželo v jednom celistvém, srozumitelném tempu a tak jejich muzika působila i docela náročně na poslech (což se ovšem následně ukázalo v porovnání se Spawn jako naprostý nesmysl, protože jestli tohle bylo náročné, co bych měl za slovo použít ke Spawn, to opravdu nevím). Slabší mi přišel vokál, který by sám o sobě nebyl zlý (docela dobrá poloha hlasu), ale uškodila mu strašná stereotypnost, kdy zpívající kytarista opravdu snad celý koncert odkrákoral v takovém blackovějšímu "skoromurmuru" (občasný dvousekundový vysoký výštěk jako přílišné oživení nevnímám). No a další věc, kterou se v mých očích zbytečně shazovali, byly ty dost trapné, zlé grimasy a gesta. Nicméně jako rozehřívačka to rozhodně špatné nebylo, ale že bych musel na samostatný koncert, to se také říct nedá.

No a jelikož se nám Fall of Serenity kamsi zatoulali, jako další se na pódium vyštrachali rovnou maníci ze Spawn of Possession. Když jsem Švéďáky viděl na No Mercy, bylo to dobré, ale to, co předvedli tady, to bylo neskutečné. Technicky snad ještě vymazlenější a krkolomější pecky než od Nercophagist, do toho, alespoň mě plně vyhovující, zvuk a senzační zážitek byl na světě. Opravdu jsem nechápal a bedlivé sledování kytaristů mě přivádělo k šílenství. Precizně zahraný technický brutal death, kde by člověk opravdu jen ztěží hledal nějaké "normální" pasáže. Jo, sice občas do těch jatek hodili srozumitelnější pasáž (i když pro "normálního člověka" těžko...), ale to se stávalo opravdu jen zřídka a tak jsme si všichni dosyta mohli užít technicky brilantní brutalitky, která brala dech. Hrozně se mi líbil zvuk kytar, které přes veškerou vyšinutost zněly tak nějak hezky přirozeně a čistě. Dredatý řvoun pobíhal po pódiu a dokonale se svým pařením trefoval do muziky (už jen to musí být fuška...) a v poslední pecce mě uzemnilo jeho zběsile rychlé frázování. V těchto dnech vychází Spawn of Possession novinka Noctambulant, z které hodili nějaké představovačky a musím prozradit, že nové skladby zněly věru zajímavě. Máme se na co těšit. Jinak jsem si spíš užíval známé pecky z Cabinetu (Swarm of the Formless, Hidden in Flesh...). Opravdu parádní vystoupení plné precizního muzikanství, komplikovaného death metalu a skvělé energické show frontmana. Nadšený potlesk ze strany publika byl zcela na místě.

No a jak jsem již říkal, díky výpadku Fall of Serenity se celý program posouvá (hůrá, stihnu autobus...) a tak je již čas na hlavní hvězdy (nejen večera - celého death metelu) HATE ETERNAL. A tady si dovolím vypůjčit slova od Střapa z úvodu reccky na I, Monarch. „Smrt, peklo, zkáza, smrt, peklo, zkáza, smrt, peklo, zkáza…“ Lépe to vystihnou nejde. Co předvedli ve třech, to je opravdu neskutečné, taková smršť se jen tak nevidí. Původně mě trošku mrzelo, že se na to pan Roddy vykašlal, ale když se do toho s první peckou opřel nový buben Reno Kiilerich, myslel jsem, že mě to odfoukne! Jakou rychlostí (a s jakou lehkostí!!!) odsypal ty ultra rychlé party, to jsem opravdu nezvládal. Poslouchat dnes jen samotné bicí, tak je to hodnotnější koncert, než většina dalších metalových akcí. Navíc mi do noty zahrálo (opět zdůrazňuji, že se jedná o můj pocit, konkrétně v tomto případě jsem se setkal i s opačnými názory) perfektní nazvučení bicí soupravy. Při Hate Eternal by se mohlo zdát, že co člověk na pódiu, to atrakce a tahák. Erik Rutan, nejen, že se mu daří jako producentovi, ale i jako metalovému hudebníkovi a hlavně skladateli. Jasný důkaz je podle mě I, Monarch a na koncertě to bylo opravdu pekelné. Jen si představte, jak do vás jedna z nejintenzivnějších deathových band hodinu zběsile sype. To byla opravdu zkáza, destrukce... Na každé straně pódia jeden dlouhovlasý maník se zarputilým ksichtem předhání se v tom, kdo české publikum svým hrubým vokálem víc uzemní, do toho je zezadu masíruje ten neskutečný stroj za bicími a atmosféru skladeb umocňují i „Rutanovská“ sóla, která jsou prostě jedinečná (buď je nenávidíte, nebo naopak). Možná nejspornějším aspektem celého vystoupení se tedy stal zvuk. Nelze mu upřít ohromnou nabuzenost, destruktivitu a živelnost (tímto se k Hate bezesporu hodil), ale dost lidí přesto nebylo úplně spokojeno. Jakousi daní za ten hutný a intenzivní lomoz možná byla čitelnost kytar a utopení některých melodií, které jsou na albu vytaženější. A musím zdůraznit, že i tady je to otázka osobního vkusu, jelikož jsem se setkal jak s lidmi, kteří byli Hate unešeni (naprostá většina), ale sem tam se i nějaká výtka ke zvuku objevila. Já osobně musím říct, že jsem byl spokojen. Sice je pravda, že některé melodické linky až tak nevynikly, ale na druhou stranu ta síla a intenzita, která se z pódia valila, to bralo dech! Hrálo se samozřejmě nejvíce z novinky a tak jsme si mohli vychutnávat všechny důležité pecky jako I, Monarch s pomalou, drásající kytarou, titulní Two Demons, The Victorious Reign, nebo perfektní kytarovou prací zbodenou To Know Our Enemies. No a při Behold Judas jsem odlétl někam ke stropu. To nešlo ustát... Velice mě zaujala a potěšila živá prezentace kapely, kdy neustále udržovala atmosféru orchestrálními intry mezi skladbami (do toho moc pěkné a efektní světla) a když Rutan promluvil za účelem uvedení songu, stejně to znělo spíš jak když nad vámi vynáší rozsudek smrti. Takže i díky tomu znělo celé vystoupení uceleně a kompaktně, díku čemuž nenávistná atmosféra desek byla dokonale přenesena i na koncertní pódia. Tento armagedon trval něco kolem hodinky a mezi posledními skladbami zní i mocná King of All Kings a já budu ještě dlouho tuto palbu rozdýchávat. Jak jsme se v pokoncertní debatě shodli, death metalový koncert roku, který může překonat snad jen Suffo.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze