Články

přeposlat článek tisknout
GRRZZZ, AVANT LA MORT, FEROMIL, HATECLUB, INFERIOR TO THE SCOTCH

GRRZZZ, AVANT LA MORT, FEROMIL, HATECLUB, INFERIOR TO THE SCOTCH

  • kdy: 30.5.2009
  • kde: Brno, Tuner club
report_727_px1

Sobotní večer už už hrozil, že se stane poklidným. Naštěstí se v poslední chvíli vynořila pozvánka na akci Kazzzzm, toho jména čtvrtou. Podpora ministerstva kultury pro jakoukoli akci pořádanou v Boro/Tuner klubu zarazí a polechtá zvědavost. Takže hurá na intelektuálský večírek ve francouzském duchu.
Příchod o hodinu a půl později oproti avizovanému začátku se ukázal jako prozřetelná volba. Tou dobou se pomaličku ke svým laptopům usazuje dvojice Inferior To The Scotch. Zpočátku poněkud mdlé, zdá se, ale s postupujícím časem leze jejich minimal/noise/electro značně pod kožku. Těžko popsatelná hudba, ve které se kříží řada motivů a ruchů, vesměs ale jde o příjemné, nikoli bolavé polohy. K chillu by se mi nicméně tenhle set hodil více než k začátku večírku.
Po krátké odmlce se sálem začíná ploužit podivuhodná maskovaná ženská figura a zve všechny návštěvníky (po mém odhadu mezi 30 a 40) k návštěvě zadní části klubu Tuner, kde je postavené rafinované otočné pódium. Na tomto místě musím ocenit renovaci klubu. Opravdu prokoukl, a alespoň já budu rozhodně do Tuneru chodit raději, než do plísněmi trápeného Bora, kde to poslední měsíce jeho provozu bylo opravdu neúnosné.
Teď ale pár slov k divadelní produkci, kterou obstarala francouzská skupina Avant La Mort. Nejvýstižnější hodnocení vyslovil Albert: „Hodně surrealistický.“ Já bych možná nebyl tak shovívavý a hodnotil bych svým, v poslední době velmi oblíbeným, souslovím Artsy Fartsy. Na druhé straně ve hře o řezníkovi, kterému ožily kusy masa - loutky, uspořádaly si diskotéku a pak za tragických okolností usnuly (kdokoli má lepší interpretaci, hurá), se našly i vtipné momenty. Stínohra, která se objevila, byla osvěžující, ale jinak alespoň mě přehlídka nesmyslných kinetických scén dost otrávila. Avizovaná genderová tématika se patrně odrazila pouze ve fetišistických módních doplňcích a koketérii s transgenderovými tématy. Každému, co jeho jest, mně osobně tahle hodinka připadá jako část z festivalu ztraceného času. Co musím hodnotit naopak velice vysoko, byla hudební složka. Výtečný mix ambientu, elektronické hudby a ironizujících coverů těch nejprovařenějších melodií odpoutával od intelektuálského běsnění. I tak ale velice oceňuji, že se s nezávislým divadlem dá takto neformálně setkat i mimo rámec různých specializovaných přehlídek. No a v neposlední řadě výhra utěrky a zástěry byla jednoznačným pozitivem.
Šup zpátky do hlavního sálu, kde je okamžitě k produkci připraven noisař s překrásným jménem Feromil. Plynová maska udělá parádníka z každého, a tak je i na co se dívat. Země původu je opět Francie, nástrojem se stal snímač, jeden sequencer, tyč, a jeden efekt. Spousta hluku na dvě šlapadla, dalo by se říct. Feromil produkoval spíš meditativní hluk se spoustou ploch a uši spíš laskal, než že by útočil. 15 minut je pro jeho produkci naprosto adekvátní, žádná nuda a studování vlastních bot, tohle vystoupení mělo opravdu co předat.
A opět rychlostí blesku nastupuje na pódium dvojice GRRZZZ.

report_727_px2

Jestli byli avizováni jako squatteři, co něco pamatují, je to jisté vodítko. Představte si Iggy Popa říznutého Rodem Stewartem, vyžilého jak se patří, s partnerkou, která je na tom zhruba stejně. Rád bych odhalil, kolik jim může být let, ale vzhledem k tomu, že jim oběma, jak bych si troufl tvrdit, vyšívání hodně přidalo, může být pravda kdekoli mezi 40 a 55 lety. Jestli ale platí, že každý je tak starý, na kolik se cítí, nehádal bych jim ani 20. Striktní punk image hodně cením, stejně jako nesmírně sympatické vystupování v průběhu celého večera. Opravdu jsem si tyhle dva usměvavé lidi oblíbil.
Co ale dokázala zejména dáma se svými klávesami, samplery a sequencery, tomu je těžký věřit. Ukázka, kterou vám předhodím http://www.youtube.com/watch?v=NgmVjnMrbrA, zdaleka nevystihuje, co se ten večer semlelo. Těžko hledat výstižná slova pro takto mocný crossover tolika žánrů. Jako první mě napadá rave. Ale není to nějaký sálový handsup, ale parádní tepavý rave, který tě prostě nenechá stát v klidu. Do něj se ale vkrádá i trocha hardcore techna až skoro německého střihu (Dance with Sarkozy, cover legendárních DAF Dance The Mussolini), jednu z hlavních ingrediencí tvoří i industriál. Ale tím zdaleka nekončíme, protože vokalista svírá v rukou kytaru, ze které tu a tam vyluzuje punkové i rockové útržky rifů a sól.
Krom toho zkresleným hlasem dává zapomenout na stupidní djs a drtí texty prodchnuté klasickými punkovými tématy. Nejlépe je udělat si obrázek sám, názvy jako Holiday in Gaza napoví. Už nejsem politickými ani burcujícími texty tolik nadšen jako snad kdysi, přesto mají dobrou úroveň, jak jsem se později přesvědčil na desce.
Strhující show trvá více než hodinku a půl, přesto neodchází vůbec nikdo, celý sál tančí a je vidět, že tahle undergroundová rave party se prostě hodně povedla. Na posledního domácího umělce s názvem Hateclub (nebo jich bylo víc?) už ale síly nezbývají, je třeba důlek vysedět a s přáteli porozprávět. Omlouvám se za tenhle výpadek a vyrážím pochmurným krokem k domovu – kdy asi budu zas takhle příjemně a z ničeho nic překvapen tak milou zábavou?

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

aktuálně

diskuze