Normální prvoaprílový rozvrkočený večer v osmi i šestnáctibitovém motherboardu naCross kulturou, Holešovice hadr. Žádná sranda, žádný vtip. Kdysi doupě smažek, dnes asi nejosobitější (nejen) hudební klub v Praze. Kdo dovnitř vleze, může se kochat mechanismy, plastikami i pouhými vnitřnostmi našich počítačů. To vše za doprovodu působivých světel a důmyslně řešených prostorů. Hlouček lidí i přes nulové vlezné není z největších. Zato hluky začínají houstnout, začíná se hrát.
Na pódiu stojí kom-bucha® Popeye a člověk zjišťuje, že do něj valí i něco rockovějšího, kde jeho prsty makají a kytara taky iiimo (Madame Bovary). Na rozdíl od domovské Kombuchy se line hudba rocková a melodičtější, více založená na emotivní složce. Jelikož to bylo mé první rande s grupou, nechám podkožní soudy na jindy. Snad si nerýpnu, když dodám jen, že nějaké to souzněníčko občas zaskřípalo.
Druzí Negero čistě ukázali radost z hraní proměněnou v energii kolísající od primitivních meditativních melodií ke kakofonii rozevlátého bosého chlapce kouzlícího klávesami.. chyběl slabý článek, aby se dala kapela shodit. Vlnil jsem se tělem v rytmu a vrněl spokojeností. Mix alternativy i psychedelického rocku jak vyšitý. Hanka za mikrofonem opět nezklamala.

Chvilkami jsem zavzpomínal krom Už Jsme Doma i na nedávno navštívené Stolen Babies, ale to jen okrajově. No a závěrečná vražda (skoro úplně) beze zpěvu!?? Ohh! Oproti albu naživo lidičky zpoza hnědouhelné pánve dokážou čarovat a je radost je sledovat při práci. Deska je hold taková nějaká zeměplochá, tak krásný materiál by zasloužil zajisté barevnější zvuk!
Přesně ty mety, na které by útočili dnes večer At The Drive In, obsadilo trio The Bliss. A myslím, že zaútočilo úspěšně. Moderně pojatý rock s křičivými melodicko hardcorovými pasážemi, zahraný s přehledem. Neznal jsem a chlapci mě mile překvapili nasazením, ale i později doma volně stažitelným albem Foreplay.
Nakonec, když už i méďové šli spát, nechal jsem do sebe padat drony a sludge Gospel Of The Future. Jedna z nejmenších basaček a asi jedny z největších činelů (co se průměru týče) v republice na jednom pódiu. Navíc díky jednoduchosti i výborný hutný zvuk, zajisté tvořící jednu z hlavních složek této hudební odrůdy. Póóómalinké a velkotonážní! Osekané od klávesových kudrlinek, jaké obalují třeba takové Jesu, ale i přímočaře kytarově pojaté na rozdíl od více psychařících post ímocoristů Thema Eleven. Těžký, opravdu těžký finiš!
V půl jedné se mo_hutnění zvuku ukončilo.. Dohluky doznívaly v uších i potemnělým nočním busem. Měkkoučký (sludge) drony dovalily, šlo se spát..

www.bandzone.cz/negero
www.bandzone.cz/thebliss
wwww.bandzone.cz/gospelofthefuture
www.crossclub.cz

fota po dvou > MADAME BOVARY, NEGERO, THE BLISS, GOSPEL OF THE FUTURE