Už jsem dlouho nebyl na žádném pořádném thrashovém koncertě, a proto sem dorazil 30. ledna do Chmelnice, kde jsem dychtivě očekával vystoupení Anglánů Evile. Ti mě velice překvapili na Brutalu, kde předvedli výborný výkon.

Lehce po sedmé jsem se dostal do sálu a až za necelou hodinu začala hrát první kapela, a sice The Fading. O těchto Izraelcích jsem toho moc nevěděl, jen to, že vyhráli Wacken Open Air Metal Battle a díky tomu vydali desku u Wacken Records. Podle letmého poslechu na internetu mě jejich melodický death metal příliš neoslovil. Za zvuků intra ze Star Wars napochodovali značně vyculení na pódium. Očekával jsem, že si poslechnu pár songů a půjdu si koupit pivo, ale kluci mě velice překvapili. Pivo tedy přišlo na řadu až o přestávce. Jejich hudba nebyla jen o melodic death metalu, ale značně podbarvená thrashem a bylo možné zpozorovat i jemnější vlivy HC. Zvuk byl na první kapelu také poměrně slušný a to samé se dá říct i o samotném výkonu kapely. Byla na nich vidět touha zaujmout co nejvíc fanoušků. Sál byl sice poloprázdný, ale poměrně hodně lidí si na kapelu přišlo stoupnout blíže. Parta se po zhruba půlhodince rozloučila a myslím, že svůj účel splnila na výbornou.

Jako další se představili českému publiku dobře známí thrasheři Warbringer. Při jejich prvním songu byl zvuk tedy značně příšerný, ale poté se vše vylepšilo. Jejich výstup bych označil jako standardní. Nebyl špatný, ale nebylo to nic, co by mě posadilo na kolena. Frontman John Kevill neustále hecoval publikum, všelijak se pitvořil, poskakoval a dobarvoval tak jejich thrashovou řež. Nutno podotknout, že až moc, takže dost často působil spíš jako šašek. Kapela hrála rovnoměrně z obou svých alb. Zazněly jejich klasické songy jako Total War, Systematic Genocide a také Living in a Whirlwind, která mi přišla vůbec nejpovedenější. To hlavní mělo ale teprve přijít.

Pak nastala zbytečně dlouhá mezera, kdy na pódiu několik desítek minut nebyla ani noha. Čekání ale stálo za to! Jak asi spousta lidí ví, 5. října zemřel basista Evile Mike Alexander, na jehož počest jede Evile celé turné. Evile teda přišli na pódium bez jakéhokoli intra či hudby a nejdříve frontman Matt Drake pronesl pár slov. Mluvil o tragické smrti a o tom, jak si cení podpory ze strany fanoušků. Zároveň představil nového basáka Joela Grahama. Jen co domluvil, kapela začala bez jakékoli úvodní vybrnkávačky mastit titulní otvírák z nové desky Infected Nations. V koutku se mi začal tvořit úsměv. Zvuk byl jednoduše na jedničku, zabíjel každým tónem, ale zároveň byl čistý a i při rychlejších rytmech krásně rozpoznatelný každý nástroj. Evile jsou zajímaví svou kombinací rychlých thrashových rytmů a pomalejších, šlapavějších pasáží. Tato kombinace funguje naživo na výbornou. Z desky jsou Evile bomba, ale kdo je neviděl naživo, jakoby je neznal. Skutečně patří ke kapelám, které se Vám dostanou pod kůži až po živém provedení. Na otvírák navázali starší věcí First Blood, aby se opět vrátili do současnosti a představili New Demolition. Ačkoli Chmelnice byla stále poloprázdná, Evile zaujali snad všechny. Aby taky ne! Bratr frontmana Ol Drake byl v sólech úplný Kerry King a bicí perfektně a přesně dodržovaly rytmus. Kapela zkrátka zněla a hrála lépe než z desky. Dočkali jsme se dokonce i vůbec prvního fláku, který kdy Evile napsali, a sice Killer from the Deep, který můžeme najít i na první desce. Musím říct, že projev frontmana Matta Drakea je mi více než sympatický. Publikum rozproudí dokonale, ale ne až přehnaně a za cenu důstojnosti jako kolega z Warbringer. Navíc je z něj cítit radost z hraní a vděčnost za každého fanouška Evile. Live nejlépe funguje pomalá dvojice sedmiminutových skladeb z prvního alba. První je We Who About to Die, která pojednává o gladiátorských zápasech. Při refrénu „Hail Ceasar“ jsem si skutečně představoval, jak bojovníci kříží meče v aréně. Druhá je Bathe in Blood. Matt ji oznámil a snad setinu nato ji začali hrát. Musím říct, že skladbu, která by v živém provedení takhle zabíjela a takhle šlapala, byste hledali jen velmi těžko. Kapela se rozloučila titulní skladbou z první desky Enter the Grave a já jsem byl při odchodu naprosto spokojen. Dokonce jsem si i s Mattem podal ruku :)

Počkat! To ještě není vše! Slyším, jak publikum vyřvává „one more song“, tak rychle chvátám zpět. Matt říká, že v této sestavě bohužel nemají nazkoušeno více songů, ale že zkusí něco jiného. Načež spustili Creeping Death od Metallicy. Výborně! Chlapci už mají dost, už takhle jste byli skvělí, ale tímhle jste si mě získali úplně! Perfektně provedený cover, který by takhle nezahrála v současnosti snad ani sama Metallica. Lépe už se Evile rozloučit nemohli!

Tak to byla jízda! Evile jasně předvedli, že jejich stoupající popularita není jen pro nic za nic. Připravili mi jeden z nejlepších koncertních zážitků, co jsem měl kdy možnost vidět. Už teď jsou pro mě kult a řekl bych, že jejich popularita bude narůstat opravdu bleskovou rychlostí. HAIL CEASAR!

EVILE setlist:
Infected Nations
First Blood
New Demolition
Killer from the Deep
Nosophoros
Thrasher
We Who About to Die
Time no More
Schizophrenia
Bathe in Blood
Enter the Grave
--
Creeping Death (cover Metallica)