Od poslední série seriálu Black Books uplynulo skoro 10 let. Jeho spoluautor a představitel mírně řečeno svérázného majitele knihkupectví Bernarda Dylan Moran se od té doby pohybuje mezi občasnými rolemi v malých britských filmech a svými stand-up show. A rozhodl se na svém turné nazvaném „Yeah, yeah“ navštívit i Prahu. A že to britští komici příliš nedělají, bohužel.

Ačkoli spoustě Čechů jméno Dylan Moran nic neřekne, první dvě vystoupení v Divadle U hasičů byla vyprodána během několika minut. Dylan se tedy uvolil vystoupit ještě v Kině Lucerna. V hledišti se mísili anglicky mluvící s Čechy a už podle prvního potlesku bylo jasné, že na Morana se tu všichni hodně těšili.

DVD s show Yeah, yeah z Londýna již z roku 2011 jsem neviděla, ale soudě podle záznamů například z posledního turné „What It Is“ je to jedno, protože Moran má pořád svá oblíbená témata, obzvláště rád má zjevně vtipy o nevzhlednosti mužského přirození či popis životního vývoje žen a mužů (You are born with one finger up in your nose, the other hand on your penis and you just get taller.). Jako Ir se nikdy nezapomene porochnit v náboženské tématice (I'm a conservative person, I never trust people dressed like wizards.) a v závislostech, které všichni máme, protože je všichni potřebujeme. Nicméně jeho vtipy vycházejí z takových premis jako prázdnota uvnitř každého z nás, kterou se snažíme zaplnit, ze strachu jako nejsilnější emoce… žádná legrace, řeklo by se. Ano, je to tak, Moranova typická témata, obohacená o strasti stárnutí (pánovi je už přes čtyřicet a nekouřil), nejsou primárně k popukání. Ale on je umí podat nejen ve vtipu, ale také s takovou dávkou charismatu, že na něj mladá děvčata z hlediště křičí „vezmi si mě“ (a Dylan pro sebe naprosto typicky vyrozumí, že slečna chce pohřbít…). Samozřejmě něco pěkného i nepěkného se dozvíme o Čechách, něco o Moranově vlastní verzi Padesáti odstínů šedé a jeho negativním vztahu k technologiím (ani populární nakousnuté jablíčko nezůstalo ušetřeno).

Dylan Moran je totiž opravdu poněkud zvláštní. Chvíli si říkáte, jestli není na plech (takhle se ale opravdu hýbe na všech vystoupeních) a jestli je opravdu taková legrace, že všichni umřeme a že do té doby to bude nuda a bude to bolet. Ale tak už to s tím britským humorem bývá, nebere si servítky a nehledí příliš na hranice. A pokud ho servíruje stále roztomilý a okouzlující Bernard Black, nadšení z přítomnosti na jeho vystoupení přebije i nějaký ten opakovaný vtip.

Snad Moran vzkáže britským komikům, že anglicky rozumíme, a že můžou začít jezdit.