Středeční večer na Flédě patřil kapelám ze země tisíců jezer a "zpodtaterníkům". V nově zrekonstruovaných prostorách brněnského klubu o sobě jako první dala vědět finská dvojka Jaakko & Jay, kteří byli velmi příjemným překvapením. Samozřejmě přicházíme pozdě, takže nám ukáží pouze asi tři kousky - kombinace akustické kytary a velmi rychlých bicích působí neotřele a zároveň dokazuje, že i takhle se dá dělat rychlá a tvrdší hudba. Pardon, řekli jsme bicí, jednalo se pouze o rytmičák a jeden činel, ale ono to bohatě stačilo, punk musí být. Dallas Green na speedu, ale z Finska. K mému zklamání (co se dá taky od brněnského publika čekat :-) komunikace s kapelou vázne. Vtipy kapely nepadají zrovna na úrodnou půdu a většina publika postává, či v lepším případě aspoň pokyvuje hlavou do rytmu. Pro mě osobně jsou Jaakko & Jay velmi zajímavým objevem, který si zaslouží pozornost i přes prskání zpěváka. Hrávají částo pouze na ulici, pro Brose tedy určitě Jaako and Jay největší plus večera.

Po zhruba půlhodině čekání a ladění se z podia ozývají tóny pilotního singlu Let it Burn bratislavských From Our Hands. Komunikace s publikem je strašně zdlouhavá, asi šestkrát si mezi songy říkám, že zpěvák moc mluví a ať radši hraje. Rychlý punk rock s prvky HC a občasným metalcore riffingem začíná působit (a zní o dost jinak než z desky) a ne zrovna přeplněná Fléda se dává lehce do pohybu. Ke slyšení byla většina materiálu z debutového alba Buildings Fall. FOH odehráli svůj standard a publikum se zdá být spokojeno, ovšem Brosí půlka redaktorského dua zhruba v polovině odešla na bar, protože to bylo furt dokola a zpěvák jí nebyl extra sympatický; proboha, ať radši hraje, i když to taky nebyla žádná sláva, Kelišová, a nic novátorského – až na zvuk, ten byl ok.

Na řadě byl pozlacený hřeb celého večera, Disco Ensemble. Po chvíli čekání se z oblaku dýmu za záře protivných modrých neonů vynořila čtveřice Finů, která bez zbytečných řečí odpálila hodinu a čtvrt trvající řežbu. První dvě písně sice zpěvák skoro nebyl slyšet, ale vše se pak vyladilo a nakonec to i celkem kopalo. Začátek s Pitch Black Cloud z jejich posledního alba Island of Disco Ensemble. Mix indie, rocku, punku, HC a elektroniky je pro většinu publika impulsem pro vytvoření pěkného kotle a tlačenice pod pódiem. Jako při každém jejich koncertě je vidět, jak si to kluci užívají a já jim opět věřím, že v Česku hrají rádi. K mému překvapení se i při méně známých písních pouští většina kotle do zpěvu, což bývá občas dobré znamení. Během setu se střídají songy z posledních tří alb a podávají tak hezký průřez jejich tvorbou. Energie z kapely a především frontamana Mikky Koivistu přímo sršela a tak není divu, že si publikum po odehrání standardní hrací doby řeklo o přídavek. Přicházejí další tři songy a nakonec stagediving, velká děkovačka a výzva ke stolnímu fotbálku. Největší legrace byla, když zpěvák zvedl Frisco a k publiku prohlásil, že tady máme fakt dobré pivo, haha.

Disco Ensemble na Flédě odehráli svůj již pátý český koncert a na druhý den je čekala ještě pražská 007. Všechny tři kapely odehrály bez komplikací celkem slušná vystoupení, návštěva okolo dvouset krků není na studentskou středu nic moc. Otázkou je, do jaké míry za to mohl fakt, že vstupné nakouklo ke čtvrttisícové hranici.