Rockfest je Československý festival, který se koná každý rok v městě Yorkville asi hodinu cesty z Chicaga. Víc než rockový festival je to přehlídka kapel, co jsou z Československa, anebo českých a slovenských kapel hrajících v USA. Letos tam kromě pozérů Kabát, kteří se nedostavili, hráli: Michal David, Vidiek, Voiceband, Prokop-Andršt-Hrubý, Horkýže Slíže, Staří psi, Five Ounces /px1/, CIA, Doggy Bag, 4Sale a celé to uváděli Zdeněk Izer s Jitkou Kocurovou.
Kolotočář Michal David měl být údajně největší hvězda. Samozřejmě jsem nejen já, ale i spousta lidí nechápal proč. Jeho výkon byl absolutně marný! Jeho kytarista měl dokonce před sebou stojan s notami, jako nějaký virtuóz. To jsem ještě nikdy v životě neviděl. Proste hudba i show jako někdy za normalizace. Řekl bych, že člověk, co měl na starosti výběr kapel, se chtěl alespoň na hodinu vrátit do dětství nebo do puberty. Při vystoupení M. Davida chyběly jen kolotoče a pionýrské, svazácké či spartakiádní stejnokroje. Pořadatelům doporučuji příště výběr kapel lépe rozvážit, zejména těch z Česka. Zamezí se tak úbytku návštěvníků.

Šťastnou ruku měli letos při výběru kapely Horkýže Slíže, kteří nejen dobře zahráli, ale navíc dokázali lidi pobavit, což se podařilo málokomu. Ještě mě zaujalo sdružení CIA, kteří jsou z Chicaga a kteří tam hráli neplánovaně. Ostatní kapely byly bigbítový průměr, což se výborně hodí jako kulisa ke chlastání, nic víc, nic míň. Ke triu Prokop, Hrubý, Andršt musím říct, že coby muzikanti jsou skvělí, ale na rockový festival se nehodí. Jejich skoro 10 minutové skladby, které hráli improvizovaně, po chvíli začaly nudit.
Co se týče mě, se mi na tomto festivalu nejvíce líbil výběr piv a jídla, které byly vesměs české provenience. Radegast a Budvar byly moje stánky. Méně už Brouček, který jsem snad ani neměl. Tyto české produkty a jiné pochutiny jsem si užíval plnými doušky. Po letech konzumace amerických všelijakých piv a improvizované české stravy, to byla tak zásadní změna, že jsem se z té samé radosti nakonec ožral. Můj problém je ten, že se svými 65kg i se svými Dr. Martens a bez řádného tréningu snažím držet krok s lidmi, co jsou v jiné, vyšší váhové a výkonnostní kategorii. Krutá jsou rána opilcova a tak bylo i v mém případě. Probral jsem se v downtownu města Yorkville, což je asi 5 kilometrů vzdálené od místa konání festivalu. Ráno pro mě bylo plné otázek, na které jsem neznal odpověď a navíc jsem byl bez kšiltovky. Ztráta kšiltovky pro mě měla téměř tragické následky. Samozřejmě, že jsem dostal při hledání cesty zpět úpal. Malátnost, žízeň, bolesti hlavy, nevolnost a poruchy vědomí s kombinací s kocovinou mě samozřejmě silně

omezovalo při hledání cesty zpět. Asi nejhorší z toho byly ty halucinace, při kterých jsem jen těžko rozlišoval realitu od produktu mé fantazie. Například jsem měl dojem, že všichni lidé kolem mluví česky, ale s hrozným přízvukem. Také mi některé části Yorkville připadaly povědomé z mé domoviny. O ostatních šťavnatějších zážitcích a prožitcích raději pomlčím.
Po několika hodinách bloudění a střízlivěni se přece jenom projevil můj orientační smysl, na vojně cvičený, a tak jsem kolem 14:00 odpoledne nakonec dorazil zpět do místa konání festivalu. Zbývající den už nebyl tak zajímavý, protože jsem si užíval o poznání méně. Stále jsem se totiž potýkal s následky úpalu, což mě omezovalo si užít tuto vydařenou /vypečenou/ akci.
Počet lidí na festivalu včetně všech dětí a psů byl asi 3.000, což prý bylo zase o něco víc než minulý rok. Docela jsem měl problémy se adaptovat do takového množství našich spoluobčanů. Počáteční nervozitu jsem záhy překonal a navíc jsem byl příjemně překvapen z toho, že ti, co na festival zavítali, se mi zdáli takoví víc dospělejší, oproti lidem z Čech, či většiny, co znám ze svého působení tady.
Řekl bych, že tyto naše spoluobčany, co zde žijí delší dobu, nutně poznamenala americká kultura, která má, světe div se, i svá pozitiva. Zdáli se mi hodně vzdálení od těch naivních a nevědomých českých mas, které se dají opít rohlíkem, věřící v lepší řád a blahobyt, co vynese svého vůdce. Trochu rozporuplně bych viděl dopad zdejší kultury na opačné pohlaví. I na ně samozřejmě působí ta americká konzumní společnost, ale pro mě osobně to už nemá toliko pozitiv. Asi nejvýstižněji by to charakterizoval nápis na tričku jedné z účastnic, který zněl: "I love fun and rich boys". Docela by mě potěšilo, kdyby tento feministický filozofický směr se tady několik let pozdržel, nebo lépe do Čech vůbec nedorazil, teda pokud tam už není či dokonce není ženám vrozený.
V Čechách jsem nebyl spoustu let a tak můžu jen tiše doufat, že po svém návratu nebudu konfrontován krutou realitou konzumní společnosti a bez vážné psychické újmy se zapojím do našeho Českého pseudokapitalismu. Toť vše z mého obsáhlého reportu. Míru zdar!