Původně jsem nechtěl lézt Baaře do zelí, ale jelikož se ani nezmínila o Českém Lvovi, který proběhl minulý víkend (asi štelovali s Loomisem novou plazmu, rozhodl jsem se podat kratičkou zprávu.
K Lucerně se přibližujeme kolem třičtvrtě na osm, přístup z ulice Vodičkova byl uzavřen, chodilo se z druhé strany. Když přicházíme my, je fronta až k Václaváku. Kamarád, který mě na Lvy vytáhl, upozorňoval, jak loni gorily pečlivě hlídaly a nepustili nikoho dovnitř bez vstupenky, pokud si tedy toto přečte pan Vachler, tak mě agentura najatá na ostrahu asi milovat nebude, prošli jsme bez problémů a bez kontroly a očividně nás bylo víc, možná se čeká, že všichni přítomní asi pozvánku mají, nevím.
Ani ne tak moje vstupenka ale konexe mého hostitele, mě přivedly do míst, které jsou běžnému člověku zapovězeny. Vidím tedy technické zázemí, komunikaci při kamerovém lovení zajímavých lidí v hledišti a hlavně úplně jiný pohled na

scénu. Prakticky celou dobu stojím Polívkovým nad hlavou, všechno je parádně vidět, dění na pódiu, první řady. Liška, vedle Roden, za Liškou Trojan, přes uličku Vachek a Dagmar.
Show začíná, za dlouholetý přínos hned zprvu dostává při potlesku ve stoje Juraj Herz (režisér Baaro ;-)). A následují kolonky dokument, výtvarný počin, scénář atd. Celý průběh večera je svižný, musím konstatovat, že tato akce naživo má přece jenom jinou atmosféru a hlavně zmíněný spád (teda pro toho, kdo má u sebe placatku :-)), než když sedíte u (své plazmy ze slevy v pohodlí domova). Někdy Polívka s dcerou působí přirozeně, někdy strojeně, nepřišli bavit, ale provázet. Asi nejvíc zapůsobil trk s vystupujícíma beatboxerama. Nightwork a jejich „gay“ rozhodně přehrál poezii od Ester Kočičkové. Sošky neustále mezi těmito intermezzy vesele proudí k majitelům. Kamera, zvuk, hudba zaslouženě běží k Tobruku. Diváckou návštěvností nedoceněný Hlídač č. 47 odnáší nejlepšího herce v hlavní roli - Roden a ve vedlejší – V. Dlouhý. Venkovský učitel a, zřejmě taktéž zaslouženě, žena v hlavní roli Zuzana Bydžovská.

Po dvou hodinách je dobojováno, vyhráli Karamazovi (teda aspoň myslím) a my rychle zdrháme ke dveřím k rautu, než se tam nahrne fronta. Vachler nebo Bolek o pár pater níže zřejmě uzavírají přenos, brány se otevírají a jdeme na věc, koštuje se všechno, je tu i Indie - to by si pan Violet pochutnal, vína, co hrdlo ráčí, Jameson a pivo, no.. příště Plzeň, pane Vachler, ale budiž Starobrno projednou prominu. Nikde žádné maso, ale šuškanda hovoří o soukromé párty Tobruku, kde se hodovalo tak, že to nějaký pašík asi odnesl.
My se spokojeně uvelebujeme v kavárně Lucerna u baru a vesele popíjíme. Kavárna se posléze naplní smetánkou šoubyznysu. Zapít vítězství, hořkost, slzy, dojetí, cigaretka a panáček to napraví. Je to jiný svět, člověk se běžně mezi takové lidi nedostane, proto překvapí jejich přirozenost. I když byl bar placený, nabízel laskominy, které dostupné na rautu nebyly, proto byl v neustálém obležení slavných. Do toho všude pobíhala Partyšová s kameramanem a další a další novináři. Objevit se v nějakém záběru bylo víc než lehké. Pro zainteresovaného čtenáře MJC by jistě nějaký ten rozhovor nebo fotka potěšily, leč zachoval jsem dekórum a lid slavný neotravoval. Tak či tak s free Brnem byla práce jak na kostele, proto mi přišlo milejší pozorovat cvrkot a honitbu za podpisama přenechal jiným. Zahlídnu, jak pan Jakubisko podepisuje dvd, gratulujeme k výtvarnému počinu, tu promlouvá do kamer miss Kuchařová, na zdraví, pane Špaček, hezký oblek, pane Liška, dalo by se pokračovat do nekonečna…
Při celé ceremonii nebyl povolen chlast, takže po rychlém nátlaku na játra je pro potěchu těch, kteří náhodou předešlé dvě hodiny prospali, v kavárně puštěn

záznam předávání. Koncert JAR pro natřískaný Lucerna Music Bar vynecháváme, přicházíme až na totální dojezd, pár pivíček, ještě mrknout, jak rozdělávají zbytky z pódia z velké Lucerny, technika je už dávno pryč, přenosové vozy taktéž… poklidný dojezd afterpárty. Pěkný, pane Vachler, za rok třeba zas :-)

Výsledky:
Nejlepší film - Karamazovi
Nejlepší režie - Petr Zelenka (Karamazovi)
Nejlepší scénář - Bohdan Sláma (Venkovský učitel)
Nejlepší herec v hlavní roli - Karel Roden (Hlídač č.47)
Nejlepší herec ve vedlejší roli - Vladimír Dlouhý (Hlídač č.47)
Nejlepší herečka v hlavní roli - Zuzana Bydžovská (Venkovský učitel)
Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Lenka Termerová (Děti noci)
Nejlepší dokument - Pavel Koutecký, Miroslav Janek (Občan Havel)
Nejlepší střih - Jan Mattlach (Hlídač č.47)
Nejlepší kamera - Vladimír Smutný (Tobruk)
Nejlepší hudba - Richard Horowitz, Sussan Deyhim (Tobruk)
Nejlepší zvuk - Pavel Rejholec, Jakub Čech (Tobruk)
Nejlepší výtvarný počin - Juraj Jakubisko, Jarka Pecharová (Bathory)
Dlouholetý umělecký přínos českému filmu - Juraj Herz
Nejnavštěvovanější film - Bathory
---- --- -- -
www.CeskyLev.cz